Podle některých odborníků roste počet žen ve věku 25 až 40 let závislých na alkoholu. Lze v této skupině lidí mluvit o epidemii alkoholismu?
Epidemie to určitě není, protože žádné dramatické skoky nenastaly. Lze ale vysledovat dva fenomény. Jeden je dlouhodobý, kdy postupně roste počet žen v léčbě alkoholismu. To odráží detabuizaci tématu, větší společenskou reflexi, trend vyrovnávání mezi pohlavími, tedy emancipaci žen, srovnávání mezd nebo životního stylu. Tento trend nejvíce zasáhl nastupující generaci třicátnic. Tyto dámy teď přecházejí do středního věku, začínají mít děti a nyní jsou na nich vidět i negativní důsledky. Vyrovnávání mezi pohlavími a hlavně životního stylu znamená, že zabředávají do témat, které byly dříve dominantní pro mužskou populaci. Typicky se do toho propisuje zacházení s návykovými látkami. To generace před tím nezažily.

V čem se dřívější generace žen lišily?
Byly to deprese zapíjené alkoholem, utajené domácí pití, kdy ženy vytvářely minikomunity pijící někde bokem. Nebylo to společensky uvolněné jako dnes. Dříve byl alkoholismus typický pro mužskou část. Postupně se to ale vyrovnalo. Je to dlouhodobý trend od 90. let, který je součástí přirozeného vývoje společnosti.

Mluvil jste ale o dvou fenoménech. Který je ten druhý?
To jsou krátkodobé věci. Je to například trend takzvaných zelených vdov. To je ta prudká výstavba satelitních měst, kdy lidé chtějí být ve městě a přitom tam nebýt. Na něco takového ale společnost nebyla připravená, v satelitech chybí infrastruktura nebo služby. Jste z města, přestěhujete se někam pryč a očekáváte, že tam budete spokojení. V momentě, kdy se tam ocitnete, cesta zpátky už není tak jednoduchá. Najednou koukáte, že to není malé město, kde bývá určitá komunita. Jsou to jen nakupení lidé. Dokud máte auto a všechny výdobytky mladého dospělého – jste bez dětí, máte peníze, a všechno na pohodu, tak se dostanete odkudkoliv kamkoliv. Teď do toho ale vletí dítě a všechno je pryč. Už to není tak, že vezmete pod paži kabelku a jedete pryč. Jen hodinu chystáte lahvičky, tužtičky a spíš nikam nepojedete. Pak jsou ještě momenty, které jdou mimo naše ruce. To byl covid.

close Michal Miovský, přednosta Kliniky adiktologie pražské Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy info Zdroj: se svolením Anny Kovačič zoom_in Michal Miovský, přednosta Kliniky adiktologie pražské Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Přispěla epidemie koronaviru k vyššímu alkoholismu mladých žen?
Byla to rána. Týkalo se to nejenom satelitů. Výrazně to zasáhlo lidi ve městech, kde většina žije v šílených panelácích. Covid na ně měl obrovský dopad. Mladé matky to dostalo do kleští drtivěji.

Z pohledu vás adiktologů jsou právě ony nejohroženější skupinou?
Absolutně. Vidím, jaké pacientky k nám chodí. Bylo to také vidět i přes různé sociální služby nebo azylové domy. Některé ženy na tom byly už tak špatně, že k nám ani nepřišly. Už všechno vzdaly.

Lze přiblížit, o kolik se počet těchto žen zvýšil?
Za ambulanci čísla nemáme, ale vidíme to v tom, jaký je nával a jak se prodloužily čekací lhůty. Teď jsem například řešil lhůty na detox. U něj ji máme tři až čtyři měsíce. To je úplně mimo jakoukoliv realitu. Na oddělení pak dva měsíce. To je taky moc. Na některých ambulancích máme dokonce stop stav, protože čekací lhůty už byly nesmyslné. Velmi dobře zareagovaly pojišťovny, které začaly uzavírat smlouvy i s privátními zařízeními a začaly proplácet psychoterapii i nezdravotníkům, kteří ale mají výcviky. To ukazuje, jak je zdravotní systém přetížený a lidé nemají šanci dosáhnout na terapii úplně kvalifikovaného zdravotníka. Pojišťovny musely slevit, což se nikdy v historii nestalo.

