Tálibán znamená v paštštině (jazyku, jímž mluví zhruba 60 procent afghánské populace a část obyvatel Pákistánu) "studenti". Předpokládá se totiž, že se toto hnutí zrodilo na náboženských seminářích, placených většinou ze Saúdské Arábie, kde se vyučovala a hlásala nekompromisní forma sunnitského islámu. Došlo k tomu začátkem 90. let v severním Pákistánu po stažení sovětských vojsk z Afghánistánu.

Tálibán pak začal v paštunských oblastech rozkročených mezi Pákistánem a Afghánistánem nepokrytě usilovat o moc, přičemž hlásal obnovení míru a bezpečnosti na jedné straně a na druhé prosazení vlastní strohé verze islámského práva šaría. Informuje o tom BBC.

U Afghánců zabodoval

Z jihozápadního Afghánistánu pak Tálibán rychle rozšířil svůj vliv i do dalších částí země. V září 1995 dobyli jeho příslušníci provincii Herát na hranici s Íránem a přesně o rok později (tedy právě před 25 lety) obsadili i afghánské hlavní město Kábul a svrhli tehdejší režim prezidenta Burhánuddína Rabbáního, čelního představitele afghánských mudžahedínů, bojujících proti Sovětům. Rabbání musel uprchnout před Tálibánem na sever země.

Tálibán mezitím pokračoval ve svém tažení a do roku 1998 dostal pod svou kontrolu téměř 90 procent Afghánistánu. Svůj podíl na tom měla skutečnost, že ho Afghánci obecně vítali, protože byli unavení boji, jež neustávaly ani po vyhnání Sovětů, a s nimi spojenými excesy mudžahedínů. Ranou popularitu Tálibánu notně přiživilo i to, že jeho příslušníci začali potlačovat korupci a v oblastech pod svou kontrolou omezovali nezákonnosti a zajišťovali bezpečnost silnic za účelem rozvoje obchodu.

Na druhé straně začalo toto hnutí podporovat velmi striktní výklad práva šaría včetně zavádění až středověkých trestů: například veřejných poprav odsouzených vrahů či cizoložníků nebo veřejného sekání rukou osobám, které islámské soudy uznaly vinnými z krádeže. Přísná pravidla se týkala i běžného každodenního života: muži museli začít nosit plnovousy, ženy chodit v kompletních burkách zahalujících celou tvář i tělo. 

Tálibán také zakázal televizi, hudbu a kino a nesouhlasil, aby dívky od deseti let výše chodily do školy. Mezinárodní veřejnost ho vinila z porušování lidských práv a dále z kulturního barbarství a z ničení afghánského historického kulturního odkazu. Notoricky známá se stala například likvidace dvou obřích soch Buddhů z Bamjánu, vytesaných do skalního masívu v bamjánském údolí, které byly vytvořeny již v 6. století. Tálibán je v roce 2001 zničil i přesto, že proti takovému kroku protestovala také řada muslimských států.

Tálibán v Pákistánu

Přestože Pákistán opakovaně popřel, že by toto hnutí stvořil, zůstává nepopiratelným faktem, že mnoho Afghánců, kteří se k Tálibánu připojili, bylo vzděláno právě v pákistánských náboženských školách (medresách). Pákistán byl také jednou ze tří zemí (spolu se Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty), které Tálibán uznaly jako afghánskou vládnoucí moc, a byl i poslední zemí, jež se skupinou přerušila diplomatické styky.

Tálibán začal ovládat provincie v severozápadním Pákistánu a začal postupně hrozit destalibizací celé země. Kolem roku 2008 začala tálibánská vojska vedená Maulanem Fazlullahem přebírat vládu nad pákistánským údolím Svát, přičemž opět tak jako jinde zakazovala televizi, hudbu, dívkám přístup ke vzdělání a ženám chodit nakupovat. Proti tomuto trendu začali veřejně vystupovat místní učitel Ziauddin Júsufzaj a jeho jedenáctiletá dcera Malála, o jejímž životě začala informovat mezinárodní média.

V říjnu 2012 se Tálibán pokusil Malálu úkladně zavraždit - když se ve městě Mingora vracela domů, postřelil ji tálibánský atentátník a vážně ji zranil. Dívka byla v kritickém stavu převezena do nemocnice, ale dokázala se uzdravit a získala na svou stranu mezinárodní mínění, které proti útoku pákistánského Tálibánu ostře protestovalo.

V roce 2013 byly při náletech amerických dronů zabity nejméně tři klíčové osoby pákistánského Tálibánu, včetně jeho tamějšího vůdce Hakimulláha Mehsúda. 

