V ČLÁNKU NAJDETE:

Jsi citlivka. Moc si všechno bereš. Přeháníš. Proč všechno tolik řešíš? Netrap se cizími osudy. Neřeš tolik ty emoce. To tě nemohlo bolet. Nebreč pořád.

I to jsou věty, které vysoce citlivý člověk slýchá prakticky od dětství. Negativní reakce okolí pak vzbuzují v hypersenzitivním člověku pocit, že je s ním něco špatně. A tento pocit někdy přetrvává po celý život.

Právě proto se snaží terapeutka, zážitková pedagožka a autorka knihy Citlivka Alena Wehle šířit povědomí o vysoké citlivosti jako o daru, nikoliv prokletí. Hypersenzitivní lidé podle ní mohou prožít mnohem naplněnější život.

Co je hypersenzitivita neboli vysoká citlivost

V poslední době se čím dál tím více diskutuje téma vysoké citlivosti neboli hypersenzitivity, se kterým poprvé přišla v roce 1991 americká klinická psycholožka Elaine Aron. Vysoce citlivým je podle odborného webu Psychology Today dokonce každý pátý člověk (15-20 procent populace).

„Mozek vysoce citlivých osob - anglicky High Sensitivity Person (HSP) - funguje trochu jinak než u ostatních. Je to hlavně proto, že při zpracovávání informací jde více do hloubky. Hypersenzitivní člověk si tak všímá mnohem více detailů. Tito lidé jsou také mnohem rychleji přestimulováni, jelikož mají extrémně citlivou nervovou soustavu,“ vysvětluje Elaine Aron na svém webu HS Person.


Nahrává se anketa ...

Vysoká citlivost není diagnóza, není to vada a nemělo by na ni být pohlíženo jako na něco negativního. Hypersenzitivní lidé se z ní nemohou vyléčit ani vyspat. Jedná se o vrozenou vlastnost (nikoliv vadu!), pro kterou jsou typické určité znaky. Například vnímání nejjemnějších detailů, zvuků, vůní, emocí či doteků. A to často najednou v jednom okamžiku.

Vysoce citlivý není přecitlivělý

„Předně si pojďme říci, že hypersenzitivní člověk není přecitlivělý. Přecitlivělá je žena v šestinedělí nebo někdo, kdo se vyrovnává se ztrátou blízkého člověka či závažnou nemocí. Jednoho dne se ale probudí a vše se vrátí do normálu. Z hypersenzitivity se člověk nikdy neprobudí. Ta je vrozená,“ začíná terapeutka a autorka knihy Citlivka Alena Wehle.

O vysoké citlivosti hovoří i na svém instagramovém profilu @jsem_citlivka.

Alena Wehle napsala o hypersenzitivitě knihu:

Myslet si, že hypersenzitivního člověka poznáte na první pohled, by byl velký omyl. Vysoce citlivá totiž může být jak žena drobná a tichá, tak i vysportovaná či elegantní. Výjimkou není ani vysoký statný muž s plnovousem. Vysoce citliví jsou jak introverti, tak extroverti v poměru zhruba 70 : 30. Že se jedná o hypersenzitivního člověka ale poznáte až při komunikaci s ním.

„Člověk, který je vysoce citlivý, reaguje úplně na všechno. Tedy na emoce, smyslové věci i tělesné vjemy. Přijímá emoce cizích lidí za vlastní, silně prožívá hněv ostatních lidí i radost. Vysoce citliví lidé mají také mnohem nižší práh bolesti, proto na ni dříve reagují a méně toho snesou, “ popisuje terapeutka.

Hypersenzitivní lidé však mají i určité výhody. „Mají bystřejší smysly; někteří sluch, jiní mají extrémně vyvinutý čich, chuť či hmat. Nebo dokonce všechny smysly najednou,“ říká spisovatelka, která se sama do této skupiny lidí řadí.

