Aleš Zahajský: Nejvíc mě baví a těší dobrovolnický přístup

Na všech těchto činnostech mě nejvíc baví a těší dobrovolnický přístup. Mohu dávat a nemusím brát. Jako stavař mám na „trhu“ pořád co dělat a přitom si na živobytí vydělat. Nejsem za svoji veřejnou činnost placen, a nemusím se tak utkávat s politiky dychtícími po placených funkcích. Mám v životě jiné stupně hodnot. Napříkla když se do encyklopedie zapracuje nový pojem obsahující fakta táhnoucí se přes staletí, přináší mi to blažené uspokojení. Přitom třeba těch několik vět obnášelo několik dní bádání. Co bychom ale pro příští kolínské generace rádi neudělali. Stejně tak se svými díly asi uvažovali autoři v minulých stoletích a jak se nám jejich úsilí dnes hodí.

close info Zdroj: archiv Aleše Zahajského zoom_in

Každý den se vážím, protože mě lidé e-mailem oslovují Vážený pane. Tak abych jim nemusel odpovídat, že jsem se dnes nevážil. Toť úvodem na zasmání. Mám šest potomků, přitom synů je stejný počet jako dcer a vnoučata mají vyrovnaný počet se syny. Takže pokud má čtenář kvalitní kalkulačku… Dále již vážněji. Protože přímí potomci jsou už dospělí (což neznamená ve všem vyspělí), tak se fyzicky nejvíce starám o desetiletou kočku. Je to taková krásná ignorantka, avšak vysokým nasazením úspěšně hájící si svoji zahradu před zvířecími vetřelci. Toleruje jedině želvu, která byla na zahradě dřív a především - hodně toho prospí. Když jim manželka dá čerstvě namleté maso, tak ho spolu dovedou „žrát na střídačku“ z jedné misky. Člověk si může ve zvířecí říši, potažmo v přírodě, pořád najít příkladné chování.

close info Zdroj: archiv Aleše Zahajského zoom_in

Sleduji mužský fotbal a ženský tenis. Kombinace kolektivního a individuálního sportu je přínosná i pro nesportovní část života. Sám už sportuji opatrně a nekontaktně (badminton, ping-pong, rotoped). Jízdu na kole nemám jako volnočasovou aktivitu, ale beru ji jako ekologickou dopravu. Už nepotřebuji svádět vítězné souboje jako v mládí. Jde mi jen o prodloužení zdraví. Nejúčinněji si odpočinu, když se po dřině v ovocném sadu pěkně dlouho vyspím.

close info Zdroj: archiv Aleše Zahajského zoom_in

Co se týče letošní Stavby roku, měli jsme od února svolanou výroční porotu, kterou odsunula epidemie koronaviru. Přitom všichni porotci se na tradiční setkání velice těšili, protože se sjíždějí jednou za rok a někteří se spolu znají delší dobu. Direktoriát soutěže ve složení Jindřich Synek, Barbora Suchá, Jan Dufek a Pavel Kolář tak musel hlasování o stavebních dílech připravit atypicky, abychom nepřispěli k nežádoucímu zamořování. Přece jenom naše porota je velká, vždyť vloni se nás v největší kolínské škole sešlo přes sedmdesát.

close info Zdroj: archiv Aleše Zahajského zoom_in

Co se týká Osobnosti Kolína, jméno nového laureáta je uvedeno v gravírdesce a mělo se slavnostně odhalit na květnové imatrikulaci. Vzhledem k osobě nového držitele tohoto ocenění mělo jít o významnou společenskou akci s velkým množstvím účinkujících. Bohužel také zde čekáme na příhodnou dobu. Na jaře jsme si mysleli, že to bude po letních prázdninách, ale jak vidno, pořád se počty nakažených zvyšují. Sám se k tomu stavím posilováním imunitního systému - postojem s rouškou, pitím bylinného čaje a venkovním pohybem. Když se hladový vracím do domácnosti, tak se občas ptám „co bude dobrého?“ A přitom se bojím slyšet odpověď „dobré už bylo!“. Tak aby nějak podobně to nedopadlo s tím čínským covidem.

close info Zdroj: archiv Aleše Zahajského zoom_in

Organizační potíže (nemáme dokončený ročník a už bychom měli nominovat dalšího kandidáta na tuto prestižní cenu udělovanou nepřetržitě od ročníku 1993) nějak zvládneme. Horší to vypadá, jak pandemii zvládnou odpovědní světoví činitelé. Zatím mě svými globálními kroky nepřesvědčili, že to rychle zvládnou.

close info Zdroj: archiv Aleše Zahajského zoom_in