Bijete nás, jdeme do stávky. Největší protest v Polsku pomohl, ale jen dočasně

Začátkem jara 1981 čelilo rychle rostoucí polské nezávislé odborové hnutí Solidarita jedné z největších výzev ve své krátké historii. V té době již mělo přes devět milionů členů, tedy asi 28 procent dospělé společnosti, zatímco vládnoucí komunistická strana (vystupující pod názvem Polská sjednocená dělnická strana) jich měla jen tři miliony a jejich počet dále klesal.

Od Masaryka po Zemana: V životě prezidentů hrála roli chudoba, korupce i zpěv

Pozici Solidarity posílilo v lednu 1981 v silně katolicky cítící zemi i gesto tehdejšího papeže Jana Pavla II., který přijal její delegaci s Lechem Walesou v čele. Bylo zřejmé, že se blíží velké mocenské střetnutí.

Komunistická strana však zůstávala v zemi nadále vedoucí silou, zaštítěnou Sovětským svazem, a neváhala svou moc drastickým způsobem dokazovat.

Mlátíte nás, jdeme do stávky

To se projevilo u takzvaného bydhošťského incidentu, v němž příslušníci polské policie (jednak tehdejší Veřejné bezpečnosti, jednak speciálních pořádkových jednotek ZOMO) surově zmlátili kolem 20 členů Solidarity, včetně jejích předních představitelů Jana Rulewského, Mariusze Łabentowicze a Romana Bartoszczeho, když se pokusili navštívit zasedání vojvodské národní rady v Bydhošti.

Na muže čekala kvůli StB roky, trpěl ve vězení. Život mu zachránil kousek chleba

Událost se brzy stala všeobecně známou a nezávislé odbory se rozhodly, že to nenechají jen tak. V úterý 24. března 1981 proto oznámily, že vyhlásí celostátní stávku na protest proti násilí. A byly neústupné – i když se s Walesou 25. března sešel místopředseda vlády Mieczysław Rakowski, jeho intervence byla bezvýsledná.

O dva dny později, v pátek 27. března 1981, se uskutečnila výstražná čtyřhodinová celonárodní stávka, která skončila pro Solidaritu obrovským úspěchem – zúčastnilo se jí dvanáct až čtrnáct milionů Poláků a byla to zdaleka největší stávka v historii nejen Polska, ale celého tehdejšího socialistického bloku.

Chruščovův projev způsobil komunistům šok. Někteří plakali, jiní ztráceli iluze

Stávka začala v osm ráno a kromě pracovníků zajišťujících základní chod zdravotnictví, železniční dopravy, komunikací a zásobování potravinami se do ní zapojili lidé působící ve všech sektorech. O odvážném kroku také informovala většina západních sdělovacích prostředků, a to navzdory tomu, že americkým a britským korespondentům znemožnila komunistická strana používat ke zpravodajským přenosům polská zařízení.

Solidarita požadovala propuštění funkcionářů a policejních důstojníků zodpovědných za bydhošťský incident, zastavení trestního stíhání politických disidentů, možnost šířit svá vyjádření v televizi a v tisku a umožnění vzniku nezávislého odborového sdružení soukromých rolníků.

Komunisté ustoupili, ale dočasně

Wojciech Jaruzelski, polský komunistický předseda vlády, ministr obrany a generál polské armády v jednom, se pokusil utlumit všelidový protest tím, že se setkal s polským primasem, kardinálem Stefanem Wyszynskim, a prohlašoval, že se s ním shodl na nutnosti úplného a objektivního vyhodnocení událostí z Bydhoště.

Přátelství našel až ve skautu. Z oblíbeného vedoucího se ale vyklubal „estébák“

Následně, pod hrozbou další stávky, částečně ustoupilo celé vedení komunistické strany: slíbilo potrestání viníků bydhošťského incidentu, nepřímo souhlasilo s fungováním rolnické Solidarity (k registraci nakonec došlo 12. května) a slíbilo urychlit přípravu nového zákona o odborech. Bylo to však jen dočasné povolení otěží.

V říjnu 1981 byl Jaruzelski na IV. plénu komunistické strany za tiché asistence Moskvy zvolen do funkce prvního tajemníka ústředního výboru strany, přičemž funkci předsedy vlády i ministra obrany si nadále ponechal.

Vytvoříme světovou sovětskou zemi. Před 100 lety začala cesta komunistů k moci

V prosinci pak v celé zemi vyhlásil válečný stav, oznámil vytvoření Vojenské rady národní záchrany, přebírající veškerou moc v zemi, zrušil svobodu shromažďování i právo na stávku a v celé zemi byla vypojena telefonní a telegrafní síť. Do ulic vyjely tanky polské armády (Jaruzelski se obešel bez sovětské intervence), což si v následujících dnech vyžádalo stovky mrtvých.

Solidarita skončila na necelých sedm let mimo zákon, její činnost byla nejdříve pozastavena a 8. října 1982 byla organizace oficiálně zrušena. V roce 1989 se však vrátila, v červnu vyhrála částečně svobodné parlamentní volby a brzy na to zahájila demontáž mocenského monopolu komunistů, jež odstartovala pád celého východoevropského komunistického bloku.