Tým Namydlený blesk obhajující loňské vítězství sice svůj výkon zhruba o vteřinu zlepšil oproti loňsku, to mu ale na medailová místa nestačilo. Letos tak na hlavním dvousetmetrovém závodu zvítězil KVS Kolín – Sandberk s časem 54,64 vteřiny. Na druhém místě skončil Městys Plaňany (55, 07) a na třetím Město Kolín (55,73). Loňský vítěz Namydlený blesk skončil až na páté příčce (56,76).

V kategorii závodu na 1 km, tedy velké ceny TPCA, potom vyhrál tým Městys Plaňany (4:52, 48), na druhém místě byli vodáci z KVS Kolín – Sandberk (4:57, 20), na třetím místě skončila posádka Město Kolín (5:03, 32). Letošní ročník však oproti tomu minulému slavil větší účast. Zatímco se v roce 2013 zúčastnilo 7 týmů, letos to bylo dvakrát více.

Bubenice Veronika Rybková: Důležité je udržet tempo a v cíli ještě zabrat

Závody dračích lodí 2014Jednou z bubenic, která udávala posádce dračích lodí tempo, byla Veronika Rybková. Jejím úkolem bylo sedět na přídi u bubnu a pomáhat závodníkům, aby každý pádloval tehdy, kdy má. A že to někdy nebyl úplně jednoduchý úkol.

Podle čeho se vaše bubnování vlastně řídí?

Bubnuje se podle jednoho z členů posádky. Tým se domluví a vybere jednoho člověka, podle kterého se potom ve výsledku jede.

Jak se vůbec udrží rytmus, který si tým stanoví?

Další lavičky se koukají na pádlo před sebou, případně šikmo před sebou. Podle něho se pak řídí.

Jaká bývá strategie závodníků – stále zrychlovat, nebo naopak začátek dát rychlý a postupně zpomalovat?

Domluva bývá většinou taková, že prvních několik záběrů, třeba sedm, je silovějších a táhlejších. Další desítka se zrychlí, aby loď dostala rychlost. Tempo se pak udržuje, případně zvolňuje, aby se v cíli mohlo zabrat.

Jak se člověk vůbec k takovému bubnování dostane? Jste vodačka?

To tak bývá, že se člověk někdy někde k něčemu nachomýtne a najednou tam je. Záleží, jaké má koníčky a podobně.

Závodit vyrazili znovu také lékaři z kolínské nemocnice

„Všichni jsme si rovni!" řekli se smíchem bratři a lékaři Jakub a Michal Vlkovi, kteří byli členi týmu Hospital Devils. Ten se totiž skládá z lékařů a sestřiček různých oddělení. Nebyla to pro ně však žádná premiéra.

Tým v černých tričkách s ďábelskou hlavou závodil již počtvrté. „Poprvé jsme byli do pátého místa, to se nám dařilo. Pak jsme se ale začali propadat, protože naší strategií je netrénovat a být naprosto chaotičtí," řekli se smíchem členové lékařského týmu. Letos skončili sedmí.