Slibujete, Zdeňku Vráno, lásku a péči své manželce až do konce života? A vy, Alžběto Vránová, svému manželovi?“
Pevná, možná dojetím trochu roztřesená ano zaznívají síní Blanky Waleské v Cerhenicích. Koná se tu zlatá svatba manželů Vránových.

„Měli jsme se celý život moc rádi. Chodili jsme spolu od šestnácti a čekali na naše osmnáctiny, abychom se mohli vzít,“ usmívá se při vzpomínkách Zdeněk. „Ve středu oslavila Alžběta osmnácté narozeniny a v sobotu byla svatba, tedy před padesáti lety,“ dodává Zdeněk Vrána šibalsky.

Seznámili se spolu v Jablonci nad Nisou, odkud pochází paní Vránová a kam zavály pracovní povinnosti Zdeňkova tatínka. V Cerhenicích žijí osmadvacet let a jsou tu moc spokojeni.

Oslavy zlaté svatby rodičů zorganizovaly jejich tři děti jako překvapení. „Opravdu jsme to nevěděli,“ potvrzuje Alžběta, „ a jsme moc rádi.“

Na obřadu a následně u slavnostně prostřené tabule se sešla celá rodina: děti se svými partnery i vnoučata. „Máme šest vnoučat a možná bude v rodině další svatba, tentokrát mladých. Přál bych si, aby jim vztah vydržel jako nám,“ říká Zdeněk Vrána. Podělil se i o recept na spokojené manželství. „Jedině láska a vzájemná tolerance, na nic jiného nevěřím,“ přesvědčivě uzavřel.