Tvrdí, že se naučil žít s tím, že je mu dobře v přítomnosti dětí. A prý by nikomu neublížil. Přesto ho soud potrestal za zneužití nezletilého hocha a uložil mu ochrannou sexuologickou léčbu. Rozsudek ještě není pravomocný a případ bude po Leinově odvolání pokračovat u vyšší instance. Třicetiletý muž, který pochází z Kolína a nyní žije v Praze, vnímá svou soudní kauzu jako zlý sen. Přišel o práci učitele a vychovatele, je nezaměstnaný. Necítí vinu a s Deníkem si promluvil o citlivém případu, o kterém jsme informovali minulý týden. Chce společnosti dokázat, že jí není nebezpečný.

Opravdu jste se s nezletilým chlapcem nepokoušel o anální styk?

Ne, to rázně odmítám. Přiznávám, že jsme byli spolu víc, než jen na schůzkách občanského sdružení Malý princ, kde to všechno začalo. Ale naše setkání se odehrávala výhradně v kamarádské rovině. Byl to kluk z dětského domova, měl potřebu mít nablízku spřízněnou duši, někoho, kdo si s ním promluví o problémech. Mám děti rád, jeho společnost mi proto nevadila. Naopak. Ale nikdy bych si nedovolil s ním mít sexuální kontakt. Bylo mi jasné, že bych se dostal do pořádného maléru. Ale vidíte, jsem v něm stejně… Smutný paradox.

Proč si tedy myslíte, že o vás později řekl, že jste jej chtěl zneužít?

To si nedovedu vysvětlit. Možností je několik.

A prozradíte svoji verzi?

Jednou z variant může být třeba to, že cítil, že jsem se o něj přestal tolik zajímat. A chtěl se za to nějakým demonstrativním způsobem revanšovat.

Něco jako pomsta?

Něco takového.

Kdy to bylo?

To bylo v roce 2003, kdy jsem ze sdružení Malý princ odešel. Tehdy totiž poprvé přišla policie a začala se o sdružení zajímat.

Proč tehdy policie přišla?

Na popud sociálky. Až později jsem se dozvěděl, že ten případ začal být hodně zamotaný a některé věci dost nesrozumitelné. A později jsem se i dozvěděl, že se zajímali i o mě. Zřejmě proto, že jsem si toho kluka bral o víkendech domů, třeba i k rodičům do Kolína. Sociálce to přišlo divné. Dokonce mi pak zakázali se s tím daným chlapcem vůbec stýkat. Bál jsem se nařízení porušovat, proto jsme si jen občas zavolali, nebo napsali. Vztahy prostě ochladly a ten kluk mě možná za to chtěl potrestat. A neodhadl dopad svého jednání. Víte, on je typ, který když jednou něco řekne, neodvolá to, protože by popřel sám sebe. A to nikdy neudělá. Sám jsem poznal, že mi klidně lhal do očí. Je zvláštní, je svůj.

Ale soudkyně konstatovala, že není důvod domnívat se, že by si vše vymyslel.

Jasně, je to tvrzení proti tvrzení. Ale já vím, že jsem mu nic zlého neprovedl.

Tvrdíte, že jste rád v přítomnosti dětí, ale dokážete svou touhu potlačit. Ale kde vzít jistotu, že tenkrát jste, byť jednou, neselhal?

Já ji mám, ale dokázat to je hodně těžké. Bohužel pro mě. Hodně jsem o všem přemýšlel a je možné, že ta první varianta důvodu mé obžaloby je propojená s druhou teorií. Možná se budete smát, ale o sdružení začaly kolovat zvěsti hovořící o celém gangu, který zneužívá děti. Policie se toho vehementně chopila a potřebovala mít výsledky. A možná bylo snadné získat pár klíčových vět na moji adresu. Jsem z toho hodně špatný.

Ale pak se nic nedělo a zatkli vás až v roce 2006, že?

Ano, strávil jsem čtvrt roku ve vazbě.

Jaké to tam bylo?

Čekal jsem to horší. Člověk tam hlavně nemá co dělat a příšerně se nudí.

Je vám kladeno za vinu i pořizování pornografických snímků. Jak to vysvětlíte?

Už na kolínském gymnáziu jsem byl známý tím, že jsem rád a hodně fotil. Na jedné mojí akci v roce 2006 jsem pořídil snímky nahých chlapců, když se v létě koupali. O nic tehdy nešlo, ale dneska vím, že to byla ohromná hloupost. Odmítám ale, že šlo o pornografii.

Znalec u soudu ale řekl, že ty snímky vykazovaly znaky pornografie.

Šlo o to, že při jedné z her se jeden z chlapců vzrušil. Ostatní z toho měli legraci. A já jsem to vyfotil.

A to vám přijde normální?

Jak jsem řekl, byla to hloupost. Na té akci jsem vyfotil na pět set snímků, těchto pár bylo bohužel mezi nimi.

A snímky se pak prý objevily na internetu.

To určitě ne. Nevhodné fotografie, o kterých mluví paní Vodičková, na web dával Ondřej Martinek, který se se mnou ocitl na lavici obžalovaných. Několikrát jsme se kvůli tomu dostali do sporu. Dohadovali jsme se čím dál častěji, vše vyvrcholilo mým odchodem z Malého prince v roce 2003.

Jak se k vaší kauze postavila rodina?

Hodně mě podporují. Moc si toho vážím, protože prožívám nejtěžší období svého života.

Domníváte se, že trest pro Davida Leina je odpovídající?

Hlasujte v anketě vpravo od článku.