Letošní Noc kostelů připadla na páteční večer, kdy meteorologové varovali pře silnými bouřkami, přívalovými dešti a kroupami. A nemýlili se. První příchozí si do kostelů nacházeli cestu v nepříjemném dusnu před blížící se frontou, následně těžká bouřková mračna vytvářela nad kostelními věžemi až mýticky vyhlížející výjevy, déšť a vítr pak provázel i noční návštěvníky svatostánků.

Počasí se patrně na návštěvnosti akce podepsalo, přesto si lidé zajímavé prohlídky a možnost podívat se třeba i do míst, která nejsou tak často veřejnosti přístupná, nenechali ujít. Odpoledne přicházeli v letních tričkách, od podvečera pak zahaleni v pláštěnkách a schovávajíce se pod deštníky.

Třeba jen na zvonici chrámu sv. Bartoloměje přišlo za první tři čtvrtě hodiny kolem pěti desítek dospělých i dětí. A věřte, že v okamžiku, kdy se začal zvedat vítr a nad Kolínem hrozila rozpoutat se bouřka, bylo šplhání po příkrých schodech profukující středověké věže neobvyklým zážitkem odměněným pak na vršku neméně zajímavým pohledem z ptačí perspektivy. „V tom počasí se nám moc nechtělo, ale udělali jsme dobře, že jsme vyrazili. Na zvonici to v podvečer bylo až pohádkově strašidelné," popsala své dojmy návštěvnice Iveta Slámová.

Shodla se s dalšími příchozími, že nahoru se „šplhalo" docela dobře, cesta zpět byla složitější. Mnohým ji zpestřilo krásné cinkání, to jak kdekteré z dětí zkoušelo ťukat na majestátní zvon. I při lehkém doteku dětské ruky vydával nádherný tón.

Neotevřely se samozřejmě jen kolínské kostely a modlitebny, nahlédnout do svého nitra nechaly i svatostánky v menších obcích. Například evangelický kostel v Libenicích. Jak se příchozí mimo jiné dozvěděli, evangelické modlitebny původně nesměly mít kostelní vzhled, nesměly mít zvony, věže a vchod přímo z ulice.

„Moc jsme se do tohoto kostelíku chtěli podívat," prozradili úplně první návštěvníci Noci kostelů v Libenicích Jarmila a Arnold Kafkovi z Pardubic. „Jsme oba rodilí Kutnohoráci a kutnohorský sbor původně patřil do Libenic," vysvětlili.

Návštěvníci kostela Nanebevzetí Panny Marie na Gruntě se dozvěděli například o původu značného množství žluté barvy v interiéru. Místní sedláci si nezřídka přivydělali dodáváním vajíček na stavbu. „Několikrát už jsme přes Gruntu jeli a nádherný obrovský kostel nás úplně uchvátil. Nikdy nám to třeba při vánočních koncertech nevyšlo, abychom se podívali dovnitř, poštěstilo se nám to až nyní," řekla návštěvnice Ladislava Kolářová.