S nástupem protikuřáckého zákona se strhla ze strany provozovatelů restauračních zařízení lavina vzdoru, se kterou se každý vypořádal po svém. Někteří přistoupili na nová pravidla bez většího odporu. Další se raději proměnili na soukromé kluby. Jsou ale i takové hospody, které si razí vlastní cestu a pravidla zákazu kouření striktně nedodržují, což potvrzuje i tisková mluvčí Krajské hygienické stanice Dana Šalamunová. Říká, že kontroly v kolínském regionu nejsou ničím výjimečným, i když nemůže konkrétně jmenovat.

Daniel Bělovský, který provozuje kolínský hudební klub s pivnicí U vodvárků a zároveň Hospůdku Na Vinici ve Vinařích sice nařízení neporušuje, ale možnost kuřáren by rozhodně uvítal. „Zákon akceptujeme a tak se v žádném našem zařízení nekouří, ale v případě hudebního klubu nám to ubralo asi 35% návštěvníků,“ konstatuje současnou situaci provozní.

„Tolik nám neublížilo ani zavedení EET, jako právě tento zákon. Mně osobně by přitom nevadil, protože jsem na jednu stranu rád, že nejsem v zakouřeném prostředí a že mi nepáchne oblečení, ale Češi mají popíjení piva spojené s kouřením cigaret. Na vesnici pivaři sice stále chodí, ale brblají při každém zvednutí,“ hodnotí protikuřácký zákon Daniel Bělovský, podle něhož by byly kuřárny ideálním řešením pro kuřáky i nekuřáky.

Zaměstnankyně kolínské Restaurace Barborka Stanislava Kybalová pak překvapivě Kolínskému deníku potvrdila, že oni už svoji kuřárnu mají a že se jim velmi osvědčila. „Hosté ji uvítali a díky kuřárně nám zůstali. Už si zvykli, že se v kuřárně neobsluhuje, nemají s tím žádný problém,“ říká servírka. Ona sama je prý kuřačkou a kuřárna je i pro ni schůdnou cestou. „Nevnímám kuřárnu jako nevýhodu. Kouření v hospodách mi ale nikdy nevadilo. Když jsem si takovou práci vybrala, automaticky jsem s tím počítala,“ vysvětluje Stanislava Kybalová.

Ale ani samotní návštěvníci restaurací, kaváren a barů s omezením kouření vždycky nesympatizují. „Nepatřím mezi pravidelné kuřáky. Ale s kamarádkami jsme měly zvyk dát si v kavárně u kafe cigaretu. Musím říct, že mi to pořád schází a nemůžu si na novou situaci zvyknout,“ přiznává osmatřicetiletá Petra Sokolová. „Navíc mám pocit, že se z některých hospod tak automaticky vytratila jistá patina, kterou jim kouřová clona propůjčovala. Vlastně na hospody čtvrté cenové kategorie, kam jsme tajně chodili na střední, pořád s nostalgií vzpomínám,“ připouští mladá žena.