O osudech svých potomků rozhodovala nekompromisně. Osobně panovnici Marii Terezii mrzelo - což dokládají mnohé zdroje - že musí své děti obětovat neslavně proslulé sňatkové politice. Vždy ale přemýšlela dostatečně pragmaticky na to, aby si uvědomila, že pro přežití habsburské říše je zajištění budoucnosti sňatky malých arcivévodů a arcivévodkyň, které přivedla na svět, nutností.

Stejně dobře věděla, že dobové konvence vyžadovaly, aby alespoň jedno z dětí "obětovala" církevnímu životu. Přesto se tomuto rozhodnutí plánovala vzepřít. Jelikož upevnění vztahů se sousedními státy bylo pro říši životně důležité, církev si musela počkat. Marie Terezie jí dokonce nechtěla dát do služeb vůbec žádné dítě. Osud ale rozhodl jinak. A tak svému nejmladšímu synovi, Maxmiliánu Františkovi, určila život kněžího.

Marie Kristina, přezdívaná Mimi, byla oblíbenou dcerou Marie Terezie. Matka jí jako jedinému svému potomkovi dovolila provdat se z lásky.
Marie Kristina: Nejoblíbenější dcera Marie Terezie prožila románek se švagrovou

Neprotestoval. Zdroje dokonce uvádí, že nikdy matku ani nezkusil poprosit, aby se mohl oženit a už od mládí počítal s církevním životem. Tím, že míchání politických karet připadlo jeho starším bratrům, stojí Maxmilián František dodnes v jejich stínu. Habsburská monarchie mu přesto vděčí za mnohé. Zejména za kulturní rozvoj. Maxmilián František, syn Marie Terezie a později kolínský arcibiskup a münsterský biskup, byl totiž příznivcem myšlenek osvícenství a zejména mecenášem kultury a umění.

Konec snů o kariéře vojáka

Maxmilián František, narozený v roce 1756, jako dítě trávil čas převážně se svým starším - věkově nejbližším - bratrem Ferdinandem Karlem. „Chlapcům se dostalo pečlivého dvorského vzdělání. Jejich učitelé je vybavili znalostmi jazykovými, správního a kanonického práva i základních myšlenek osvícenství. Marie Terezie, od roku 1765 ovdovělá, rovněž projevila k nejmladším dětem zvláštní náklonnost, což se projevilo v jejích zvláště podrobných výchovných pokynech,“ shrnuje server Deutsche Biographie.

I u svých nejmladších synů Marie Terezie bedlivě sledovala a vyhodnocovala jejich schopnosti, aby pro ně mohla vybrat tu nejlepší kariéru. Brzy si všimla, že Maxmilián František je velmi schopný, a proto z něj plánovala udělat guvernéra pro Uhry. Jenže její plány ztroskotaly. „Vojenský výcvik, ke kterému nastoupil jako desetiletý, musel brzy ukončit kvůli přetrvávajícím zdravotním problémům s nohama,“ uvádí web vídeňské Kapucínské krypty, kde je Maxmilián František pohřben.

Josef II. byl skutečným osvícencem. Mnohé ze svých reforem ale musel zrušit krátce po jejich vydání.
Josef II. to schytával ze všech stran. Musel si vzít ženu, která se mu hnusila

Ani konec snů o vojenské kariéře ale pro panovnici definitivně neznamenal rozhodnutí zvolit pro nejmladšího syna život kněžího. „Bylo to zejména proto, že si Marie Terezie byla vědoma jeho schopností. Dokonce ani jeho jmenování koadjutorem velmistra řádu německých rytířů nebylo ještě žádným předběžným krokem k tomu, aby se stal Maxmilián součástí církevních struktur. A to přesto, že jeho nová pozice počítala s celibátem,“ upozorňuje server Deutsche Biographie.

Nakonec ale musela panovnice ustoupit naléhavým přáním svých rádců. A o příštím životě arcivévody Maxmiliána Františka bylo definitivně rozhodnuto.

Chladné srdce

Nakonec se ukázalo, že se Maxmilián František pro život církevního hodnostáře výborně hodí. „Měl pevný charakter. Vždy se vyznačoval přísným smyslem pro povinnost. Navzdory svému vznešenému původu obliboval jednoduchý život, byl neformální a přívětivý. Svému vzhledu přikládal jen malý význam, dobové zdroje uvádějí, že jeho oblečení často působilo až ošuntěle,“ konstatuje server Deutsche Biographie.

