„Po Vánocích a dalších dnech máme tolik dek a krmení, že je nemáme kam dávat, takže za Alíkov vám moc děkuji," uvedla v úvodu setkání Vlková. To jeho účastníci rozdělili na tři části, v té úvodní oba protagonisté přiblížili malířův profesní i soukromý život, pak ze stařičké video kazety promítli lehce tendenční dokument nazvaný Národní umělec Josef Lada z roku 1952 a v té poslední oba odpovídali na dotazy z publika.

Z Hrusid do Prahy

„Z Hrusic odešel do Prahy, kde se měl učit malířem pokojů a divadelních dekorací, což ho nebavilo, až při druhém odchodu do Prahy se vyučil zlatičem a knihařem, poté se seznámil s Jaroslavem Haškem, což bylo setkání osudové," vyprávěl vnuk o svém dědovi. Ten si jeho babičku vzal až po osmnáctileté známosti. „Bylo to hlavně jeho špatnou finanční situací, protože pan Lada byl zodpovědný člověk, ženil se v šestatřiceti letech, jeho nastávající Haně bylo o rok méně," přidala další postřeh Zdeňka Burianová. V Praze Lada žil u Jaroslava Haška, který pro oba vařil. „Děda vytvořil na třináct stovek ilustrací ke Švejkovi, z toho dvě stě dvacet jich bylo barevných, ale s nimi knihy vycházejí velmi zřídka, nejčastěji osudy vojáka za první světové války doprovází kresby černobílé," dodal Lada další část mozaiky dědova života. Vzhledem k tomu, že posílal obrázky do mnoha novin a časopisů a ty se tenkrát vracely jen na vyžádání, neexistuje ucelený soupis Ladova díla.

Více než 2000 děl

Ale odhaduje se na patnáct tisíc barevných i černobílých ilustrací a pět set padesát obrazů, málo se ví, že Josef Lada jako mimino vypadl z kolébky, poranil si oko a od mládí měl oční protézu, byl také přeučený levák, četl ve čtyřech jazycích a zemřel tři dny před svými sedmdesátými narozeninami. „Děda měl vztah ke zvířatům veskrze kladný, což je znát i z jeho obrázků, každý kůň se jmenoval Fuchsa, vždy v domě žilo několik koček, jezevčice byla Fifinka, později přibyl foxteriér, pak přišla éra pudlů. Já mám dvanáct let kocoura, který se jmenuje Láďa," odpověděl Josef Lada na dotaz Alice Vlkalendáře, kde svaté obrázky nahradily životní motivy, na čemž se, aby mohl kalendář vůbec vyjít, dohodl malíř v tehdejších Okresních tiskárnách Kolín, nebo na nahrazení Mikuláše Dědou Mrázem v knize o kocourovi Mikešovi, padla i otázka směřující k ilustracím knihy básní Josefa Seiferta, které vznikaly na dané Ladovy obrázky.

Setkání zahájila jako kocour

Setkání zahájila Alice Vlková coby mluvící kocour Mikeš a zvířecí masku věnovala Josefu Ladovi, Veronika Ečerová přečetla úvodní pasáž z knihy, nechyběly ani obrázky namalované dětmi ze školy. V předsálí byly na prodej suvenýry z Ladova památníku v Hrusicích i možnost otisku pamětního razítka. Po více jak dvou hodinách došlo ještě na další dotazy při osobnějších setkáních a samozřejmě na autogramy. „Dědův talent nepokračuje, mně vždycky kazila vysvědčení známka z kreslení a až na právnické fakultě jsem se ho zbavil, moji synové také nemalují," uzavřel příjemné setkání dlouhovlasý Josef Lada vnuk, jak se na dědovy knihy podepisoval. kové. Další otázky padaly třeba na cenzuru jeho