Kliknutím zvětšíte„Když to padlo a tatínek se vrátil a měli jsme svobodu, tak přistálo letadlo a dělalo tam okruhy s pasažéry. A já jsem se do toho letadla nějak tak zakoukal, že jsem přišel domů a říkal jsem: ,Mami, já chci k letectvu, já budu lítat,‘“ vzpomínal Františel Fajtl pro Paměť národa na konec 1. světové války, kdy mu bylo šest let a poprvé jej uhranulo létání. Od té chvíle věděl, že se chce stát pilotem.
František Fajtl se narodil 20. srpna 1912 ve vesničce Donín v okrese Louny. Obecnou školu vychodil ve Vrbně nad Lesy, v dalším vzdělávání pokračoval ve školách v Peruci a v Lounech. V roce 1932 maturoval na obchodní akademii v Teplicích a narukoval na vojnu k pěšímu vojsku, současně ale stále silněji koketoval s létáním. Přihlásil se proto na Vojenskou akademii v Hranicích, kterou absolvoval v roce 1935 jako poručík letectva - pilot. Do okupace zbytku okleštěného Československa Německem v březnu 1939 sloužil u leteckého pluku 2 v Olomouci a v Přerově.
Ve Francii
Jako řada jiných důstojníků prvorepublikové armády, ani Fajtl se nesmířil s vydáním vlasti bez boje a byl rozhodnut bojovat proti nacistickému režimu v exilu. V červnu 1939 tak spolu s dalšími československými vojáky uprchl přes Polsko do Francie (od dubna do srpna 1939 odjelo z Polska do Francie šest lodních transportů s víc než 1100 muži, zejména letci a vojenskými specialisty). Na francouzské půdě vstoupil do tamního letectva jako seržant „á titre étranger“, tedy cizinec.
Prošel výcvikem v Chartres, kde zažil svůj první karambol. „Létal jsem cvičný okruh, roluju pomalounku a najednou vidím, jak se letoun naklání. Převrátil se, zabořil se špičkou a zůstal stát. Ale nebyl rozbitej,“ vzpomínal na to později.
Pomohl mu „Král vzduchu“, český předválečný letecký akrobat a současně vojenský pilot František Novák, který vstoupil do francouzského letectva v hodnosti podporučíka již jako mezinárodně slavná osobnost. Z titulu své hodnosti mohl nechat letoun prohlédnout, čímž se přišlo na to, že chybné přistání zavinila prasklá osička, jež zablokovala brzdy, a že letadlo předčasně nezabrzdilo Fajtlovou chybou.
Po napadení Francie Německem se Fajtl zapojil přímo do leteckých bojů a coby stíhač se zúčastnil ostrých vzletů u Lyonu a Paříže, přičemž bojoval v řadách francouzských perutí Groupe de Chasse na stíhacích letounech Bloch MB.152 a Morane-Saulnier MS.406.
Expozice Muzea českého a slovenského exilu, část věnovaná Františku Fajtlovi
„To nemohli Francouzi pochopit – my jsme se těšili na válku! Protože když přijde válka, tak jsme letci, budeme bojovat. Jednak je to důležité proto, že jsme se cítili jako vlastenci – bojovat za samostatnost, nenáviděli jsme Hitlera a tu jejich bandu. Až poté, co jsme to Francouzům vysvětlili, oni to pochopili a my jsme vstoupili do jejich vojsk,“ vzpomínal o spoustu let později.
Když Francie padla, ustoupil do Severní Afriky přes přístav Port Vendres a odtud se dostal přes Gibraltar do Anglie.
Bitva o Británii
V Anglii měl původně stejně jako ostatní zůstat čtrnáct dní v karanténě, jenže britský ostrov potřeboval urychleně piloty. Británie byla poslední evropská země, kterou si Hitler ještě nepodmanil (Sovětský svaz s ním v té době vázala spojenecká smlouva), a piloti zase byli jediná bojová síla, jež mohla čelit připravované invazi.
Čeští a polští letci prošlí boji ve Francii tak byli neocenitelnými pomocníky, což byl důvod, proč Britové zkrátili jejich vstupní karanténu na jeden týden. Ten Fajtl prožil spolu s ostatními ve shromažďovacím táboře v Cholmondeley Parku, a poté nastoupil do výcvikového střediska v Cosfordu, kde se přecvičil na britské letouny – Hurricany a Spitfiry.
Dne 2. srpna 1940 byl přijat do RAF v hodnosti Pilot Officer – podporučík. Nastoupil k 310. československé stíhací peruti, brzy byl ale převelen k 17. stíhací peruti, se kterou prošel bitvou o Británi a dobyl svá první vítězství – ve spolupráci se svými britskými druhy dva letouny sestřelil a třetí vážně poškodil.