Říkáte, že některé ambulance musely kvůli nesmyslně dlouhým čekacím lhůtám vyhlásit stop stav. Jak dlouhé lhůty tedy byly dříve?
Na detox se čekalo méně než dva měsíce a na lůžkovém oddělení jsme měli standardně průběžný průtok. Byla období v roce, kdy jsme mohli nabírat pacienty hned. To bylo stejné u žen i u mužů.

Jaký je poměr mezi muži a ženami závislými na alkoholu?
Dříve to bylo tři ku jedné, ale už se to začíná vyrovnávat. Jestli si dobře pamatuji poslední čísla, tak by to dnes mělo být tři ku dvěma.

Ani jedno pivo | Video: Roadshow Deníku

Mluvil jste o tom, že alkoholismus začal postihovat ženy ze satelitních měst. Znamená to, že mu stále častěji propadají ženy ze střední třídy?
Jsme obor, který zasahuje hlavně extrémy, tedy ty chudší a ty nejbohatší. K nám do léčby chodí hlavně ti chudí, protože ti nejbohatší se léčí především v privátních zařízení a spíše v zahraničí, kde to je anonymní a pod jinými diagnózami. Ale zásah střední vrstvy a současně nárůst mladých dospělých, tedy 25 až 35 let, je skutečně fenomén dnešní doby. To je oproti dřívějším časům rozdíl. Zároveň si myslím, že je to tím, jak ženy odkládají mateřství do vyššího věku, protože očekávají, že si mezi tím 25. až 35. rokem užijí. To měly předchozí generace spojené už s mateřstvím. To užití si víc je pak majoritně vázané na užívání návykových látek. V podstatě kopírují vzorec užívajících si kluků, kdy třeba po sportu nebo divadle si jdou někam sednout a tam si dají dvojku vína. Logicky část z nich ujede.

Začínáme si všímat vzrůstajícího počtu alkoholiček pocházejících ze střední třídy. Je to podobné i u žen z chudších vrstev?
Máme pocit, že se to děje ve střední vrstvě, ale o patro níže je to fenomén, který tu byl vždy a byl vždy masový, jen ho tolik nevidíme. Covidem se také výrazně zhoršil. Kalamitní situace je u samoživitelek. Tam je to dané socioekonomicky a věkem dítěte. Ty k nám ale příliš nechodí. Dostáváme je do ruky, až když už jsou na tom opravdu špatně. Střední třída je zvyklá problémy řešit a je typickým reprezentantem toho, komu na zdraví aspoň trochu záleží. Když tedy přijde něco, co ohrožuje jejich rodinu, tak to řeší. A je mi milé, že k nám do ambulancí opravdu chodí.

Ženy ze sociálně slabších vrstev tedy tento svůj problém zpravidla neřeší?
Ty jenom přežívají. Budete jako matka s dítětem chodit na terapii? Máte problém vůbec přežít den. Taková žena by si musela urvat čas a cestovat přes celé město nebo dokonce do jiného města. Teď ta místa navíc nejsou a často musíte platit za privátní služby. To je téměř neřešitelný problém. Proto si myslím, že krok pojišťoven, které začaly uzavírat smlouvy s terapeuty-nezdravotníky je správný.

Nakolik bývá léčba alkoholismu žen úspěšná?
Musíme to brát z pohledu cílových skupin. Bavíme se v podstatě o dvou, a to o skupině žen ve věku 25 až 40 let, které nemají moc odpito a trochu se jim to vymklo z ruky na rok, dva nebo pět let, a potom o takové klasické skupině žen, které k nám přicházejí ve věku 45 let a více a s kariérou, kdy se jim pití vymklo z ruky po dobu deseti, patnácti i třiceti let. V této druhé skupině, kdy je pití už dlouhé, mají rozbourané sociální zázemí, časté jsou vyhazovy ze zaměstnání, rozvody a další věci. U nich jsme schopni pomoci ve 40 až 45 procentech případů. Může se zdát, že to číslo není vysoké, ale je plně srovnatelné například s čísly pacientů v obezitologii. Současně si musíme uvědomit, že jsou to opravdu chroničtí pacienti. Když se ale podíváme na skupinu mladších žen, tak není problém i u poměrně těžké pacientky s poměrně těžkým stavem, v jakém do léčby přichází, pomoci 70 až 80 procentům těchto lidí.

