Veleslav Wahl se narodil v roce 1922 do rodiny dobře situovaného právníka a svůj zájem o ornotologii začal rozvíjet už jako náctiletý. První odborné články zachycující jeho ornitologická pozorování mu časopis Československý ornitolog otiskl už v roce 1937, kdy bylo mladíkovi teprve 15 let. Současně působil jako jedna z vůdčích osobností pražského pátého oddílu vodních skautů.

Neobvyklou vyspělost a zralost, jakou projevoval při rozvíjení svého zájmu, zúročil Veleslav Wahl i na politickém poli - po rozbití Československa a následného obsazení českých zemí německou armádou se odmítl smířit s nastolenou situací a začátek druhé světové války jej tak zastihl coby aktivního odbojáře.

Ornitolog ve službách odboje

V polovině září 1939 se Wahl sešel s kamarády Jiřím Beafortem a Vladimírem Janem Rottem, s nimiž se dohodl, že zorganizují vojenskou mládežnickou skupinu, která by byla schopná plnit bojové a zpravodajské úkoly. Ještě týž měsíc navázala jejich skupina kontakt s ústředními českými odbojovými orgnizacemi Obrana národa a Politické ústředí. Proti těm bohužel brzy zasáhlo gestapo, což se neobešlo ani bez zásahů do mládežnické skupiny, jejíž jádro tvořili právě vodní skauti, Wahl sám však odhalen nebyl.

Po uzavření vysokých škol začal mladý obojář pracovat jako asistent v pražské zoo, dál se věnoval aktivně ornitologii a současně pracoval na rozšíření odbojové skupiny do většího počtu regionů a na kontaktech se zahraničním odbojem. Podařilo se mu tak zkontaktovat se s dalším skautským odbojovým uskupením Zbojník a na přelomu let 1943 a 1944 vytvořit spojením obou skupin novou odbojovou jednotku zvanou Rota ZB pod svým velením. V aktivní odbojové činnosti pokračoval přesto (nebo možná právě proto), že měl před očima tragický příklad členů vlastní rodiny - také jeho otec a strýc se po vzniku protektorátu zapojili do odboje, oba však byli odhaleni, zatčeni a během heydrichiády v roce 1942 popraveni.

Po vzniku Roty ZB pokračoval Wahl v navazování kontaktů s dalšími odbojovými organizacemi a podařilo se mu získat řadu spojení jak na Přípravný revoluční národní výbor, tak na třetího vrchního velitele Obrany národa, generála Zdeňka Nováka, tak i na komunistický odboj. Spojení Roty ZB a Obrany národa fungovalo až do jara 1944, kdy zaniklo kvůli zatýkání gestapa – tomu padl 23. června do rukou i Zdeněk Novák.

Wahl se poté přes další odbojářku Věru Mackovou a její sestru Miloslavu nakontaktoval na tehdy největší nekomunistickou odbojovou organizaci na Vysočině, neboli na tzv. Radu tří v čele s vojenským zmocněncem Karlem Veselým-Štainerem.

Tato organizace měla přes vysílačky přímo spojení s Londýnem a orientovala se zejména na bojové a sabotážní akce. Rota SB, v té době už přejmenovaná na Zpravodajskou brigádu, pro ni začala plnit právě zpravodajské úkoly, kdy podle instrukcéí londýnského exilového vedení pronikla do všech podniků na území Velké Prahy.

Je přitom s podivem, že Wahl, jenž patřil mezi hlavní iniciátory a organizátory její činnosti, nezapomínal nijak ani na svou původní profesi - kromě odbojářů udržoval kontakty i s většinou českých a s řadou zahraničních ornitologů, pravidelně publikoval svá ornitologická pozorování v časopise Sylvia a své úsilí završil už zmíněnou publikací o pražském ptactvu, která měla rozsah 270 stran.

