FOTO, AUDIO: Vymahači dluhů udeřili na své vlastní klienty

Na říjen roku 2003 čáslavský podnikatel Petr Š. do smrti nezapomene. Kývl tehdy na nabídku vymahačů dluhů vystupujících pod hlavičkou firmy Casio Cash a sepsal s nimi mandátní smlouvu. Peněz z nedobytné pohledávky se ovšem nedočkal. Jak později ukázalo policejní vyšetřování, dlužník zemřel již počátkem roku 2002. Lidem z Casio Cash to však nebránilo v tom, aby si za vymáhání, s nímž ve skutečnosti ani nezačali, nechali dobře zaplatit.

Ruský telefonát naháněl strach

U třiceti tisíc korun zálohy přitom zdaleka nezůstalo. Lidé z Casio Cash záhy požadovali 175 tisíc na údajnou odměnu pro právníka, který zajistí přepsání domu z majetku dlužníka do vlastnictví věřitele. Takovou částku ale podnikatel neměl. Rychle tedy nabídli řešení v podobě půjčky a přiměli ho podepsat dlužní úpis na 30 tisíc.

Ani tím ale aktivity skupiny z Casio Cash nekončily. Aby vykukové vymámili ze své oběti další peníze, z podvodníků se změnili ve vyděrače. Sehnali rusky hovořícího muže, který se vydával za ochranku najatou dlužníkem. Podnikateli do telefonu pěkně podrobně vypověděl, co všechno ho čeká, pokud vymáhání dluhu nezastaví. Není divu, že odstoupení od mandátní smlouvy na sebe nenechalo dlouho čekat. Nebylo ale zadarmo. Ve dvou splátkách si spiklenci z Casio Cash odnesli celkem čtvrt milionu korun.

Během necelého měsíce – přesně v době od 8. října do 3. listopadu 2003 – tak podvodníci z čáslavského podnikatele vymámili 310 000 Kč. To ještě přitom dopadl lépe než obchodník Oldřich K. z Příbrami. Ten sice ve stejné době zaplatil „jen“ 285 000 – skutečně se ale musel obávat o svůj život. Akce, která trvala jen od 10. do 14. října, začala podle osvědčeného scénáře: sepsání mandátní smlouvy o vymáhání dluhu – vyplacení zálohy – požadavek odměny pro právníka, který zajistí převedení nemovitosti – hrozby v ruském telefonátu. Tentokrát ale Jiří Žabka, na jehož jméno byla firma Casio Cash vedena, s odstoupením od smlouvy nesouhlasil. „Řekl mu, že to nejde, ale že za ním posílá specialisty, kteří zajistí jeho ochranu,“ připomněla soudkyně Krajského soudu v Praze Eva Miláčková. Nebylo to ale zadarmo. Trojice kumpánů, která dorazila, si „za ochranu“ nechala vyplatit 70 000 Kč. A když vydíraný muž odjel domů, Žabka mu telefonoval a požadoval dalších 30 000…

Desítky případů po celé republice

Podobné triky uplatnili podvodní vymahači dluhů i v dalších případech. Trestní senát Evy Miláčkové, jenž se hříchy aktérů kauzy Casio Cash zabýval, jich po celé republice napočítal tři desítky. Od bezmála čtyřmilionové rány z Velkého Meziříčí, kdy díky lživému tvrzení o převodu dlužníkovy nemovitosti podvodníci vymámili od Jana M. peníze a naturálie z jatek v hodnotě 3 942 005 Kč, až po případ z Havířova, kde obrali obkladače Leoše L. o 15 000 korun.

Někdy se pachatelé obešli bez vydírání; spokojili se s tím, že shrábli zálohu a zmizeli. Jindy se do vymáhání dluhu dokonce skutečně pustili – i když ale byli úspěšní, získaných peněz se objednavatelé nedočkali. Ty se ztratily v kapsách zločinců.

Někteří obžalovaní vinu odmítají

Takhle alespoň po obsáhlém dokazování viděl pět let starou kauzu senát Evy Miláčkové, který jejím aktérům rozdal tresty od 3,5 do sedmi let vězení. Vinu a výši trestu jednotlivých obžalovaných ale ještě bude posuzovat Vrchní soud v Praze. Pět mužů sedících na lavici obžalovaných totiž podalo odvolání okamžitě po vynesení verdiktu, zbývající dva – stejně jako státní zástupce – si ponechali lhůtu na rozmyšlenou.

