Tisíce nadšených fanoušků, z nichž mnozí pod vidinou drinku zdarma přišli v masce, medvěda i s hlavou nevyjímaje, naladila v úvodu kapela z Litomyšle říkající si Mother's Angels. „Naše role je jasná, začít tenhle úžasný mejdan a trošku vás rozparádit," řekl v úvodu kytarista Jakub Dryml.

Kapela v současnosti propaguje svoji desku Boj a na poslední písničku přišel na pódium pomoci se zpěvem i frontman Divokýho Billa Vašek Bláha, což především fanynky v prvních řadách kvitovaly s nadšením. „Bohužel se nezdržíme, náš manažer se dneska žení a my jsme půlnoční překvapení," vysvětlil ještě v zákulisí Jakub. Dvacet minut po jedenadvacáté hodině se odsunula plachta a nejdříve synové baskytaristy Miloše „Jurdy" Jurače s tamburínami a poté písnička Brouk z úplně první desky Propustka do pekel odstartovali koncert s třiceti položkami na připraveném play listu.

Pamětníky kromě úvodního Brouka potěšilo dalších sedm písniček z debutu včetně Sudičky, Lásko, Dávno nebo Plakala. Kromě toho zazněly i čtyři úplně nové skladby, z nichž Tsunami dokonce dvakrát. Přítomné kamery České televize totiž natáčely nejen celý koncert, který by měl vyjít později na DVD a padesátiminutový sestřih by se měl objevit na stanici ČT Art, ale na Tsunami by měl vzniknout klip a to za velké pomoci fanoušků, kteří ochotně vytvářely mexické vlny. Za vším stojí režisérka hudebních pořadů a klipů Markéta Nešlehová, která se před deseti lety vdávala přímo na českobrodském festivalu Rock for People, navíc Tsunami na první poslech u publika bodovaly a mají velice hitový potenciál. Kapela si celý koncert připravila sama, se svými stabilními zvukaři i osvětlovači, nechybělo promítání obrazů, samozřejmostí byl přenos na velkoplošné obrazovky, kromě toho ale vládla hravost a týmový duch. Každou chvíli se na pódiu vynořil nějaký maskovaný chlapík, tanečnice či postavička ilustrující více či méně tu kterou písničku, vtipné bylo umístění trampolíny do části pódia, když do díry spadnul první komparsista, většině pod pódiem zatrnulo.

Kromě ve velké formě hrající kapely hudebně vypomohl Vojta Kalina s dudami z punkové kapely Pipes & Pints, který část písničky řešil jejich naladění či harmonikář Jan Průcha z kapely Lahvátor, častý to účastník billovských koncertů. „Za vše, co se týká muziky, vděčím dědovi a ten dnes ráno zemřel, tak bych mu chtěl věnovat následující písničku," vyznal se před skladbou, kterou začínal, harmonikář Martin „Pecan" Pecka. Zpěvák a kytarista Vašek Bláha k tomu později přidal věnování pro další zemřelé, v čele s hráčem na didgeridoo Lukášem Tomanem, který hostoval i s Divokým Billem a odešel nedávno v pouhých čtyřiceti letech. Ale to byly jediné smutné okamžiky večera, jinak se bavili muzikanti na pódiu i ti pod ním, zástupce Supraphonu předal kapele platinovou desku za nahrávku Divokej Bill 15, nechyběly ani tradiční obří nafouknuté koule putující nad hlavami publika či lahve sponzorské whisky, které Bláha poslal mezi fanoušky.

Regulérní koncert ukončila skladba Plakala, několika tisícovkám přítomným však bylo jasné, že takhle to celé skončit nemůže. Po několikaminutovém potlesku se muzikanti vrátili, aby zahráli ještě Pocit, Bohužel a zbrusu novou nazvanou Vodrhovačka, na kterou si Vašek Bláha, stejně jako na většinu nových skladeb, vzal do ruky akustickou kytaru. Pak už se muzikanti seskupili okolo bubeníka Marka Žežulky, který usedl na cajon a společně zazpívali tradiční tečku všech současných koncertů Divokýho Billa – Rozárku. Tím jeden z nejlepších koncertů v historii téhle kapely definitivně skončil.