Obezitoložka Iva Málková: Hubnutí se nerovná dieta. Je třeba si jídlo vychutnat

Lidem s nadváhou jste se začala věnovat hned po studiu psychologie. Co vás přivedlo do jejich světa?
Vlastní obezita. Byla jsem dítě s nadváhou, kterému nadmíru chutnalo. Rodiče už byli nešťastní. Učitelkám ve školce doporučili, aby mi nedávali svačiny…

To bylo trošku kruté, ne?
Máma byla taky psycholožka a nechtěla, abych si zbytečně komplikovala život. Tak se snažila můj apetit krotit. Někdy to byl boj. Vždycky vzpomínala, jak jsem se dožadovala stejných porcí, které dostával můj o tři roky starší bratr. Občas mu dávali tajně večeři navíc, abych to neviděla. Mysleli to dobře…

Lidé by konečně měli jíst normálně, říká specialistka na výživu Margit Slimáková

Experimentovala jste s dietami?
Často. Už na základní škole maminka vymyslela, že nějaký čas nebudu chodit na obědy a budu si nosit „krabičky“ z domova. Později samozřejmě přišly různé „zaručené“ diety, takže jsem chvíli ujížděla na vajíčkové, chvíli zkoušela zase nějakou jinou. Naštěstí mě bavil sport, tak se ta kila nikdy nepřelila ve vyslovenou obezitu.

Zdroj: Jaroslav Jiřička

Psycholožka a zakladatelka STOB (STop OBezitě) Iva Málková. Foto: Jaroslav Jiřička

Kdy jste byla nejtlustší?
Asi ve třinácti. Maminka tehdy nějaký čas pracovala v Anglii a já tam byla s ní. No a oni tam v práci měli obrovskou ledničku, kde si každý bral, co chtěl. Dovedete si asi představit, jak jsem byla nadšená. V mrazáku například byly vaničky se zmrzlinou, které tu u nás nikdo v životě neviděl… Tehdy moje váha překročila 70 kilo.

Byla už tehdy nadváha tak stigmatizovaná jako dnes?
To v žádném případě. Ani já v podstatě nijak netrpěla. Vadilo mi to třeba jen u sportu, když jsem nevytáhla prdelku do výmyku.

Nicméně záhy jste dospěla k poznání, že jde o větší problém a začala jste se obézním lidem věnovat profesionálně.
Po vysoké škole jsem nastoupila na dětskou psychiatrii, věnovala jsem se diagnostice a psychoterapii a zakladatel české obezitologie profesor Šonka mi posílal své pacienty, se kterými si nevěděl rady. Těm jsem se věnovala po práci. Ukázalo se, že obézním se tehdy u nás v podstatě nikdo po psychologické stránce nevěnoval. Například klasické emoční jedení jsme neměli podchycené.

Vy jste si rady věděla?
U nás v té době psychologie neznala termín „kognitivně behaviorální“ a já začala právě s touto terapií pracovat. Ještě předtím jsem posbírala pár zkušeností. Tatínek byl zaměstnán v bance, a tak pro mě nebyl takový problém získat příslib a vycestovat ven. Navštívila jsem i USA a nejvíc mě zaujalo, že tam mají na každém rohu tzv. Weight Watchers, tedy cosi jako strážce váhy. Pobočky měli v každém malinkém městečku. Už tehdy mě napadlo, že by bylo hezké něco takového mít doma. Metodiku už jsem rozpracovala ve své diplomové práci. Každopádně dělám to už čtyřicet let a ani po téhle dlouhé době nejsem úspěšná v tom, aby většině lidí místo slova dočasná dieta naskočilo trvalá změna životního stylu.

