„Můj strýc byl policista, jako děti jsme milovali jeho vyprávění, co se kde stalo, i jeho prázdninové noční bojové hry. Díky němu jsem odmala ráda střílela ze vzduchovky,“ vzpomíná Helena Honkiszová.

Jako strážník městské policie nastoupila v roce 1997 k Městské policii Pardubice. Nu a když k tomu přispěje svojí troškou do mlýna osud, kdy člověk potká ve správný čas ty správné lidi, tak se objeví v Kolíně a dnes ho má Helena Honkiszová jako svoje „druhé město“. V Kolíně poprvé oblékla uniformu 1. srpna 2011, tedy má právě nyní desetileté výročí. „Celkem mám tedy odslouženo 24 let a jak ráda říkám, bude-li zachován život a zdraví, příští rok oslavím v tuto dobu čtvrtstoletí v uniformě MP,“ dodává.

V Kolíně nebylo v době jejího nástupu oddělení prevence kriminality, na tuto pozici se vzhledem k praxi a v psychotestech zjištěným schopnostem komunikovat s veřejností dostala zhruba za půl rok. Tiskovou mluvčí se stala asi za rok od nástupu k MP Kolín.

Svou práci dělá, jak se říká, dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, aby byli občané a žáci co nejvíce spokojení. „Baví mne práce s lidmi, hlavně práce s dětmi, za deset let v Kolíně mi v roli preventisty vlastně prošla „pod rukama“ jedna školní základková generace dětí. Děti jsou to nejúžasnější publikum. Snažím se jim nabídnout to, co je baví a co si, doufám, odnesou dobrého do života,“ říká s tím, že je tak trochu komediant, jako dítě konec konců chodila v Pardubicích do dramaťáku, kde členy do všeho ohledně divadla, jevištní mluvy apod. zasvěcovala skvělá herečka paní Valerie Kaplanová (alias Bába Tutovka nebo babička ze Slunce, seno…). „Takže s prvňáčky hraji při besedách pohádky s maňásky, aby rizikové situace co nejvíce pochopili na tom, co mají rádi. Před dvěma roky jsem vystudovala vychovatelství a volnočasovou pedagogiku na VŠ Tělovýchovy a sportu Palestra Praha, takže se snažím to, co mne naučili, předávat dál,“ popisuje.

Její práce, jak sama říká, je i není práce na osm hodin denně a pak odchod s čistou hlavou. „Občas dodělávám resty doma, hlavně když hoří termín odevzdání nějakého článku. Vzhledem k tomu, že si téměř veškeré materiály na preventivní besedy od počátku svého působení v Kolíně vytvářím sama, tak při cestě vlakem domů vymýšlím pořád něco nového. Mám v plánu napsat knížku s příběhy a básničkami pro děti na preventivní téma ohledně rizikových situací,“ prozradila. Takže do party, kde jsou pracovní listy Dráčkův bezpečníček (pro první třídy), omalovánky Kolínské barvičky a omalovánky Dráčka Kolíňáčka, by měla přibýt i tato knížka.

Rodiče Heleny Honkiszové pocházejí kousek od Hořic v Podkrkonoší, ona sama je rodačka z Chlumce nad Cidlinou, ale celý život bydlí v Pardubicích. Kolín poznala v době nástupu k MP. Takže je, jak říká, všude zdejší. „Každé ráno vstávám o půl čtvrté a vlakem vyrážím vstříc novým zážitkům směr Kolín. Protože mám ráda humor, chtělo se mi říct, že jsem již jako dítě měla ráda písně Okolo Třeboně a Kolíne, Kolíne, ale Třeboň je daleko, tak zvítězil ten Kolín. Mám tu přátele a jsou zde fajn lidi,“ vypráví Helena Honkiszová, která má moc ráda zvířata.

Donedávna měla dva pejsky, bohužel dnes už jen jednu fenku – Arianku z kolínského útulku. Ke koníčkům Heleny Honkiszové patří cestování, hlavně po naší vlasti, a když je čas, tak také ráda čte, hlavně historickou literaturu z dob 2. světové války (období Heydrichiády) a historické romány. Pak také skutečné kriminální příběhy.

„Jak jsem již zmiňovala, mám ráda divadlo a divadelní prostředí, hlavně muzikály. Ráda bych se opět vrátila ke střelbě, ale prozatím nezbývá moc času. Ale mám to v plánu,“ směje se.