Šéfka pendlerů Vintrová: Covidové zavření hranic EU tvrdě dopadlo na pohraničí

Téměř neexistující hranice mezi Českem a dalšími státy EU se během pandemie stala na dlouhé měsíce téměř zcela neprůchodnou. První ale přece hranici s Německem a dalšími sousedy zavřelo na jaře Česko, které se chtělo uchránit před nákazou?
Ano a bylo z toho týdenní martyrium, kdy jsme zjišťovali, jak mají pendleři jezdit do práce. Přes hranici nemohli ani třeba lidé ze smíšených česko-německých párů, kteří mají děti ve střídavé péči. Do mé kanceláře poradenství pro pendlery mi tehdy volaly doslova tisíce lidí. Tak jsem napsala na český Úřad vlády, kde jsem se snažila vysvětlit, jaký dopad na pendlery zavřené hranice mají. A po čtrnácti dnech jsem už jednala s premiérem.

A pomohlo to?
Pomohlo. Policisté na hranici sice dál kontrolovali všechny doklady, ale všichni se nakonec do práce, nebo na úřady, dostali. Kolony aut, často několikahodinové, ale vznikaly a pendleři to do práce nestíhali včas a padaly první výpovědi. Byli potřeba i testy na koronavirus. Hranici se ale podařilo zprovoznit, lidé projížděli.

V zimě 2021 se Česko se stalo koronavirem nejvíce postiženou zemí Evropy, a v únoru hranici zavřelo zase Německo. To bylo ještě horší?
Ano, to bylo daleko horší. Okamžité uzavření, pendleři dostali 24 hodin na to, aby se sbalili, odjeli do svých zaměstnání v Německu, našli si ubytování a zůstali tam po dobu uzavření hranic s Českou republikou. Museli doma nechat rodiče, o které se mnozí starají, či děti, mezi pendlery je i mnoho matek samoživitelek. Pro mnohé z nich nebylo představitelné odjet najednou na měsíc, na dva měsíce do Německa.

Tamás Deutsch: Byznysmeni skoupili na žádost Orbána noviny a darovali je. A co

Německo prý poslalo na hranice i armádu?
Ano, to působilo strašně. Objevili se tam němečtí vojáci se samopaly. To jsem dodnes nepochopila.Když na jaře 2020 zavíralo hranice Česko, oznámilo to týden dopředu. Teď to byl šílený náraz. Navíc se ukázalo, že nefunguje česko-německá spolupráce v sociální oblasti.

V čem například?
Když pendler dostal kvůli zavřené hranici v Německu výpověď, tak se v Česku přihlásil jako nezaměstnaný na úřad práce a byl hned zaregistrován. České úřady ale potřebovaly dokumenty k výplatě dávek v nezaměstnanosti od německé strany. A té to často trvalo pět až sedm měsíců. Pendleři se tak dostali pod nepředstavitelný psychický tlak.

Proč se němečtí zaměstnavatelé pendlerů tak rychle zbavovali a neměli pochopení pro to, že za tu situaci na hranici nemohou?
To nebylo tak, že by chtěli propouštět, ale oni neměli na pracovištích třeba polovinu zaměstnanců kvůli problémům s propustností hranice, kvůli kolonám a hodinovým frontám na testování. A výrobní podniky v Německu se kvůli tomu začaly hroutit. Proto je raději zavřeli a požádali o státní podporu.

V krizových měsících byli Němci pendleři rozděleni na nepostradatelné, jako třeba zdravotní sestry, kterým byl umožněn přechod hranice, a na postradatelné. Jak to na lidi působilo?
Znám případ jedné firmy, které dodává špičkovým automobilkám, kde pracovalo patnáct českých šiček, samé matky s dětmi. Ty přes hranice nepustily jako „postradatelné“. Tohle dělení bylo také velkou ranou. Lidé si to dodnes pamatují, že některé si firma vyžádala jako potřebného a jiné nechala doma jako nepotřebné.