Dva tisíce operací denně. Chirurgové z Česka ročně „říznou“ do 669 tisíc lidí

Proč?
Všichni mají v hlavě vzorec „hubnutí rovná se dieta“. Diety se přitom co chvíli mění a každý řeší, co jíst. Teoreticky to i víme, ale jen obtížně přenášíme do praxe. Jíme pod těžkým vlivem emocí a myšlenek. Proto tedy právě kognitivně behaviorální přístup by měl pomoci. Behavior (chování) je, jednoduše řečeno, co jíme a jak se k tomu hýbeme, s čímž pracuje většina z nás…

A jaký vliv má kognitivní složka?
Tam už jde o práci s tím, jak jíme a proč jíme. Lidé občas potřebují naučit jíst – pomalu, vychutnávat si každé sousto, naslouchat potřebám těla. Zní to možná humorně, ale mnozí z nás tohle v současné době opravdu zapomněli. Metodika, kterou jsem vypracovala, pomáhá v prvé řadě uvědomit si spouštěče k jídlu navíc oproti plánu, jako je třeba vůně čerstvého pečiva, zapnutí televize nebo stres. Potom nabízíme klientům různé techniky, které je učí reagovat na tyto spouštěče vhodněji než jídlem. To vše se učí v 10týdenních kurzech rozumného hubnutí. Někdy pomohou napoprvé změnit životní styl, jindy, jsou-li nevhodné návyky zažité desítky let, jde o běh na dlouhou trať a lidé se vracejí opakovaně.

Pracuje se lépe s muži, nebo se ženami?
Když už muž přijde do kurzu, má tak silnou motivaci, že zhubne hned napoprvé. Navíc u nich nehraje zas takovou roli emoční jedení. Ženy mají za sebou obvykle už třeba desítky, ba snad stovky zhubnutých kilogramů, které pak zase postupně nabyly zpět, takže jejich metabolismus je úplně rozházený. Chlap má většinou jasný problém, třeba že pije dva litry coly za den, a je svolnější k pohybu. U většiny stačí opravdu prostá úprava jídelníčku.

Co všechno za vaši čtyřicetiletou praxi byly ženy schopné udělat, aby zhubly?
Často ty největší nesmysly. Jenže dříve byly nesmysly, které až tak neškodily tělu. Třeba „kouzelné“ náušnice. Lékárny zase prodávaly zázračná mýdla, v jejichž příbalovém letáku varovaly před tím, aby si s ním ženy mydlily prsa, protože by jim asi mohla zmizet. Tuk měl po umytí tímto mýdlem odcházet jak tající sníh. Historie hubnutí je historií těch největších absurdit. Není to tak dávno, co jsme si měli za rytmu bubnů ozařovat břicho červenou žárovkou. No každopádně malá revoluce přišla s Herbalifem. Vzpomínám, když tu přede mnou seděli lidé ze společnosti a přesvědčovali ke spolupráci. Dneska jsem mohla sedět v jejich čele a být miliardářka.

Tělocvik? Děti jsou slabší a přibývá omluv. Může za to i virtuální komunikace

Taky tu byl Leoš Středa se zázračnými strojky…
Středa byl obchodník, ale nebyl hloupý. Pamatujete ty obrovské fronty na myostimulátory? Dávalo to malé impulsy svalům, na žádné hubnutí to nebylo, ale aspoň stoupl v mých očích, když jsem viděla, že je dává zadarmo do nějakých léčeben. Ochablé svalstvo na ruce se tím možná mohlo maličko zpevnit, ale váhový úbytek? Nesmysl. Všechny tyhle záležitosti fungují jako placebo efekt. Když si koupíte drahou věc, chvíli se zamýšlíte i nad tím, co jíte.

Co frčí dnes?
Strašně moderní jsou různé nízkosacharidové bílkovinné diety, i když už jde také o starší záležitost, které se vždycky legračně chopí nějaká známá osobnost. Tam samozřejmě zhubnete ohromně, protože radikálně snížíte příjem. Ale když vám nikdo neřekne, co máte dělat dál, naberete zase vše zpátky, což je dost nebezpečné. Správné je snižovat pomalu a postupně. Když snížíte radikálně, je větší nebezpečí, že stejně radikálně naberete. Jsou firmy, které vám tuhle dietu prodají jen po konzultaci s odborníkem, který dbá i na postupné fáze přidávání potravin a snižuje riziko jojo efektu. Ale mnohé ketodiety si můžete objednat jen tak po internetu.