Nejmladší člen vrchního velení Pražského povstání

Na jaře 1945 začala Wahlova Zpravodajská brigáda spolupracovat s paraskupinou Platinum-Pewter vysazenou z Anglie, které velel kapitán Jaromír Nechanský. Tato skupina mimo jiné zajistila ve Velké Bíteši v noci z 15. na 16. dubna 1945 shoz zbraní (k několika dalším plánovaným shozům bohužel nedošlo) a začala se připravovat na vypuknutí všeobecného povstání na území protektorátu, k němuž s blížící se frontou během následujících týdnů skutečně došlo.

Když 5. května začalo v české metropoli ironickým hlášením rozhlasového reportéra Zdeňka Mančala ("Je sechs hodin") Pražské povstání, zapojila se Wahlova zpravodajská brigáda, v té době už rozsáhlá odbojová organizace, okamžitě do boje.

Dva její členové padli při boji o budovu Československého rozhlasu na Vinohradské třídě, jeden zde byl těžce raněn.

Další část 2. roty Zpravodajské brigády napadla ráno 6. května německou jednotku v podbabské sladovně, kterou odkázala odzbrojit. Poté se i s čerstvě nabytými zbraněmi přesunula bezmála přes celou Prahu do kasáren Jiřího z Poděbrad, odkud se zapojila do bojů o Hlavní a Hybernské (dnešní Masarykovo) nádraží.

Jeden její prapor také hájil jižní levobřežní přístup do Prahy v oblasti Zlíchova. Sám Wahl působil během povstání spolu s kapitánem Jaromírem Nechanským přímo v revoluční České národní radě, která 8. května přijala kapitulaci německého maršála Toussainta, po níž následoval postupný odchod vojáků z wehrmachtu z Prahy směrem k americkým liniím. Byl jejím vůbec nejmladším aktivním členem, zastupujícím mládež.

Za svou činnost v odboji byl Wahl po válce vyznamenán Československým válečným křížem a Československou medailí za zásluhy 1. stupně.

Znovu v boji, tentokrát proti nové diktatuře

Z války tak vyšel Veleslav Wahl jako všestranně uznávaná a respektovaná osobnost. Měl odborný kredit v oblasti svého hlavního profesního zájmu, přitom nebyl poznamenán žádným "kolaborantským škraloupem", naopak, jeho odbojářská činnost se těšila úctě a pozornosti. Znovuotevření vysokých škol oslavil talentovaný muž nástupem hned na dva studijní obory - po vzoru otce začal studovat práva, současně se na Přírodovědecké fakultě UK dál věnoval zoologii a botanice. V roce 1946 se oženil.

Po komunistickém převratu v únoru 1948 se ještě týž rok zapojil do činnosti odbojové skupiny majora Jaromíra Nechanského a pomáhal organizovat domácí 3. odboj. V této činnosti hodlal opět zužitkovat svou schopnost kontaktovat lidi a dávat je dohromady. Nechanského tak propojil s americkým diplomatem Walterem Birghem s cílem vytvořit pro Američany na českém území zpravodajskou síť. Dostali se však do léčky nastražené 5. oddělením Bedřicha Reicina.

Nechanský i Wahl byli v září 1949 zatčeni a během jara 1950 byli oba odsouzeni k trestu smrti. K popravě obou mužů došlo 16. června 1950 na dvoře Pankrácké věznice v Praze. Wahl tak coby student právnické fakulty následoval krutý osud svých spolužáků Borise Kovaříčka a Karla Bacílka, popravených už v květnu 1949, kteří se stali vůbec prvními oběťmi komunistických politických procesů.

Protože na rozdíl od nich neměl po listopadu 1989 zřejmě už nikoho, kdo by požádal o jeho rehabilitaci, nebyl ani začátkem 90. let fakultou rehabilitován. Masarykovo demokratické hnutí se sídlem v Praze mu však v roce 2000 udělilo alespoň Čestnou medaili TGM in memoriam.