Brzy dokončí magisterský program v oboru Lidských zdrojů na univerzitě v Rumunsku. Jak si užívá život v Kolíně? To je jedna z mnoha otázek, na které jsme se jí zeptali.
Kde jste se vzala v Kolíně, České republice?
Je to kvůli programu Erasmus, při kterém studenti cestují po celém světě. Šla jsem na jednu schůzku, kterou mi doporučili učitelé. Studuji obor Lidské zdroje, rozvoj a management. Co je na něm zajímavé, je to, že nám přednáší lidé, kteří v oboru pracují, ne pouze učí, skutečně tématům rozumí. Erasmus je skvělý v tom, že můžete načerpat dovednosti přímo z terénu, ne pouze poslouchat přednášku.
close
zoom_in
Takže se vám líbí, že si vyzkoušíte věci, o kterých se učíte?
Přesně tak. Kromě toho potkáte lidi, kteří se skutečně zajímají o vaše nápady a vy jim pomáháte s jejich projekty.
Byla Česká republika vaší první volbou, co se týká Erasmu?
Učitelé mi doporučili Vídeň, která má i lepší podmínky, co se týká peněz. Ale nemohla jsem nic najít, proto jsem se dívala po České republice říkala jsem si, že to bude zajímavá země, kromě toho znám lidi, kteří tu žijí. Ale první organizace, kterou jsem oslovila, místo nenabízela. Lidé ve zprostředkovací agentuře doporučili Prostor, poslali mi nějaké dokumenty, řekli mi, ať se na ně podívám a řeknu, zda by mě to zajímalo.
Jaká byla vaše reakce?
Když jsem ty papíry viděla, řekla jsem si, že to je něco, co bych mohla dělat. Když jsem zkontaktovala Petra Steklého, řekl mi, ať přijedu další týden, ale o něco se to zdrželo kvůli papírování.
Jak tu jste zatím dlouho?
Téměř měsíc, přijela jsem na státní svátek, viděla jsem oslavy Sametové revoluce u kolínské radnice.
Líbí se vám práce v Prostoru?
Je to úžasné. Věnovala jsem se dobrovolnické činnosti už od sedmnácti, ale nikdy jsem nepracovala v organizaci, která má tolik dotací z
close
zoom_in
evropských zdrojů. Kromě toho mají celou komunitu jako cílovou skupinu. V mé zemi je hodně specializovaných společností a oborů, které se navíc na Evropskou unii tolik nespoléhají.
Jak vám zní čeština?
Někdy zvláštně, někdy povědomě. Některá slova jsou hodně podobná s rumunštinou třeba škola. Některá slova se dají naučit snadno, kromě toho je hodně návodů na YouTube, stejně jako různých stránek, které nabízejí kurzy. Navíc tu jsou lidé hodně milí a dělají maximum pro to, aby mi rozuměli buď se mnou mluví anglicky, nebo jednoduchou češtinou, kterou doprovodí řečí těla. Lidé v Prostoru jsou otevření, nelitují času vysvětlit mi všechno, skutečně se snaží.
Co říkáte na Kolín, když ho srovnáváte s většími městy?
Mám raději menší města, vidíte, jak lidé skutečně žijí komunitou. Když jsem šla na různé události ve městě, tak nevadilo, že jsem nerozuměla jazyku bylo vidět, co pro ně ta událost znamená, třeba když se na náměstí zpívaly koledy.
Jaké to je, žít v cizím městě daleko od domova?
Cítím se tu hodně jako doma. Mám ráda lidi, chutná mi jídlo, cítím se tu pohodlně. Původně mi měl projekt Erasmus končit v prosinci, a to jsem teprve v listopadu přijela. Pak se ale ukázalo, že bude prodloužen ještě do ledna. Ale líbí se mi tu, nejspíš se sem přijedu podívat znovu, nemůžu si pomoct. Hodně mých kolegů, kteří vyrazili do České republiky, se často vraceli. Nechápala jsem proč, teď už rozumím.
close
zoom_in
Na Facebookové stránce Prostoru máte takovou malou show Teď k vám mluví Diana (This Is Diana Speaking). Můžete to přiblížit?
Když jsem přijela, Petr Steklý se mě zeptal, jestli bych chtěla dávat okolí vědět o svých zážitcích. Jsem jejich první mezinárodní student, chtěli by jich mít časem víc a rozhodně by měli. Odpověděla jsem, že mi nevadí sdílet fotky a psát o různých věcech. Na konci svého pobytu tady bych z nich chtěla udělat takovou knihu pro další studenty, kteří po mě přijedou, aby jim to pomohlo.
Myslíte takový manuál k přežití?
Přesně tak! A také si myslím, že hodně lidí sleduje Prostor a jeho aktivity, třeba jako autobusový klub pro děti a mládež, který provozují. To je autobus vybavený notebooky, muzikou a různými aktivitami. S ním vyrazí do vyloučených částí Kutnohorska, děti je už znají a vědí, že mohou přijít ven a popovídat si, pohrát si, neočekává se od nich, že přijdou do nějaké budovy. Je to něco, co mi vyrazilo dech proč něco takového nenapadlo mě?
Jako poslední otázku bych se chtěl zeptat, jestli byste tuto pracovně studijní zkušenost doporučila dál. Co myslíte?
Rozhodně. Už jenom to, že strávíte čas s profesionály v produktivním prostředí, je samo o sobě hodně. Nejsou znudění, neberou práci jako povinnost, skutečně je zajímá. Je úžasné vidět někoho, jako je Petr Steklý, kdo vezme svoji vizi a naplní ji. Sním o tom, že něco takového budu dělat něco vytvářet. Nemohla bych chtít nic lepšího.
