Už v červnu dospěl trestní senát v čele s předsedou Jiřím Wažikem k závěru, že Jan A. nezamýšlel vraždit, usmrtit protivníka s rozmyslem nebo po předchozím uvážení, jak uvádí obžaloba, a současně odmítl, že by se jednalo o nutnou obranu před napadením, jak se hájil obžalovaný. Janovi A. vyměřil relativně mírný trest za pokus o zabití: odnětí svobody v trvání čtyř let. Státní zástupce tehdy na místě podal odvolání. Následně vrchní soud věc vrátil soudu krajskému – s tím, že Wažik má již slyšené svědky vyslechnout podrobněji.

Stalo se – načež krajský soud zopakoval svůj předchozí rozsudek. Nezměnil právní kvalifikaci ani výši trestu. Na stejný verdikt reagoval shodně jako minule i státní zástupce: přímo v jednací síni podal odvolání, takže se věcí opět bude zbývat Vrchní soud v Praze. Současně přidal ještě stížnost proti rozhodnutí o propuštění z vazby – krajský soud totiž dospěl k závěru, že není nutné, aby Jan A. čekal na konečné rozhodnutí v cele.

Bitka mezi obyvateli tmaňské ubytovny se v boj o život, kdy pobodaného muže transportoval vrtulník do motolské nemocnice v Praze, změnila loni 23. listopadu v půl deváté večer. Do konfliktu, který se rozhořel mezi synem Jana A. a sousedem kvůli odhazování nedopalků před domem a zřejmě i kouření na chodbě, se připletl nůž, který měl Jan A. na dosah; zřejmě totiž právě chystal pro 39letého syna večeři. A krajský soud dospěl k závěru, že když kuchyňský nástroj použil jako zbraň, jednal „v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného,“ jak skutek zabití definuje trestní zákoník. Podle Wažikových slov se bál o život syna, který byl předtím napadán poškozeným. Současně soudce připomněl, že tento syn se vůči sousedovi choval nevhodně.