Nejvíce se však proslavil u 313. československé stíhací perutě, k níž nastoupil v květnu 1941 a v prosinci se ujal velení nad jednou z jejích letek. V jejím čele pak podnikal ofenzivní výpady nad okupovanou západní Evropu. To už byl povýšen na kapitána letectva, jímž se stal 28. října 1941. V dubnu 1942 pak byl jako první Čechoslovák, již v hodnosti majora, jmenován velitelem britské stíhací perutě č. 122, „City of Bombay“.
„Nevynikal při leteckých soubojích tolik jako jiná nejúspěšnější letecká esa, třeba Josef František (nejlepší nebritský pilot RAF celé bitvy o Británii, byť létal s polskou perutí), Alois Vašátko nebo Karel Kuttelwascher – ten dosáhl vůbec nejvyššího počtu sestřelů –, ale byl velmi schopný a s velitelským talentem. Od podzimu 1943 byl Fajtl dokonce velitelem československé 313. stíhací perutě RAF. Velmi dobře ovládal i cizí jazyky, uměl anglicky, rusky, francouzsky a německy,“ popsal Deníku hlavní Fajtlův přínos vojenský historik Tomáš Řepa z Katedry teorie vojenství na Univerzitě obrany.
Přistání v hořícím letadle
Poměrně záhy po svém jmenování do čela britské perutě však Fajtl zažil také svůj nejtěžší boj, z něhož už vítězně nevyšel. Stalo se to 5. května 1942 odpoledne nad Atlantickým valem ve Francii. „Doprovázeli jsme dvoumotorové Bostony, spojenecké bombardéry. Sedli jsme si vedle nich a chránili je, kdyby na ně přišli stíhači. Stíhači přišli, měli jsme souboj. Já jsem střelil po dvou letounech, nevím, co se s nimi stalo. Ale dostal jsem takovej nával dávky od nich, že mně začal vynechávat motor,“ vzpomínal Fajtl.
V té chvíli čelil útoku nejlepších německých stíhaček, což byly focke-Wulfy 190, a ty ještě získaly podporu messerschmittů. Fajtlův stroj se vzňal, jeho spodek zachvátily plameny. Němečtí pronásledovatelé si všimli jeho potíží, takže se chystali jej dorazit. Aby se vymanil ze sevření, spustil se téměř kolmo k zemi.
„Nemohl jsem skočit, jediná možnost byla přistát v terénu. A přistál jsem přímo mezi Němce. No, to bylo velice tragický, mohlo být… Ale obrátilo se to ve štěstí,“ vzpomínal. Protože mu odspodu hořel stroj, rozhodl se nevysouvat podvozek a přistál na břicho přímo do rozoraného pole. Kyprá hlína udusila plameny, Fajtl vypadl z kabiny a začal utíkat, protože věděl, že Němci ho budou brzy hledat.
Aby jim unikl, ukryl se až do tmy ve studeném potoce pod převislým břehem, a teprve v noci se vydal na další cestu. Podařilo se mu projít mezi rozestavěnými německými hlídkami a najít pomoc v osamělém francouzském statku, kde ho paní domu nakrmila a převlékla do suchých civilních šatů.
Zpátky do bojů
Následovala dlouhá cesta do Paříže, kde se ukryl u českých manželů Formánkových a získal s jejich pomocí falešné doklady od francouzského inspektora tajné policie. Díky nim pak prošel do neokupované vichystické Francie, kde ho čekal další nároční úkol: překročit Pyreneje.
„Ty Pyreneje jsem přešel pěšky a dostal jsem se do Španělska, kde jsem byl zajatej, to už bylo dobrý. A byl jsem danej do jejich vězení, do Barcelony. Bylo to strašný, plný štěnic. Na mě ty štěnice nějak nešly, ale byl jsem tam ve skupině Belgičanů, ti byli chudáci celí zmordovaní. Na mě nešly, tak jsem měl výhodu,“ vzpomínal.
Ze španělského vězení se po kratší době dostal do internačního tábora Miranda ve městě Miranda d'Ebro, odkud pak britské zajatce včetně jeho vyreklamoval britský vojenský atašé.
Spolu s dalšími britskými, polskými a belgickými vojáky se Fajtl dostal přes Gibraltar zpět do Anglie. Celou cestu popsal později v jedné ze svých knih, autobiografii Sestřelen. „U Fajtla je důležité i to, že měl velký literární a vypravěčský talent. Sám byl autorem mnoha knih. Také proto je tak známý,“ uvedl pro Deník Tomáš Řepa.