Mají diety ještě kam jít?
Vidíte sama, že ta škála je snad nevyčerpatelná. Dnes máte bezlepkovou stravu, syrovou stravu, paleodietu, diety v současné době spočívají ve značném zúžení výběru potravy. Když jste dříve měla náušnici v uchu, samotná náušnice nic nedělala, ale možná jste jedla méně a rovnoměrně – zamyslela jste se nad tím, co jíte, když už máte tu zázračnou náušnici za drahé peníze. Dnes se lidé nesmyslně trápí: musí to být bio, nesmí to být zdaleka, nesmí tam být tuk, nesmí tam být mléko, nesmí tam být mouka… Tohle dřív nebývalo. Nebo si vezměte, jak jsou teď lidé skoro posedlí tzv. nibblingem.

Co to je?
No takové to uždibování, co vám radí kdejaký výživový poradce. Lidé mají jíst třeba šestkrát denně a oni pak sklouznou k tomu, že jedí každou chvíli malinké porce a úplně se jim vytrácí hlavní chody – snídaně, oběd, večeře. Nedávno jsem měla jednání s pánem, který si během rozhovoru otevřel kufřík, v něm srovnaných mnoho krabiček, a stěžoval si, jak tím trpí, že musí pravidelně každé dvě hodiny uzobávat. To je přece tak zbytečné. Co se děje ve výživě dnes, je naprosto proti přirozeným potřebám těla.

Jak často máme jíst?
Tak, jak to bylo vžité vždy. Třikrát až pětkrát denně. Samozřejmě, že když někdo trpí výkyvy glykémie, bude jíst častěji, zatímco většině tři jídla denně stačí. Je to individuální. Nejhorší na současných dietách je, že člověk je drží, protože někdo něco řekl. Co na tom, že jeho organismu vůbec nevyhovují, že se celou dobu těší na to, až s nimi skončí. Stačí, že vystoupí nějaký guru, který prohlásí, že zhubnul dvacet kilo, protože jedl syrovou stravu, a rázem vyvolá pozitivní emoce, jak je syrová strava úžasná. Ty však vydrží jen do doby, než začne člověk syrovou dietu držet a zjistí, že si v zimě nemůže dát teplou polévku.

V čem je jiný přístup, který prosazujete vy?
Jakýkoliv postup musí být příjemný, nebo alespoň ne nepříjemný. Jen v takovém případě může jít o změnu dlouhodobou, ba trvalou.

Kateřina Brožová: Je to má osobní prohra, že dcera vyrůstala v neúplné rodině

Je pro vás jednoduché si udržovat váhu?
Každopádně se nijak přehnaně nehlídám. Mám ráda sladké a o Vánocích přiberu dvě tři kila, která ale později zase zhubnu. Znám své tělo. Teď odjíždím s klienty na Srí Lanku. Tam vždycky jíme všichni úplně stejně, máme k dispozici lékaře, kteří nám vše vysvětlují. Ten, kdo doma jí hodně, špatně a má dost kil navíc, zhubne za měsíc i 10 kilo, já dvě kila, přestože se hýbu více než ostatní. A když přijedu, zase je naberu. Říká se tomu „kritický bod“, tedy váha, která je svým způsobem člověku daná a je jen velmi obtížné dostat se pod ni. Nebo pouze za cenu velké oběti. Lidé mají často magické hranice, třeba že zhubnou na 80 kilo. Jenže váha se zastaví na 82 a níž už nejde. To je realita a člověk by se s ní měl do jisté míry smířit. Snažit se, ale ne za cenu utrpení.