Jak to bylo s uznáváním českých testů na covid Němci?
Testy Německo naštěstí na česko-anglickém formuláři českého ministerstva zdravotnictví uznávalo. Druhou věcí bylo, že čeští pendleři se museli nechat testovat každých 48 hodin a jejich němečtí kolegové často ne.

Šéf Transparency Leyer: Verdikt EU je jasný. Babiš nesmí čerpat dotace

Bylo zavírání hranic dobré aspoň k tomu, že si Němci uvědomili, že se bez mnoha pendlerů neobejdou?
Ano, ale není to jen na německé straně. I v Česku se desítky let o problémy pendlerů nikdo nezajímal. Zavřenými hranicemi se zjistilo, že nejen české pohraničí, ale i to německé se bez pendlerů neobejde. Že bez nich se zastaví celé firmy, továrny, nebo zdravotnictví.

Neřeklo si ale po zkušenostech z doby covidu mnoho pendlerů, že jim to za to nestojí, a skončili?
To spousta lidí udělala. Odhadujeme, že patnácti tisíc pendlerů se do Německa nikdy nevrátí. Zdravotníci, tesaři, pokrývači, zedníci, nebo topenáři. Tito lidé si řekli, že radši budou pracovat v Česku, než po těchto zkušenostech dělat v Německu.

Co pandemie udělala s celým pohraničím?
Čeká se velká krize. Obě strany žily jedna z druhé. Pendleři pracují v Německu a v Česku utrácí vydělané peníze. Příhraničí žije z německých nákupů, jezdí sem ke kadeřníkům, kosmetičkám, na masáže. Díky otevřeným hranicím ožilo. Obávám se toho, návrat k normálu může trvat roky a nemusí se nikdy plně obnovit.

Europoslankyně Martina Dlabajová: To, před čím jsme varovali, se bohužel stalo

Martina Dlabajová je europoslankyní od roku 2014. Kandidovala jako nezávislá na kandidátce hnutí ANO 2011 současného premiéra Andreje Babiše. Je členkou liberální frankce Renew Europe a místopředsedkyní výboru pro rozpočtovou kontrolu EP.Zdroj: se svolením Martiny DlabajovéEvropský parlament i Evropská komise vyzývaly členské státy, aby v covidové krizi neomezovaly dopravu přes hranice. Bohužel to zůstalo nevyslyšeno.

Čeští pendleři, především ti pracující v Německu, byli jednou z velkým obětí koronavirové krize. Jak se vy díváte na uzavírání hranic pro tyto lidi a na postup Spolkové republiky?
Situaci českých pendlerů jsem sledovala od začátku, a to i proto, že se na mě řada z nich obracela. Sama pocházím z regionu, který má blízko do Rakouska a sousedí se Slovenskem, a znám osobně lidi, kteří kvůli práci překračují hranice. Snažila jsem se vždy naslouchat jejich potřebám a minimálně upozorňovat na problémy, kterým při dojíždění do zaměstnání čelí. Uzavírání hranic v době nejhlubší koronavirové krize jsem pozorovala s velkými obavami. Jsem zastánkyní volného pohybu na evropském jednotném trhu a jakékoliv omezování této svobody mě znervózňuje. Zároveň ale rozumím tomu, že ve výjimečné situaci je potřeba výjimečných řešení. Spolu s tím jsem ale přesvědčena, že země EU by se měly řídit jednotnými doporučeními, jak postupovat v boji s COVID-19. Bohužel dohodnuté principy se ne vždy dodržovaly.

Byla kritická situace na česko-německé hranici s něčím v Evropě srovnatelná, nebo byl postup Německa vůči českým pendlerům extrémně tvrdý? Co je třeba do budoucna změnit?
Omezování volného pohybu probíhalo po celé EU a je nutno dodat, že zavedení kontrol na německých hranicích se netýkalo pouze Česka, ale také rakouského Tyrolska. Nebývale tvrdý postup Německa opakovaně kritizovala Evropská komise včetně její předsedkyně Němky Ursuly von der Leyenová, která varovala před zaváděním jednostranných opatření a paušální uzavírkou hraničních přechodů. Ptáte-li se, co by se mělo do budoucna změnit, tak přesně toto. Země EU by se měly držet dohodnutého, lépe mezi sebou komunikovat a více koordinovat. Evropa je nejsilnější tehdy, pokud postupuje jednotně a táhne za jeden provaz.