Zatímco část obžalovaných vinu přiznává – například Žabka se od počátku doznává, výrazně přispěl k objasnění mechanismu trestné činnosti i skutků spoluobžalovaných (k čemuž také soud výrazně přihlédl při rozhodování o výši trestu). Jiní naopak odmítají, že by se vědomě podíleli na nepravostech. „Já nic neudělal,“ řekl Deníku Miroslav Ulrych. „Pracoval jsem jako řidič – a co se tam dělo se dozvídám až před soudem. Tehdy jsem si ničeho divného nevšiml,“ prohlásil muž, jehož skutečně někteří svědci popisují jako chlapíka, který mluvil o tom, že dělá šoféra, do vlastního jednání nevstupoval a pokud něco povídal, byla to společenská konverzace o rodině a podobně.

Soudkyně Miláčková ale takovým argumentům nevěří. „Bylo bezpečně prokázáno, že všichni obžalovaní jednali v podvodném úmyslu a věděli, že dílčí úkoly jimi prováděné směřují k podvodnému vylákání peněz,“ odmítla argumenty obhajoby. „Věděli, jakým způsobem to ve firmě funguje – a že pohledávky vymáhány nejsou a ani být vymáhány nemají.“

Kauza neskončí ani odvolacím soudem

Počínáním lidí z Casio Cash se budou zabývat i další soudy. „Už 18. září pokračujeme v Liberci,“ řekl Deníku obhájce obžalovaného Františka Krauseho Jiří Schüller. Další přelíčení se chystá opět před středočeským krajským soudem. A lze očekávat i pokračování, protože některé případy dosud neuzavřeli policejní vyšetřovatelé.

Advokát Schüller ovšem připomíná, že je na místě nepohlížet na kauzu černobíle. Míní tím, že hranice mezi tím, kdo je čestný a kdo lump není tak ostrá, jak by se mohlo zdát. „Případ je opravdovým zrcadlem naší společnosti,“ zdůraznil právník, který se v prostředí dluhů a konkurzů pohybuje často. „Na Casio Cash se obraceli lidé s pohledávkami, které v řadě případů neexistovaly…“

Uniknou někteří z pachatelů trestu?

Výzvou k závěrečným řečem předcházejícím vynesení rozsudku v kauze Casio Cash soudkyně Eva Miláčková advokáty některých obžalovaných zaskočila. Případ s celostátním dosahem, k jehož objasnění významně přispěli kolínští kriminalisté, se před krajským soudem projednával již podruhé – přičemž odvolací senát vrchního soudu jej vrátil s určením, kteří svědci mají být opětovně vyslechnuti a na co se jich soud má ptát. A protože šest z nich ještě před soud nepředstoupilo, obhájci předpokládali, že se jednání bude odročovat nebo prodlužovat. Podle předsedkyně senátu ale mohlo být od výslechu některých svědků upuštěno – dva z obžalovaných byli vyloučeni k samostatnému projednávání a pro odsouzení zbývajících má soud informací dostatek.
Soudkyně nepovažuje za podstatné ani výhrady obhájců, kteří poukazovali na nejasnosti kolem toho, jaké fotografie předkládali kriminalisté poškozeným během vyšetřování. Že se svědci s několikaletým odstupem nedokážou shodnout, kolik snímků měli k dispozici, ani na tom, zda se probírali fotkami barevnými, nebo černobílými, svázanými, či samostatnými, není podle Miláčkové důvodem k pochybnostem. Stejně jako fakt, že při poznávačce fotografií – takzvané rekognici – vyšetřovatelé nežádali svědky, aby podezřelé nejprve popsali, ale rovnou jim ukázali snímky. „Ty osoby popsali při předcházejících výsleších,“ konstatovala Miláčková.
Soud se vypořádal i s opakovanými zmínkami o jakémsi Královi, který měl podle různých náznaků vymáhání pohledávek významně ovlivňovat. „Nikdo ale neřekl, kde ho hledat a podle čeho identifikovat,“ zaznělo během odůvodnění rozsudku. Odhalit se nepodařilo ani rusky hovořícího muže, který vydíraným podnikatelům telefonicky vyhrožoval.
Obsáhlé dokazování a objasňování, kdo z obžalovaných se podílel na jednotlivých žalovaných skutcích, mínění soudu výrazně nezměnilo. Nový rozsudek tak většině obžalovaných původní trest vynesený loni v červnu výrazněji nezvýšil ani nesnížil.
O náhradě způsobené škody však v novém rozsudku není ani zmínka. „Nezbylo než respektovat právní názor vrchního soudu,“ vysvětlila na závěr soudkyně Miláčková. „Podle něj poškození své nároky nespecifikovali, a tudíž ani není možné, aby se stali účastníky řízení. Proto o náhradě škody vůbec nebylo rozhodováno.“