„Je to oválné, je v tom voda, žáby a ryby. Kam půjdeme?" zeptala se hned na počátku svých svěřenců Michala Růžinská. Každé z dětí ihned vědělo, že první kroky povedou k rybníku. Právě tady se děti rozhlížely nejen po rozkvetlých rostlinách. Další kroky vedly lesem k místnímu splavu. Právě tady se děti chtěly na malou chvíli zdržet, rozhlédnout se okolo sebe a zaskotačit si. Ačkoli přibližovat se příliš k vodě, měli malí nezbedové zakázané.
Pak nastal přesun do Lomu u Radimi. Hádanka tentokrát směřovala k trilobitům, kteří tu byli nalezeni. „Tihle nejsou praví, to je jen ukázka," vysvětlila Míša dětem, když se dotazovaly na trilobity, které na místě objevily. Travnatý prostor poskytl skvělé zázemí pro několik málo her.

Děti si tak užily například známou hru Honzo, vstávej. Zbylý čas pak využily k pobíhání a nejrůznějšímu fotografování, které pochopitelně bavilo zejména děvčata. Nedaleko odsud je fotbalové hřiště, kde jsou také prolézačky pro děti. Právě proto se dětské hřiště u toho fotbalového stalo další a vlastně poslední zastávkou vycházky.

Několik jízd na klouzačce, pár chvil strávených na prolézačkách, ale zejména stále plná houpačka naznačovala, že odsud se dětem chtít nebude. Přesto nakonec všichni s radostí vyšli, aby se ještě jednou mohli podívat k rybníku.

Kdo chtěl, natrhal si cestou kytičku pro maminku. Poslední kroky už vedly zpět do centra obce, kde si děti vyzvedly jejich rodiče.

„Vyrobíme si dneska jaro?" ptala se cestou malá Baruška. „Dneska nebudeme nic vytvářet, dnes jaro prožíváme," zněla logická odpověď. A nakonec si děti odnesly více zážitků, než kdyby jaro měly ztvárnit na papír.