Česká hokejová reprezentace žen se probojovala na olympijské hry poprvé v historii. Pod obrovský úspěch se podepsaly také kolínské odchovankyně Alena Mills, Kateřina Mrázová a Noemi Neubauerová. „Byl jsem pyšný, že se na olympiádu dostaly. Ála si to zasloužila za tu dobu, co to dělá, i za to, co dokázala,“ uvedl pro Deník Josef Polenský, otec Aleny Mills.

Právě jeho dcera, která je kapitánkou národního týmu, se za historický úspěch dočkala největší pocty. V hlasování samotných sportovců byla zvolena vlajkonoškou celé české výpravy. Spolu s krasobruslařem Michalem Březinou vedli české olympioniky na zahajovací ceremoniál. „Když jsem to četl, vůbec jsem tomu nevěřil. Myslel jsem si, jestli nebudu muset na oční,“ vyprávěl se smíchem Polenský.

Jeho dcera se původně věnovala atletice, přes trénování bruslení na otevřeném stadionu v rodné Kutné Hoře se ale dostala až k hraní hokeje v Kolíně. „Trénovala kolikrát i s hráči o tři roky staršími. V tréninku sice nedělala všechno, ale aspoň jim nahrávala. Díky tomu měla třeba tři sta nahrávek za jeden trénink. Celkově se jí tam zalíbilo. Byla tam do 9. třídy a v 15 letech odešla do Ameriky,“ zavzpomínal Polenský, jehož dcera se následně přes Rusko a Čínu dostala do Finska, kde nyní hraje.

To její kolegyně z reprezentace Kateřina Mrázová vydržela v dresu kolínských kozlů ještě déle a za moře odešla až jako plnoletá. „Starší syn hrál v Kolíně hokej, takže za námi jako malá přišla, že chce, abychom jí chodili fandit stejně, jako chodíme fandit jejímu bráchovi. Takhle její hokejová cesta začala,“ vysvětlil její otec Pavel Mráz.

Stejně jako Mrázová i Mills spojila své první hokejové krůčky se starším sourozencem. Obě se ale v převážně mužském sportu prosadily výrazněji než jejich bratři. Například Tomáš Polenský se začal věnovat filmařině a jako režisér a scenárista vytvořil film z hokejového prostředí Smečka. Starší bratr Mrázové s hokejem skončil relativně brzy, zatímco jejich mladší sourozenec nedávno přestoupil do Hradce Králové a momentálně nastupuje v kategorii dorostu.

Celé hokejové rodiny teď ale s napětím sledují hlavně olympijské hry. „Pro Katku je to nejvyšší vrchol, jakého mohla dosáhnout. Jenom účast se ale nepočítá. Chtělo by to udělat nějaký výsledek,“ přál by si Mráz, jehož dcera momentálně působí na klubové úrovni ve Švédsku. „Optimisticky řeknu, že si přeju třetí místo. Pokud bude čtvrté, tak budu taky rád,“ doplnil.

To Polenský zůstává nohama na zemi a uvědomuje si velkou sílu českých soupeřek. „Pokud bychom šli na třetí manšaft ze druhé skupiny, tak bychom mohli mít šanci. Proti Americe a Kanadě je ale šance prakticky nulová,“ uvedl a zároveň smutně přiznal, že zatím žádný český zápas na olympiádě neviděl. Pokaždé musel být v práci.

Bez ohledu na končené umístění už teď mají oba otcové být na co pyšní. Jejich dcery se podepsaly pod historický postup na olympijské hry a udělaly dobré jméno i kolínskému hokeji. Nebyly na to koneckonců samy. Začátek kariéry prožila v Kolíně také Noemi Neubauerová, která však velmi brzy přestoupila do pražské Hvězdy. Poté hájila barvy kladenského ženského týmu a v současnosti nastupuje v americké univerzitní lize.

Na první pohled je tak zřejmé, že jestli někde umějí s malými hokejistkami pracovat, je to právě u kozlů. „Naomi jsem trénoval jako úplně malou, než odešla do Hvězdy Prahy. Byla šikovná a hrozně zapálená do hokeje. Sledoval jsem i další kroky v její kariéře, moc jí fandím,“ uvedl trenér Kolína Petr Martínek.

„Tyhle holky měly velkou výhodu, že když začínaly, bylo tu relativně málo kluků. Byli jsme rádi, že je máme. Dostávaly stejný prostor a opravdu o to měly extrémní zájem. Nedělali jsme rozdíly mezi kluky a holkami. Holky navíc byly tak šikovné, že jsme je ani nemohli odsunout. Kolikrát byly lepší než kluci,“ vysvětlil s tím, že národnímu týmu přeje co nejlepší umístění.