Ve vztazích hry nehraji, říká Kateřina Brožová

Před rokem jste oslavila 50. narozeniny. Byly pro vás v něčem zlomové?
Je pravda, že pro ženu znamenají 50. narozeniny docela hodně. Když jsem slavila čtyřicátiny, tak jsem to tehdy nenesla úplně nejlíp, s tou cifrou jsem se pár měsíců nedokázala srovnat, vzbuzovala ve mně nějaký zvláštní otazník. Ale za nějakou dobu jsem zjistila, že se nic nezměnilo, život šel dál. Padesátiny zase znamenaly jistý předěl ve smyslu jakéhosi dozrání, nadhledu. Teď, když mi je tolik, kolik mi je, už nemám chuť někomu něco dokazovat, někoho přesvědčovat. Vím, kdo jsem, co umím, co znamenám a co mám za sebou.

Je něco, co byste během těch let vrátila zpátky?
Možná bych se v některých situacích rozhodla jinak. Ale to říkám teď, třeba bych to tehdy nedokázala. Jsem intuitivní člověk, neumím kalkulovat. Že byla některá rozhodnutí nesprávná, to člověk zjistí až později, až když má odžito.

Zdroj: Petra FicováMnoho lidí se při pohledu na vás ptá, jak je možné, že tak krásná žena nenašla tu „svoji“ lásku.
Lidé si odnášejí vzor z vlastní rodiny, a vy jste vyrůstala přeci v harmonickém prostředí. Můj stav bych popsala jako hledání životního štěstí. Rodiče byli skvělí a nesmírně pracovití lidé, ale jejich vztah nebyl ideální. Jako jedináček jsem byla na své rodiče velmi fixovaná a ty občasné rozbroje a výměny názorů, ke kterým docházelo, jsem nesla velmi těžce. Tak jsem začala utíkat – do vztahů. A přenesla jsem si do nich tu touhu, aby vždycky všechno fungovalo. Celý život jsem hledala a stále hledám toho nejbližšího člověka, moc jsem si přála žít ve dvou. Chtěla jsem vztah – já pro tebe a ty pro mě. Chtěla jsem toho druhého pro sebe, možná trochu sobecky, ale ve vší dobrotě, pokoře a toleranci. Hledala jsem prince na bílém koni, který mi bude přítelem, ochráncem a partnerem.

V jednom rozhovoru jste kdysi řekla, že si neumíte představit, že byste žila s chudým mužem.
Tahle věta mi zničila život na několik dalších let. Před lety mi jedna novinářka položila otázku – Kdybych si mohla vybrat mezi dvěma úplně totožnými muži, s tím rozdílem, že jeden by byl bohatý a druhý chudý, koho bych si vybrala. Odpověděla jsem, že bych dala přednost tomu zajištěnému – asi jako každý. Jenže ona to zformulovala do věty, kterou jste řekla.

Existuje vůbec ideální muž?
Nejsem prvoplánový člověk. Pro ženu v mém věku už není podstatné, zda bude tmavovlasý, nebo blonďák, vyhledávám porozumění, podobné zájmy, radost ze života a v první řadě lásku. Potřebuju muže nejdříve poznat a zjistit, zda jsme si myšlenkově blízko.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Doufám, že ty nejhezčí. Momentálně zkouším v Divadle na Vinohradech nové představení s názvem Ahoj, krásko, kde hraji hlavní roli. Na Primě pokračuju v natáčení seriálu Modrý kód, kde hraju postavu razantní starostky. Musím říct, že mě tyhle potvory velmi baví.

Jste razantní potvora i v soukromí?
Já jsem hodná potvora. Každý známe situace, kterým se musíme postavit, musíme se trochu porvat. Ale podrazy nedělám. Jsem herečka, zahraju cokoliv a všechny tyto výzvy mě baví.

Přistihla jste se někdy, že jste hrála i ve vztahu?
To je věc, kterou absolutně odmítám. Odmítám ve vztazích hrát hry. Vždycky jsem hledala upřímnost a absolutní rovnost.

Celý rozhovor najdete ve čtvrtečním magazínu Ženy, který je součástí tištěných regionálních deníků.

Co se dále dočete v magazínu Ženy:

- Hubnutí začíná v hlavě
- Jaký si vybrat jarní kabátek?
- Fandíte pláštěnce?