Jak jste získala lásku ke zvířatům?

Lásku ke zvířatům mám od dětství. Pocházím z Němčic a jako malá jsem byla obklopena zvířaty. Spala jsem dokonce s kůzletem v posteli.

Takže máte doma zvířata i nyní?

Mám dva psy – čivavy. Jsou to poloviční kočky tím, jak jsou na ně zvyklé. Kočičku vlastní nemám. Jednou jsem se rozhodla, že si nechám zbitou kočičku z ulice, jejíž léčba trvala čtyři měsíce. Měla jsem jí potom tři čtvrtě roku. Ale pak si vzpomněla, že žila venku, a chtěla tam. Takže dnes ji má přítel na zahradě s dalšími pěti. Tedy i v posteli, samozřejmě.

Jak vznikl nápad založit spolek na pomoc kočkám?

Založit spolek Kočičí oči Kolín mi navrhla i pomohla realizovat vedoucí psího útulku Alice Vlková. O kočky tady vůbec nebylo postaráno, třeba o zraněné a nemocné. Spolek vznik 30. června 2016.

Kdo vám v práci spolku pomáhá?

Pomáhá mi pár lidí, na které vím, že se můžu spolehnout. Pár… vlastně tři.

Co je na této práci nejtěžší?

Úplně nejtěžší je, že tady a široko daleko není pohotovost. Je to obrovský problém všech, kdo mají doma zvíře. A tam, kde pohotovost psanou mají, buď nezvednou telefon nebo řeknou, že jsou mimo město. V tomto mi vyšel vstříc MVDr. Pohořalý, který je pro Kočičí oči Kolín ochoten kdykoliv v noci přijet. Bylo to zoufalství, když jsem musela v noci do Českého Brodu, kde dám 2000 korun už jen za to, že tam vstoupím. K tomu léčba a ošetření, to je vysoká položka.

A lidé, kteří namítají, proč se kočka rovnou neuspí, si neuvědomují, že několikrát takto byla zachráněna kočka, která měla majitele. Jak by mi poděkoval, kdybych mu oznámila, že se uspala? Také chybí více karantén. Mohli bychom vzít více koček, ale karanténu máme jednu. A tu nemocná kočka zabere třeba na dva měsíce. Obecně chybí prostory. Děsím se, až budu mít denně osm telefonátů, že v Kolíně jsou koťátka, a já budu odmítat. Jediné kotě = karanténa 3 týdny. Velkým problém jsou také útoky psů na kočky. Stále. Dalším velkým problémem je, že lidé nekastruji. Je plno inzerátů: Daruji kotě zdarma. A lidem je úplně jedno, jak zvíře skončí.

Co všechno už se za rok a půl působení spolku povedlo?

Povedlo se najít domov už zhruba 160 kočkám. 16 zvířat muselo být uspáno kvůli neléčitelnému onemocnění či zranění neslučitelným se životem. Kolem 220 koček bylo vykastrováno, jsem zhruba v polovině. A nádherné je vidět lokality, kde už je hotovo. Zdravé a krásné kočky.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Plány? Mám vizi. Kterou u mě natáčela Nova, ale kvůli malému časovému prostoru to velmi sestříhali. Můj plán je i po ukončení kastračního programu stále sledovat lokality, kde mám své lidi. Funguje to asi tak, že paní, která krmí pro kastrační program, mi zavolá, že kočka nevypadá zdravě. A protože taková kočka je na ni zvyklá, není problém ji chytit a vyšetřit či ošetřit. I divokou. S tím má obrovský úspěch veterina u Kašpara, kde si s takovou kočkou poradí. Velmi a ochotně mi zda pomáhají, například hospitalizací bez poplatku právě proto, že jde o kočičky, které nemají domov. K úplně nejbližším plánům patří veterinární kurz v dubnu.

Podporuje spolek nějakým způsobem město?

Město dalo finance na kastrační program již potřetí a je to jedno z mála měst, která řeší problém včas. Je to skvělé a mnoho kolegyň z jiných měst nám to závidí, protože jiná města a hlavně vesnice nelze přesvědčit. Kočičí oči Kolín dostaly finanční příspěvek tři tisíce korun od města.

Co váš osobní život? Zbývá ještě čas na koníčky, dobrou kávu nebo třeba posezení s přáteli?

Žádné kávy a posezení nelze. Není čas. Někdy, spíš většinou, skončím večer, a to ještě připravuji podklady pro účetní, abych měla vše v pořádku. Můj vztah po 13 letech změnily kočky. Oba jsme jim propadli. Můj přítel, původně z Pardubic, začal postupně zachraňovat kočky a bral si je k sobě. Až už v domě musel zůstat s nimi a starat se o ně. Z ulice jich měl sedm a jednoho svého kocoura.

Navštěvujeme se a neměnila bych. Dcera už je dospělá, s maminkou už nebydlí. Prodala jsem palandy a koupila škrabadla, kočičí toalety a z dětského pokoje je krásný kočičí. Máma i rodina bratra mě podporují, vidí, jak to prožívám. Bratr s rodinou už mají dvě kočky z ulice. Tedy zatím. Protože mají dům a zahradu, vejde se jich tam ještě pár. A myslím, že s tím tak trochu počítají. Nejsem ani pejskař, ani kočkař. Všem zvířátkům pomáhám a pár psům od lidí, kteří je nechtěli nebo nemohli mít, jsem už taky pomohla, protože jsou i psí depozita a spolupráce funguje.

Zkrátka žiji s hejnem zvířecích kamarádů a miluju ten život. Pomoc zvířeti člověku ukáže, že hmotné věci jsou zbytečné. Zvíře člověka dokáže změnit k nepoznání. Ti, co mě znají léta, chápou. Ale člověk to musí mít v sobě. Někdy se musím hodně držet, když vidím, jak je zacházeno se zvířaty. Dárky a hračky dětem. Za pár měsíců jde zvíře pryč. Škoda. Takové dítě tu lásku nezíská. Škoda. Skutky jsou obrazem toho, jaké je srdce. Vážím si každého, kdo srdce má.