„Využíváme všech možností, které nám tento prostor nabízí. Maximálně nám tu vyhovuje množství hřišť,“ objasňuje důvody několikaletého pořádání tábora v těchto místech hlavní vedoucí Martin Buřič. Činnost dětí jeho slova potvrzuje. Na jednom hřišti se hraje basket, na dalším vybíjená, několik táborníků rozehrává fotbalovou akci.

Je tedy tábor ryze sportovní?

„Pravdou je, že je hodně aktivní. Máme tady děti, se kterými pracujeme celoročně, vzájemně se známe a víme, že sportovní náplň vyhovuje všem,“ říká Markéta, jedna z vedoucích. „Pobyt ale vždy kořeníme něčím novým,“ dodává. Protože táborové akce jsou pro basketbalový oddíl tradicí, letos se konal už třináctý ročník, snaží se organizátoři vymýšlet přitažlivé náměty i pro klasickou celotáborovou hru. Letos se děti ženou za klenotem Orientu. Martin Buřič ve své legendě přibližuje atmosféru: „Orient, země východu, plný nekonečných pouští, nádherných paláců, krásných žen a statečných mužů,“ tak začíná příběh, ve kterém vystupuje Mafina, žena z harému, a vypráví příběh o dívce a klenotu Šalší.

Táborníkům nedělá vůbec problém si místo lesů a luk představit písek s velbloudími karavanami a mešity. „Je to super, měli jsme večerní bojovku a hledali klenot,“ přibližuje Terka Němečková. „To bylo fajn, šli jsme cestou značenou svíčkami a plnili úkoly. Nejhorší bylo lovit ve džbánu Šipší, bylo tam všechno možné, zbytky, různé věci, a my z toho museli vytáhnout takovou kytku jako klenot,“ přidává se kamarádka Eliška Vorlíčková. „To mně se líbil nájezd na velblouda, jasně, že plyšového,“ upřesňuje Bruno.

Jak vypadá táborový den?

„Každý den dopoledne máme sportovní olympiády,“ říká Martin Buřič. „Prakticky to znamená, že děti podle svých nalosovaných družstev hrají míčové hry. Točí se na různých hřištích s basketbalem, fotbalem, florbalem a polskou vybíjenou,“ dodává.

Odpoledne vedoucí připravují pro děti zábavné hry v lese. Činnosti jsou přizpůsobované počasí. Čtvrteční slunečný den přál vodní olympiádě. Při ní se měly představit akvabely, děti se těšily na závodění v lodičkách či plaveckou dráhu. Nechyběla ani celodenní akce, ne v podobě klasického výletu, ale bojové hry v lese s plněním jak vědomostních, tak sportovních disciplín.

Co je odměnou?

Z osmi družstev jenom jedno může být první. Jména vítězného týmu budou vyryta na putovní pohár. Motivace obrovská! Proto se všichni snaží. Vždyť každá akce, soutěž, disciplína přináší cenné body. Systém je ale spravedlivý. V každé skupině jsou stejným počtem zastoupeny děti od šesti do patnácti let. „Navíc se snažíme, aby i malé děti mohly ovlivňovat a někdy i rozhodovat některé soutěže,“ vysvětluje svoji filozofii hlavní vedoucí. „Znamená to, že například hra v basketu končí v normálním čase a tři nejmladší jdou ještě na samostatné nájezdy,“ uvádí Martin Buřič. Inspirující je i systém losování lístků, kde každý z nich má různou hodnotu. „Tak se může stát, že ten nejmladší je pro tým nejcennější,“ dodává další z vedoucích.

Soutěží se pořád, ale rivalita není patrná. Naopak máme dobrý pocit ze vzájemného povzbuzování dětí: „Pojď, Bruno! Utíkej!“ střídá: „Žofreji, do toho!“