Arcivévodkyně Marie Anna měla talent na přírodní vědy. Kvůli zohavení se sice nikdy nevdala, vzhledem ke svému postavení a tomu, že byla ženou, ale měla poměrně výjimečnou vědeckou kariéru.
Smutný osud nejstarší dcery Marie Terezie: Poslední pomazání přijala již v mládí

Nejmladší syn Marie Terezie si nikdy nepotrpěl na dvorskou nádheru a lišil se tím nejen od svých sourozenců, ale také od mnoha jiných vysoce postavených kněží. „Když jistý čas působil v Bonnu, dokonce odmítal pobývat v rezidenci, která mu byla přidělena, ale bydlel v malém domku,“ upozorňuje server Deutsche Biographie.

Měl rád humor, a nevadil mu ani sarkasmus a ironie. Veškeré klepy o možných vztazích s ženami, které se za jeho života šířily, historici považují za smyšlené. „Za jeho žoviálními způsoby se skrývala velká nedůvěra i jakýsi nedostatek citu, ne-li přímo chlad srdce. Neměl dokonce ani blízký okruh přátel,“ zmiňuje server Deutsche Biographie.

Ve jménu bratra

Nakonec se nesplnily ani temné obavy Marie Terezie, že by pro církevní kariéru zůstal potenciál jejího syna nevyužitý. Možná tomu bylo právě naopak. V místech, kde působil, se ukázal jako schopný reformátor. Když se stal kolínským kurfiřtem, postaral se o to, aby byly prosazeny významné reformy v oblasti soudnictví i školství. Jeho pozice ale nebyla jednoduchá. „Vztah s bratrem Josefem II., který nastoupil na trůn v roce 1780, byl komplikovaný. Maxmilián František se dokonce v Josefův prospěch pod tlakem vztal dědictví, které mu určila jeho matka,“ připomíná server Deutsche Biographie.

Ačkoliv byl Maxmilián osvícencem, s reformami staršího bratra nesouhlasil a nebyl zastáncem jeho politiky. Když Josef II. v roce 1790 zemřel a na trůn nastoupil jeho mladší bratr Leopold II., Maxmiliánův postoj se změnil. Leopold byl na rozdíl od svého předchůdce schopným reformátorem a obratně začal hasit škody, které jeho starší bratr napáchal. „Oblíbeného Maxmiliána umně využil pro znovuzískání důvěry duchovenstva v císařskou politiku. A Maxmilián se také stal jejím příznivcem,“ konstatuje server Deutsche Biographie.

Leopold II. byl mimořádně schopným osvícenským panovníkem.
Podceňovaný Leopold II. měl skryté kouzlo, i z manželky a milenky udělal přátele

Úspěšnou spolupráci bratrů i Maxmiliánovo postavení ale silně narušily nejdříve Leopoldova smrt a také Velká francouzská revoluce, respektive její vyústění v podobě Napoleonovy rozpínavosti. „Když byl Bonn, kde Maxmilián František působil od roku 1784, obsazen francouzskými vojáky, vystřídal arcibiskup několik působišť, až se nakonec vrátil do Rakouska a usadil v Hetzendorfu u Vídně,“ konstatuje web Beethoven.de.

Mecenáš hudebního génia

Nesmazatelnou stopu nejmladší syn Maxmilián František zanechal zejména v oblasti umění a kultury. „Jako mnoho jeho předků i sourozenců byl i on hudebně nadaný. Na Bonnské univerzitě, jejíž směřování do velké míry určoval, propagoval výuku hudby,“ připomíná web Beethoven.de.

Maxmilián František byl štědrým mecenášem a jeho podpora umělců výrazně přispěla k tomu, že se stal významnou osobou kulturního života hudební génius, skladatel Ludwig van Beethoven. „Při pobytu v Bonnu se právě Maxmilián František stal jedním z nejvýznamnějších mecenášů mladého umělce. Dokonce to byl právě on, kdo Beethovenovi umožnil jeho první cestu do Vídně v roce 1787. A i v pozdějších letech, kdy už v Bonnu nesídlil, se živě zajímal o Beethovenovy hudební pokroky,“ uvádí server Beethoven.de.

Po přesídlení do Vídně ovšem zesílily Maxmiliánovy celoživotní zdravotní problémy. Byly to zejména cukrovka a obezita, které přispěly k tomu, že zemřel jako čtyřiačtyřicetiletý, v roce 1801.

Děti Marie Terezie

Marie Alžběta (1737–1740)
Marie Anna (1738–1789)
Marie Karolína (1740–1741)
Josef II. (1741–1790)
Marie Kristina (1742–1798)
Marie Alžběta (1743–1808)
Karel Josef (1745–1761)
Marie Amálie (1746–1804)
Leopold II. (1747–1792)
Marie Karolína (1748–1748)
Johanna Gabriela (1750–1762)
Marie Josefa (1751–1767)
Marie Karolína (1752–1814)
Ferdinand Karel (1754–1806)
Marie Antoinetta (1755-1793)
Maxmilián František (1756–1801)