Měl by se tedy za těchto okolností smířit i s nadváhou?
Jistě. Je to jako s inteligencí – někteří jsou nad průměrem, jiní pod. Někteří jsou vychrtlí, i když se cpou, jiní mají opačný problém. Bazální metabolismus je do značné míry dán geneticky. My ho můžeme zpomalit častými výkyvy váhy nebo zrychlit pohybem. Navíc pokud člověk nemá třeba artrózu, škodí nadváha daleko víc psychicky než fyzicky. Je velmi smutné, když vidíte, jak někteří lidé v podstatě prohubnou celý život. K tomu jim všichni kolem slibují, že teď už to konečně půjde a velmi rychle. Zastánce paleodiety vás bude donekonečna přesvědčovat o škodlivosti luštěnin, zatímco vegetariáni o škodlivosti masa. Co je zdravé a nezdravé? Vše je o množství. Důležitý je příjem. A ten si naplňte, jak chcete, jen si ohlídejte dostatek důležitých živin. To je vlastně i princip našeho poslání – naučit lidi, jak si naplnit jídelníček potravinami, které mají rádi.

Jak se díváte na byznys s obezitou?
To je obrovský kolos. Obchod s emocemi. Reklama na léky být nemůže, ale na předražené neúčinné preparáty ano. Přijdete do knihkupectví a všude regály s výživou a dietami. Ty skutečně fundované se přitom krčí někde vzadu. Kdy tohle bylo? A to vůbec nemluvím o nejrůznějších franšízách, „firmách na hubnutí“. Tam by mohl být i odborný potenciál, bohužel ale vesměs stojí na prodeji drahých doplňků.

Místo radosti dno. Pětina českých maminek má splín, pomůže jim vyšetření

Funguje vůbec nějaký doplněk stravy na hubnutí? Může něco ovlivnit hlad a chuť?
Věčně hladovému možná může pomoci vláknina, ale proč kupovat drahé ananasové dropsy, když lze pořídit levné psyllium? Ale na hubnutí jako takové opravdu nic není. Co by vám mohlo zrychlit metabolismus?

Příští rok slavíte 30 let STOBu. Je něco, co byste dnes dělala jinak, než bylo v začátcích vzniku společnosti?
Možná bych volila jiné jméno. Postupy jsou stále stejné – jde především o práci s myšlenkami a emocemi lidí. Dnes už firmu přebírají moje děti, mohou přinést vlastní pohled a přínos, ale to hlavní stejně zůstává. Jedinou velkou změnou je fakt, že čím dál více lidí chce hubnout po internetu, takže dnes pacientům s nadváhou a obezitou pomáháme nejen přímo v kurzech, ale i prostřednictvím našeho komunitního webu STOBklub. Velmi efektivní je program Sebekoučink, který učí si zábavnou a tvořivou formou sestavit jídelníček, kdy vám dávají semaforky zpětnou vazbu, jak si vedete. A když si nevíte rady, jak docílit, aby se vám třeba zazelenal bílkovinný semaforek, pomůže vám odborník nebo podporující diskusní skupina. STOBklub je i velkou oporu hubnoucím v udržení váhy.

Známé jsou vaše každoroční aktivity ke květnovému Evropskému dnu obezity. Co chystáte na letošní rok?
Letos se můžete se STOBem vydat na Svatojakubskou cestu do španělského Santiaga de Compostela. Zástupci některých evropských zemí jdou naživo, my nabízíme virtuální pochod, kde se na našem komunitním webu budou od 1. dubna do 18. května sčítat kroky všech uživatelů. Přidány budou i zajímavosti o Svatojakubské cestě do Santiaga a dozvíme se, že i v ČR je spousta svatojakubských cest, které stojí za to prošlápnout. A protože STOB sdružuje odborníky z celé ČR, nabídnou vám v těchto dnech zdarma možnost analýzy těla na bioimpedančních přístrojích. Součástí měření bude i krátká konzultace, jak pokračovat dále ve zlepšování životního stylu. Každý účastník zároveň obdrží dle svého problému jednu z praktických brožurek, týkající se správné motivace nebo již samotné změny pohybových či stravovacích návyků. Informace o všech aktivitách pořádaných k tomuto dni najdete na www.stob.cz.

JUDITA BEDNÁŘOVÁ, Týdeník Květy

Gabriela Hauznerová: Pochopení a lidský kontakt jsou pro život nezbytné