Je v zahraničí rovněž patrný trend rostoucího počtu mladých alkoholiček?
Je to fenomén v Evropě, v Severní Americe, v Austrálii a na Novém Zélandu. Je to postavením žen ve společnosti. Užívání návykových látek je správně chápáno jako civilizační choroba, která úzce souvisí se životním stylem. Ale objevuje se tu i protiproud v oblasti ženských práv například v Polsku, Maďarsku nebo ve Spojených státech. Obávám se, že alkoholismus této skupiny obyvatel znovu bude neviditelný fenomén. Jakmile začnete tímto směrem utahovat šrouby, začnou se vám tyto fenomény ztrácet ze systému, ten vůči nim přestane být citlivý a začnou z něho vypadávat.

To by znamenalo, že by se do vašich rukou dostávaly ženy až v těch nejhorších stádiích alkoholismu?
Ano. Buď by se nedostaly vůbec, nebo by chodily starší a starší a zdevastovanější.

| Video: Youtube

Jedním z protiargumentů by ale mohlo být, že jsme si otevřenou společností způsobili více závislých na alkoholu.
To je absolutní nesmysl. Myslíte si, že zneužívání dětí církevními hodnostáři před tím nebylo? To si může myslet jen opravdu velký hlupák. Jde o to, že ty problémy je možné pojmenovat a začít je řešit. Jedním z posledních tabu je téma pijících žen v roli matek. To je téma, které ještě není dostatečně pojmenované. Přitom je to docela běžná věc. Hezký symbol je, že ženská porodí a chlap se opije. To je v našich hlavách. Ženy mají být zodpovědné za všechno, ale pít a kouřit nesmějí, zato muži mohou všechno.

Jak velká je recidiva u žen, které se z alkoholismu léčily?
U těch starších je poměrně vysoká. Napoprvé se z toho nedostane téměř nikdo. Když mluvím o těch úspěšných, tak je úplně normální, že to zabere dva, tři nebo čtyři cykly, než se z toho dostanou. To je proces na několik let. Recidiva bohužel patří k léčbě. To ale mluvím o těžkých pacientech. U těch mladších je úplně normální, že některým stačí několik měsíců nebo rok ambulantní terapie. Většina z nich u nás ani nemusí ležet.

Ne všechny případy ale dopadnou dobře.
Málokdo si uvědomuje, že u našich pacientů je vysoká úmrtnost. Odhadujeme, že počet úmrtí je u alkoholu ročně okolo pěti tisíc, což je vysoké číslo. Na předávkování alkoholem to jsou nižší stovky. Za většinou úmrtí jsou jiné diagnózy. Lidé se upíjejí a mají cirhózy jater, rakoviny nebo úrazy. Rozhodně neplatí, že opilý má kliku, což by mohli potvrdit kolegové na obličejové chirurgii.

close Michal Miovský, přednosta Kliniky adiktologie pražské Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy info Zdroj: se svolením Anny Kovačič zoom_in Michal Miovský Někteří Češi bývají i hrdí, kolik se podle statistik u nás vypije alkoholu. Jak je ale opravdu u nás alkoholismus rozšířený?
To jsou dvě čísla. Těch, kteří pijí hodně přes míru, že to ohrožuje jejich zdraví, je jeden a půl milionu. A z nich je osm set až devět set tisíc, kteří pijí denně a jsou vysoce rizikoví. Ti by si zasloužili ambulantní intervenci u specialisty. Ta první polovina by si ale zasloužila krátkou intervenci, kterou by měl poskytnout zdravotník, jenž u svého pacienta zaznamená vyšší úroveň pití alkoholu. To by měl odhalit už praktický lékař.

Nakolik je těžké se alkoholismu zbavit?
Hodně těžké. Paradoxně si všichni myslí, že je to kvůli pití. Když od nás odcházíte, tak už vám špatně není. Ale jen málokdo si uvědomuje, že když se rozpijete, tak cesta ven je spojená s radikální změnou životního stylu. Téměř ve sta procentech. To jsou změny, které mnoho lidí není připraveno a ochotno udělat. Neudělají je, a proto se v tom plácají dál.