„Cílem je organizačně předpřipravit benefiční koncert v Mukačevu v roce 2012 a také zajistit pobyt dětí z Ukrajiny v Čechách,“ řekl Aleš Bureš, ředitel dětského domova. „Děti se učí lidské solidaritě a přátelství. Kluci a holky z našeho domova jsou vedeni k tomu, aby znali podstatu lidského života,“ vysvětlil Aleš Bureš.

Země vyvolávala v členech expedice rozporuplné pocity. „Je to země, ze které se člověk rád vrací domů. Krajina je krásná, ostatní nás vrací do dob bolševické, ošuntělé beznaděje,“ popsal ponurou atmosféru ředitel.
Na cestě tam i zpět čekali na hranicích tři hodiny. „Ukrajinští pohraničníci nechávají vystěhovat celý autobus a kontrolují dětem kufry,“ popisoval zážitky z cesty Aleš Bureš.

To ale nebyl jediný boj s byrokracií. „Pobyt pro ukrajinské děti v Čechách se vyřizuje celý rok. Benefiční koncert na Ukrajině je podmíněn povolením ministerstva vnitra v Kyjevě,“ řekl.

Na úřadech v Mukačevu a Užhorodu podle jeho slov převládá úřednická arogance a otevřená byrokracie.
A co odjezd domů: „Byl dojímavý. Ve čtyři hodiny ráno startoval autobus k odjezdu domů. Probudil děti, ty vyskakují z oken a s pláčem utíkají za autobusem, který se ztrácí v dáli,“ popsal poslední momenty v dětském domově na Ukrajině.

Z ukrajinského prostředí měly české děti kulturní šok. „V sirotčinci žije přibližně 170 děti. Ložnice připomíná malou tělocvičnu a spí tam až třicet dětí,“ řekl Aleš Bureš.
Podmínky jsou drsné, posuďte sami, jak je popsal ředitel dětského domova:
Maso dostávají jednou týdně, je tlusté a tvrdé, každý den je kaše a chléb, do všeho se dává kopr, nemají zde příbory.
Teplá voda na koupání je jednou týdně, děti se společně sprchují v minutových intervalech.
Každý den se myjí v lavoru, na jeden lavor jsou tři, jeden drží lavor, druhý mydlí kartáčem třetímu záda
Elektriku na pokojích pouští pouze večer a po večerce ji vypínají, na ložnicích nemají zásuvky.
Ručníky si mění jednou měsíčně, ložní prádlo jednou za dva měsíce.
Toalety jsou tureckého typu, bez kabinek.
Na odpadu z potravin, který se vyhazuje za zeď domova, si pochutnávají místní krávy a krysy.
Děti nemají žádný program, korpulentní „tety“ přežívají a pokřikují na zlobivé děti.