Pomozte nám s migranty, žádá Itálie Česko a další země EU

Vy jste se v minulých letech velmi intenzivně zabývala situací zaměstnanců kamionové dopravy. Jak na tom byli oni a podařilo se alespoň pro nákladní dopravu udržet hranice otevřené? 
To je pravda, pracovala jsem na pravidlech pro mezinárodní kamionovou dopravu, aby podmínky v ní lépe odrážely potřeby současné doby a zbytečně nebrzdily její rozvoj nebo neztěžovaly práci řidičům a jejich zaměstnavatelům. 
Ještě mám před očima obrázek situace přesně před rokem, kdy ve snaze zpomalit šíření nemoci COVID-19 více než desítka členských zemí EU výrazně omezila přeshraniční dopravu. Varovali jsme před tím, protože jsme se obávali dopadů na fungování vnitřního trhu a jeho propojení. A to se přesně stalo. Opatření paralyzovala dopravu a zcela reálně hrozilo, že některá místa zůstanou odříznutá a bez zásob. Poměrně rychle se však povedlo z celoevropské úrovně zavést tzv. rychlé „zelené“ pruhy pro kamiony, které by tomuto měly do budoucna předcházet.

Podnikl během víc než rok trvající koronavirové krize Evropský parlament něco pro udržení otevřených hranic v EU?
Spolu s kolegy jsme tlačili na co nejrychlejší zavedení zmiňovaných rychlých pruhů pro nákladní dopravu a také na zřízení tzv. covidových certifikátů. Ty jsou velkou nadějí pro co nejrychlejší návrat zpět do normálu. Vidím v nich přínos nejen pro turistiku a cestovní ruch, ale také pro všechny, kdo cestují po EU za prací včetně pendlerů. Usnadní také život firmám, které podnikají v Evropě.

Jaké je poučení pro Evropský parlament a pro EU jako celek z koronavirové krize?
Každá krize, byť jsou její dopady zničující, je vždy zároveň příležitostí. Jsem hrdá na české firmy, drobné podnikatele, startupy nebo jednotlivce, kteří se mnohdy ve snaze přežít a zachránit své podnikání uchylovaly k neobvyklým nebo zcela novým řešením. Ta se však ukázala být životaschopná a do budoucna dokonce udržitelná. Velkým ponaučením proto pro celou Evropu je, že i v momentě, kdy nás přepadají nejčernější myšlenky, se dá přijít s velkým nápadem, který dokáže situaci zcela obrátit.

České pohraničí, Achillova pata Česka

České pohraničí u hranic s Německem, kde do roku 1947 tvořily většinu obyvatel sudetští Němci vyhnaní z Česka na základě Benešových dekretů, tvoří dodnes nezahojenou ránu České republiky. U hranic se západním Německem a Rakouskem byla po čtyřicet let Železná opona a široké hraniční pásmo, odkud byli lidé prakticky vysídleni. U hranic s východním Německem zase vznikly obrovské doly na hnědé uhlí a těžký průmysl, které zdevastovaly krajinu a způsobily vážné ekologické škody.

I dnes jsou příhraniční kraje, především Ústecký a Karlovarský ekonomicky i sociálně neslabší a nejproblematičtější části České republiky. Například hrubý domácí produkt Karlovarského kraje dosahuje podle Českého statistického úřadu jen 65 % úrovně Jihomoravského kraje, který je po Praze hospodářsky nejvýkonnější částí Česka. Karlovarský kraj je také jediný, kde není v Česku univerzita.Víc než sto tisíc pendlerů a přeshraniční spolupráce a turistický ruch byly jedním z klíčových zdrojů příjmů, o který tyto kraje za koronavirové krize téměř zcela přišly.