Jako komplikace setkání se zdála být přítomnost jedné kolínské dámy, která pracovala právě v oné zoologické zahradě, kam nový ředitel Fejk nastoupil. „Ona za to možná úplně nemohla, ale byla první, kterou jsem musel vyhodit, bylo to nutné, jinak bych ztratil tvář před svými zaměstnanci. Možná nastanou problémy,“ obával se bývalý ředitel před svojí talkshow. K tomu nakonec nedošlo, bývalá zaměstnankyně občas doplnila jeho slova, fotila si jej a asi po hodince se společně se svým společníkem zvedli s tím, že musejí jít domů a požádali o prodej knížky. Petr Fejk se omluvil ostatním, ještě ji paní podepsal a poté pokračoval v programu.

Ten začal i zakončil autorským čtením ze zmíněné knihy, pak ale líčil svůj boj o naplnění snu o jiné, současné zahradě. Coby vystudovaný učitel působící do té doby jako vedoucí rockového klubu Belmondo vyhrál výběrové řízení na ředitelskou židli. „Nastoupil jsem v červnu roku 1997 ve věku sedmatřiceti let do prostor, kde se zastavil čas, byl to socialistický skanzen. Třeba u brány stál panel s vystavenými předměty, kterými lidé škodí zvířatům, taková ta jablka s hřebíky, ale já jsem zjistil, že je nechalo vyrobit tamní oddělení. Byly tam díry v plotě, kterými odcházeli zaměstnanci a Pražáci, co to znali, zase chodili do zahrady. Pracovníci zahrady si domů nosili banány a pomeranče, a to i hodní lidé, kteří své práci rozuměli, ale považovali to za normální,“ vylíčil začátky, které dokumentoval promítanými fotografiemi.

Jeho slova dokládala tabulka srovnání některých ukazatelů z let 1997 a 2009, kdy se za tu dobu mnohokrát zvedly příjmy zahrady, návštěvnost či počet mláďat, ale náklady na krmivo zůstaly stejné. Minimálně první tři roky podepisoval coby ředitel všechny faktury a byl u každé sebemenší opravy a úpravy.

Vzpomínky na povodně

Paradoxně vzkříšení zahrady pomohly povodně, kdy ji stoletá voda zaplavila, zaměstnanci museli zvířata nejen evakuovat, ale v několika případech i utratit. „Jednalo se o největší evakuaci na světě,“ potvrdil tehdejší ředitel.

V tu chvíli bylo jeho vyprávění nejvíce citlivé, když líčil třeba uspávání a záchranu goril na raftech nebo třistakilometrovou plavbu lachtana Gastona, sledovanou celou republikou. „Lidé pak přispívali na naše konto, chodily mi dopisy od dětí s penězi vybranými z dětských kasiček, navštívil jsem mnoho benefičních akcí včetně jedné v nevěstinci, kde mi spoře oblečené zaměstnankyně předávaly svoji celodenní mzdu,“ bavil posluchače. „Z největší tragédie se stala největší výhoda, lidi táhli za jeden provaz, postavili jsme sedm nových pavilonů za čtyři sta milionů korun,“ dodal Petr Fejk, který historkami a v závěru i pouštěním hlasů zvířat bavil přítomné skoro tři hodiny. “Rekord mám čtyři hodiny, ale to už návštěvníky křísili,“ smál se.

Povedený večer zakončil pochopitelně prodej knih, které jejich autor přivezl vlakem v baťohu a autogramiáda.