Jiřina Jarošová tehdy bydlela v domě svých rodičů v Horních Počernicích, když ji v půl čtvrté ráno vzbudily rány. „Všichni jsme byli na nohou a nevěděli jsme, co se děje. Pak jsme zjistili, že venku tluče do plotu můj bratr Zlatko, aby nás vzbudil s tím, že jsou všude tanky a přijeli Rusové,“ vzpomíná. Bratr paní Jiřiny už v tu dobu žil jinde, 21. srpna ale v brzkých ranních hodinách dorazil varovat svou rodinu se slovy: „Lidi vstávejte, jsou tady Rusové“.
close
info
Zdroj: Jiřina Jarošová
zoom_in
Jiřina Jarošová s bratrem Zlatkem.
Kolem šesté ranní už začaly po hlavní silnici směrem na Běchovice projíždět ruské tanky. Dva však špatně odbočily a zabloudily k domu rodiny Jiřiny Jarošové. „U nás to bylo poměrně úzké, takže když zjistili, že jedou špatně, začali se dost krkolomně otáčet. A nebylo nic příjemného, když nám kanón mířil do oken. Jelikož se rodiče seznámili za 2. světové války v Lipsku, přišel okamžitě povel, abychom si lehli na zem.“ I přes zákaz rodičů se poté s bratrem vydala do centra Prahy.
Tanky projely vším, jako by to bylo z papíru
Zázemí společně našli v Senovážné ulici, kde studentům své prostory poskytl Československý svaz mládeže. Odtamtud se Jiřina Jarošová vydala spolu s bratrem Zlatkem a dalšími studenty Vysoké školy ekonomické (VŠE) přes Václavské náměstí na Vinohrady k Radiopaláci. „Rusové samozřejmě chtěli obsadit rádio, takže zde došlo k bojům, i se střílelo. Lidé dělali různé barikády, převraceli se tramvaje, káceli stromy. Jenže tanky projely vším, jako by to bylo z papíru.“
Srpen 1968 v Kolíně:
K Radiopaláci se Jiřina Jarošová vydala i se svým fotoaparátem, aby mohla dění na místě zachytit. O dva filmy do fotoaparátu dokonce přišla, ruským vojákům se pochopitelně nelíbilo, že je při jejich řádění někdo zachycuje. „Dva filmy mi Rusové vytáhli a zničili, potom chtěli vzít i foťák. To jsem se rozbrečela, že je to dárek od maminky, tak mi ho tedy nechali, ale poslali mě pryč s tím, že jinak bude zle. Byl tam hrozný zmatek, i nějací zranění.“
Roznášela letáky, doma dostala pár facek
V následujících třech dnech roznášela Jiřina Jarošová letáky proti invazní náplní. Balíčky s nimi se rozdávali v Senovážné ulici v centru studentů. „Bratr asi pak dostal rozum a odvezl mě domů. S tehdejší absencí mobilních telefonů o mně rodiče nevěděli, takže po příchodu mě maminka ve dveřích profackovala, že jsem úplně blbá a že měli hrozný strach.“ Otec Jiřiny Jarošové v mezičase prodělal infarkt, který naštěstí přežil.
Jiřina Jarošová se narodila 11. února 1950 v Praze. Má dvě děti, syna a dceru. Od roku 1969 bydlí v Kolíně. 21. srpna 1991 si v Pražské ulici v Kolíně otevřela kadeřnictví Jadranka. Symbolicky v den výročí invaze. Paní Jiřina je babičkou autora článku.