Na východní frontě
V druhé polovině války, od roku 1944, začali být českoslovenští letci z Británie přesunováni i na ruskou frontu, kde měli podpořit postupující vojska osvobozující od východu Evropu. V lednu 1944 tak byl Fajtl určen velitelem skupiny 20 stíhacích pilotů, s nimiž na základě mezivládních úmluv odjel do Sovětského svazu. „K úkolu se přihlásil dobrovolně, protože chtěl dál aktivně bojovat za obnovu Československa,“ podotýká Řepa.
František Fajtl v roce 1944
Po přeškolení na sovětské stíhačky Lavočkin La-5FN zorganizoval 1. čs. samostatný stíhací pluk v SSSR a v jeho čele odletěl na pomoc Slovenskému národnímu povstání na letiště Zolná u Zvolena. Toto povstání začaly bohužel od konce srpna 1944 potlačovat německé jednotky, které vojensky obsazovaly Slovensko. Sedmadvacátého října 1944 padla Banská Bystrica, jež představovala poslední velkou povstaleckou baštu. Téhož dne rozhodlo velení povstání o změně strategie na ústupové partyzánské boje v horách.
Fajtlovým úkolem bylo za této situace vyvést stíhací pluk z nebezpečí. A tento úkol se mu nakonec podařilo splnit. „My jsme byli obklíčeni, tak sevřeni, že jsme museli ustoupit. A měli jsme dvojí možnost – do hor, anebo letět. Letec, dokud mu funguje aeroplán, tak samozřejmě chce letět. Odletěli jsme, ale za špatného počasí, neměli jsme spojení s Rusama, byly mraky, tak jsem dal rozkaz ve třech rojích letět prostě na východ, hodinu, a potom přistát v prostorech, kde už byla Rudá armáda, anebo vyskočit. Tři letouny v mém roji se dostaly až do Ruska, ostatní posedaly v Rumunsku a v Maďarsku, nouzově, některé dobře, některé špatně. A náš pluk byl rozrušen. Dostali jsme se zpátky různými cestami do Ruska, tam nás znova zformovali,“ vyprávěl legendární velitel.
Koncem ledna 1945 pak vznikla v Sovětském svazu oficiálně i první československá smíšená letecká divize, jejíž základ tvořil právě Fajtlův stíhací pluk, a dále kombinovaná letka, již během povstání vytvořili na Slovensku sami slovenští piloti a po jeho potlačení přeletěli spolu se stíhači zpátky na sovětské území.
Slavný český pilot se pak ještě zúčastnil s leteckým plukem mimořádně krvavých bojů o Ostravu a v polovině května 1945 konečně přistál se sovětskou divizí na letňanském letišti v osvobozené Praze. Alespoň tehdy všichni věřili, že je osvobozena.
Křivda na hrdinech
Po návratu z války se Fajtl stal prozatímním velitelem 1. letecké divize v Praze. Absolvoval Válečnou školu, stal se důstojníkem Generálního štábu a poté lektorem na Vysoké vojenské škole.
Současně ale začalo přituhovat. V roce 1946 vyhrála již jen částečně svobodné volby v Československu komunistická strana a předsedou vlády se stal Klement Gottwald, připravený přivést republiku do stavu naprosté podřízenosti stalinskému Sovětskému svazu. Českoslovenští vojáci bojující během války za svobodu a demokracii byli vnímáni jako ti, kdo tomuto plánu stojí v cestě. A záhy po komunistickém převratu v únoru 1948 začali být pronásledováni.
Podobně jako ostatní váleční veteráni, i Fajtl byl záhy po únoru propuštěn z armády, a to pod záminkou, že pro něj není zařazení. „Rok na to byl zatčen, degradován na vojína úderníka a poslán bez soudu do vězení na Mírově jako nepřítel lidu, jeho rodina byla vystěhována z bytu bez náhrady. Po sedmnácti měsících byl propuštěn. Poté pracoval jako stavební dělník, skladník a nakonec jako úředník v okresním stavebním podniku v Lounech,“ popisuje jeho další osudy Řepa.
Částečně rehabilitován byl slavný letec až v roce 1964, kdy se mohl na čtyři roky opět vrátit k letectvu, další jeho kariéru však přerval vpád pěti vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Plné satisfakce se dočkal až po roce 1989, kdy ho prezident Václav Havel povýšil na generálmajora ve výslužbě a vyznamenal řádem generála M. R. Štefánika. V roce 2002 získal nejvyšší hodnost generálporučík. Zemřel v Praze 4. října 2006 ve věku 94 let.
Dohromady ve válce sestřelil čtyři nepřátelská letadla, poškodil několik dalších a sám byl dvakrát sestřelen. „František Fajtl byl člověk nesmírně statečný a odhodlaný sloužit vlasti bez ohledu na vlastní nebezpečí,“ uzavířel Řepa.
60
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