O rok později napadli tálibánští ozbrojenci školu v Péšaváru, provozovanou pákistánskou armádou, kde zavraždili 134 dětí a 19 dospělých. Oběťmi masakru se staly převážně děti pákistánských vojáků. Pákistán nechal v odvetě za tento zločin popravit čtveřici mužů usvědčených z organizace masakru, jeden muž dostal doživotí. Vliv pákistánské odnože Tálibánu pak ještě snížila velká vojenská ofenzíva, k níž došlo dva roky po masakru ve škole.

Svatyně Al-Káidy

Nejvíce světové pozornosti na sebe strhl afghánský Tálibán po 11. září 2001, kdy došlo k útokům na newyorské Světové obchodní centrum a na Pentagon. Spojené státy ho obvinily, že poskytuje útočiště vůdci mezinárodní teroristické organizace Al-Káida Usámovi bin Ládinovi, jenž se stal hlavním podezřelým z naplánování útoků. 

Dne 7. října 2001 zahájila vojenská koalice vedená USA vojenskou intervenci do Afghánistánu, jež vedla po dvou měsících ke zhroucení tálibánského režimu. Tálibánskému vůdci Mohammadu Omarovi i dalším vysokým představitelům protiamerického odporu včetně bin Ládina se však podařilo vyhnout se zajetí. Podle některých tehdejších informací našli azyl v pákistánském městě Quetta, odkud Tálibán nadále vedli, pákistánská vláda to ale popírala. 

Přestože po intervenci v Afghánistánu narůstaly počty zahraničních vojáků, Tálibánu se dařilo znovu získávat a rozšiřovat v této zemi svůj vliv, což vedlo jednak k eskalaci násilí, jednak k tomu, že v obrovských částech země panovala nejistota a nevymahatelnost práva.

Docházelo k opakovaným a četným útokům Tálibánu proti afghánskému hlavnímu městu Kábulu, často spojeným s pumovými atentáty. V září 2012 zaútočil Tálibán také na základnu NATO zvanou Camp Bastion, kde sloužil mimo jiné britský princ Harry. Při útoku zahynuli dva američtí vojáci a další byli zraněni, Harry osobně nebyl podle pozdějšího prohlášení v nebezpečí.

V roce 2013 se objevily první náznaky možnosti sjednat příměří, když Tálibán ve svém komuniké oznámil, že hodlá otevřít svou politickou kancelář v Kataru ve snaze zahájit mírová jednání se Západem. Vzájemná nedůvěra na všech stranách však byla příliš velká a násilí pokračovalo.

V srpnu 2015 Tálibán přiznal, že jeho hlavní vůdce Omar je již více než dva roky po smrti a novým vůdcem hnutí se stává Omarův někdejší zástupce Achtar Muhammad Mansúr. Přibližně v téže době převzal Tálibán - poprvé od porážky v roce 2001 - kontrolu nad strategicky důležitým městem Kundúz, hlavním městem stejnojmenné provincie ležícím u hranic s Tádžikistánem. 

V květnu 2016 zabil Mansúra úder amerického bezpilotního letadla. Do čela hnutí tak opět postoupil jeho dosavadní zástupce, v tomto případě mulla Hajbaulláh Achúndzáda, jenž vede Tálibán až doposud.

Tálibán zpátky u moci

Přestože v únoru 2020 došlo mezi Tálibánem a Spojenými státy americkými k mírové dohodě, jíž vyvrcholilo dlouhodobé vyjednávání, hnutí pokračovalo v útocích, které se však přesunuly od komplexních útoků na města a vojenské základny k taktice cílených vražd, terorizujících afghánské civilisty. Cíli se přitom stávaly zejména osobnosti, které svými životními postoji či zastávanou pozicí odporovaly tálibánskému pojetí práva šaría - například ženy ve vedoucích pozicích, míroví aktivisté, novináři nebo soudci. To naznačovalo, že Tálibán sice změnil svou strategii, ale nikoli ideologii.

Nový americký prezident Joe Biden nicméně i přesto oznámil, že všechny americké síly opustí Afghánistán do 11. září 2021, tedy do 20. výročí pádu newyorských  "Dvojčat". Americké zpravodajské služby varovaly, že tento krok povede ke svržení afghánské vlády, což se také stalo - bojovníci Tálibánu obsadili v posledních dnech jednu afghánskou provinční metropoli po druhé a nakonec v neděli vstoupili i do hlavního města Kábulu, z nějž utekl dosavadní prezident Ašraf Ghaní.