Pokud byste v Česku hledali město, kde se setkáte s nejvyšším počtem cizinců japonské národnosti, bezesporu by se na prvních místech umístil Kolín. Samozřejmě díky místní automobilce.

ZAMILOVALI SI KOLÍN

První půlrok života v naší zemi má nyní za sebou nový prezident TPCA Koreatsu Aoki. Mimochodem, jeho jméno v překladu znamená Zelený strom. Jak prozradil, před svým příjezdem do ČR strávil nějaký čas ve Francii. „V České republice jsem byl překvapen velkou zimou, která tu panovala v lednu a únoru. Bylo 20 stupňů mrazu, tedy o hodně chladněji než ve Francii. Ale nakonec to pro mě nebyl problém. V Japonsku mají domy tenké stěny, nemají takové izolace jako evropské domy. Tady v Kolíně jsou domy opravdu bytelné, takže mě ani -20 nevadilo," popsal Koreatsu Aoki.

Silný dojem na něj podle jeho slov udělala česká kuchyně. „Chutná mi vepřové maso a velmi si pochutnávám na českém pivu," řekl. Koreatsu Aoki je historicky prvním prezidentem TPCA, který se rozhodl v Kolíně nejen pracovat, ale i bydlet. Proč? „Byla to pro mě zcela automatická volba. I na svých předchozích působištích v USA či Francii jsem vždycky bydlel v blízkosti továrny. Myslím, že je dobré bydlet v místě, kde bydlí i většina zaměstnanců TPCA," vysvětlil a během nedávného předávání grantů od TPCA dodal, že byl velmi mile překvapen činorodostí, s jakou se v tomto regionu lidé projektům věnují, jak se aktivně podílejí na rozvoji této oblasti. O tom, že česká země přirostla japonským pracovníkům automobilky k srdci, svědčí i čin úplně prvního prezidenta TPCA Masatake Enomota. Na znamení vztahu k místu, kde několik let působil, si do svého jména přidal ještě jedno. Kolín a Českou republiku opouštěl jako Masatake Kolin Enomoto.

RUŠTINA SE JÍ HODÍ

V Čáslavi bydlí od roku 2011 i Natalie Lagranska. „Přestěhovala jsem se z Ruska s mojí maminkou. Sice jsme opustily v Rusku celou naši rodinu, ale cítily jsme tehdy, že to tak bude lepší a ani po letech nemohu říci, že bych litovala," řekla v úvodu Natalie. Důvodem byla tehdy hlavně špatná finanční situace. Začátky v České republice ale nebyly lehké. „Neuměla jsem vůbec česky a fakt, že je čímsi ruština podobná češtině, mi to také neusnadnil. Téměř všichni spolužáci si ze mě dělali legraci," uvedla. Naštěstí se ale Natalie ujala její hodná spolužačka, která s ní trávila spoustu času i po vyučování. „Během roku jsem se dost naučila, rozmluvila a po čase jsem se nebála už ani mluvit před větším počtem lidí," zavzpomínala Natalie, která v současné době pracuje jako recepční v hotelu, kde se jí hodí kromě českého a anglického jazyka také ruština. V Čáslavi se jí ale líbí a neměnila by. „Jednou ročně jezdíme s mamkou do Ruska, je tam ale velká chudoba a dost rozdílný život, než tady," řekla. Přítele si u nás zatím nenašla. „Soustředím se hlavně na sebe, ale kdo ví, třeba to časem přijde," poznamenala.

SLOVÁK, MAĎAR, ČECH?

Na Benešovsku žijí lidé se státní příslušností v devětašedesáti zemích. Jedním z nich je také Ladislav Czafík z Pecerad. Pochází ze Horných Salibů v okrese Galanta, tedy z maďarského pohraničí jižního Slovenska a má samozřejmě maďarskou národnost. Po rozpadu Československa v roce 1993 se stal cizincem ve vlastní zemi. Už podruhé. Stejnou událost totiž jako roční dítko prožil v roce 1939, kdy se stal příslušníkem nové země Slovenského štátu. „Na to se nepamatuji," usmál se vitální senior narozený v květnu 1938. „Druhý rozchod ale byla kravina," nešetří kritikou a ptá se, proč se politici napřed nezeptali lidí.

Anketa: Máte přátele mezi cizinci žijícími dlouhodobě ve vašem městě?

Radek Opočenský, Čáslav

Mezi svými přáteli mám cizinky. Jedná se o slečny, které žijí přes rok v daleké Californii, ale na léto jezdí do jedné vesničky na Čáslavsku. Přímo tu tedy nebydlí, ale pravidelně se do České republiky vrací. Jiné přátele mezi cizinci nemám.

Zuzana Krůsová, Kolín

Ano, přátel mezi cizinci mám celkem dost, i když spíš v Praze, kde v současnosti studuji a trávím mnohem víc času. Asi si už nedovedu představit, že bych při jakékoliv společné akci mluvila se všemi jen česky, připadala bych si ochuzená.

Markéta Minaříková, Kutná Hora

Na základní školu jsem chodila s jednou slečnou z Vietnamu, která byla moc fajn. Moc se ale s námi bavit nechtěla. Nyní, když pořádáme třídní sraz, tak ani nedorazí. Jinak nemám žádného přítele z ciziny, který by žil dlouhodobě v Česku.