„Bylo po poledni, seděla jsem na posteli, když se v předsíni objevila žena s dekou,“ vzpomíná žena na den, kdy byla okradena. Poté už šlo všechno ráznaráz. Silnější žena s černými vlasy před důchodkyní roztáhla velkou deku a jako by se jí pokoušela prodat. To přitom v úmyslu zřejmě ani neměla. Roztaženou dekou jen zakrývala rozhled po malém pokoji. „V tom se sem dostala ještě jedna žena, která musela proběhnout za tou jakousi prodavačkou dek. Přijít jsem ji ale neviděla,“ vzpomíná okradená žena, která z obavy nechtěla uvést své jméno.

První z žen se stále snažila důchodkyni vysvětlovat výhodnost koupě dek. Dokonce jí i slibovala, že pokud si deku koupí, dostane k ní ještě několik jiných dek zdarma. Žena přesto po koupi netoužila. „Poté jsem už jen zahlédla druhou ženu, jak zavírá šuplík, kde jsem měla schovaný důchod,“ popsala průběh krádeže důchodkyně. Zadržet ženu ale bylo pro starou paní nemožné. „Nedokážu se tak rychle zvednou a chytit ji,“ posteskla si okradená žena.

Utíkat obě zlodějky z domu s pečovatelskou službou si ale nikdo v domově nevšiml. V tu dobu navíc pečovatelky roznášely lidem oběd. „V našem věku je těžké někoho mladého doběhnout. Měla jste vyjít na chodbu a křičet o pomoc,“ navrhoval další z obyvatel domu s pečovatelskou službou, který s okradenou ženou hovořil. Na to si ale důchodkyně v náhlém zmatku nevzpomněla. „Je to všechno moje hloupost! Byla jsem zvyklá otvírat dveře, než mi přinesou oběd. Už to nikdy neudělám! Chybami se člověk učí, někdy to ale stojí dost peněz,“ litovala otevřených dveří žena.

Zlodějky ženě ukradly ze šuplíku šest tisíc korun. „Kdybych si aspoň zaplatila inkaso… Zrovna jsem brala důchod. Teď nemám nic,“ řekla žena. Krádež okamžitě oznámila pečovatelkám, které zavolaly policii. Po prodavačkách dek a zlodějkách v jedné osobě se ale slehla zem. Po zlodějkách stále pátrá policie.