Znaky vysoce citlivého člověka

  • Bystřejší smysly – v běžných situacích vnímá více detailů a situace prožívá silněji. „V jediném okamžiku hypersenzitivní člověk vnímá, jakou náladu mají lidé v jeho okolí, jakou barvu má projíždějící auto, co mají sousedi k obědu, ale i to, že obraz na stěně visí křivě. Informace přijímá všemi smysly naráz a následně je složitě zpracovává, což často vede k velkému vyčerpání,“ tvrdí Alena Wehle.
  • Nižší práh bolesti – hypersenzitivní člověk vnímá bolest mnohem intenzivněji a reaguje na ni dříve než ostatní lidé.
  • Perfekcionismus – častým rysem, který vysoce citlivé lidi spojuje, je smysl pro detail a pořádek, který často vyústí až v perfekcionismus.
  • Smysl pro intuici – silná intuice je dalším znakem, který vysoce citliví lidé sdílejí. Některé věci „prostě vědí“. Rozhodují se na základě silného pocitu, že právě takto je to správně, nebo špatně. Ona intuice vychází právě ze schopnosti vnímat maximum podnětů z okolí zároveň.
  • Kreativita – společným rysem je také estetické cítění, kreativita a umělecké sklony.
  • Problém s hranicemi – „Problém s hranicemi u vysoce citlivých lidí je ten, že je nemají nastavené vůbec, nebo je mají nastavené špatně. Často se chtějí všem zavděčit, proto obvykle sami bojují s tím, kde jsou jejich limity. Ty pak často překračují. Hlavně ale nechají i ostatní, aby je překračovali,“ vysvětluje typický problém s hranicemi terapeutka.
  • Citlivost k emocím (cizím i vlastním) – vysoce citlivý člověk má tendence přijímat emoce ostatních lidí za vlastní a nechat se jimi ovlivnit, což může být vyčerpávající. Například silně prožívají krizi blízkého člověka, byť se jich osobně netýká. „V takovém případě je potřeba naučit se poodstoupit. Opravdu třeba na deset minut odejít a zamyslet se, jak se vlastně cítíme. Jestli je to hněv, smutek, nebo nervozita; a proč to tak cítíme. Uvědomit si, kam ten pocit vlastně patří, a pak se od něho odpojit,“ vysvětluje Alena Wehle.
  • Sklony k úzkostem a depresím – extrémní prožívání emocí, ať už příjemných či nepříjemných, je dalším společným rysem hypersenzitivních lidí. Ovšem stejně jako dokáží cítit až euforický pocit z obyčejných věcí, kterými mohou být příjemný letní vánek či matka láskyplně objímající své dítě, dokáží se propadnout z ničeho nic až na úplné dno.
    „Spouštěčem může být jeden negativní zážitek, který se při přetížení velice snadno spojí se vším, co nás trápí. Aktuální krizi prožíváme velmi silně, ale zároveň s ní spojíme i emoce všech lidí kolem sebe. Myslíme na miliardu hladovějících lidí na světě i tající ledovce a rychle upadáme do dlouhodobého pocitu zmaru a bezmoci,“ popisuje Alena Wehle.

Naučit se žít s vysokou citlivostí

Vysoká citlivost může být pro člověka obrovským darem. Ovšem jen pokud ji přijme a dokáže z jejích výhod těžit. Naopak popírání vlastní citlivosti a její vnímání jako čehosi negativního je obvykle cestou k hlubokým úzkostem a depresivním stavům.

„Když od malička slýcháme, že je s námi něco špatně, pak se pocit méněcennosti přímo vybízí. Celý život nás provází snaha být normální, být jako ostatní a srovnávat se s lidmi kolem sebe. My ale musíme vypnout našeho vnitřního kritika, protože být vysoce citlivý je také naprosto normální. A i přesto, že jsme v něčem trochu jiní, má to své neopomenutelné výhody,“ pokračuje Alena Wehle.

Vysoká citlivost a nastavení hranic:

Terapeutka hovoří především o tom, že je důležité najít svá pozitiva a soustředit se na ně. Přijmout vysokou citlivost jako dar a být vděčni za to, že se díky ní projevilo i silné umělecké nadání, kreativita či intuice.

„Mít vedle sebe vysoce citlivého člověka je velké štěstí. Vždycky vás pochopí a pravděpodobně vás nikdy s ničím neodmítne. Bude tu pro vás, ať přijdete s čímkoliv. Protože i přesto, že má třeba jiné životní postoje, dokáže se do vás dokonale vcítit a pochopit vaše pohnutky. Tito lidé navíc disponují obrovskou dávkou pozitivní energie. Dokáží nacházet radost i v obyčejných věcech, kterou předávají dál,“ hovoří Alena Wehle o tom, jak skvělé je mít vedle sebe „citlivku“.

Jak (ne)jednat s hypersenzitivním člověkem

Pokud ale vysoce citlivý člověk vyrůstal například v neklidu či manipulativním prostředí, mohl si do života odnést silný pocit viny, strachu a pocitu méněcennosti. S hypersenzitivními lidmi je proto už od dětství potřeba jednat s respektem, dostatečně je motivovat, a hlavně přijímat a uznávat emoce, které prožívají. Naopak donutit ho k nějakým výkonům pod tlakem, je předem prohraný boj.

„Neakceptace druhého člověka obecně vede k tomu, že se začne uzavírat do sebe. Sice přestane vše sdílet s okolím, ale uvnitř bude trpět. A to nechceme. Citliví lidé potřebují vnímat přijetí a respekt více než kdokoliv jiný. Odmítnutí je pro citlivého člověka velice zraňující,“ zdůrazňuje Alena Wehle.

Proto věty typu: „Ale, to tě nemůže bolet,“ „Vždy svítí slunce, nemůže ti být zima,“ „Teď přece nemůžeš být smutná, vždyť jsme na dovolené,“ „Prosím tě, já nic neslyším, tak to také nemůžeš slyšet,“ a podobné jsou pro vysoce citlivého člověka velmi bolestivé. Vyvracejí totiž jeho skutečné prožitky a emoce, což postupně vede k pocitu, že by se za ně měl stydět a pro jistotu si je nechávat pro sebe.

„Žádný pocit ale nikdy není špatný. To, že to ostatní necítí, nevidí, nevnímají nebo neprožívají, neznamená, že daná situace, emoce či pach neexistuje,“ připomíná terapeutka a spisovatelka v jednom.

Každá emoce z něčeho vychází. „Proto pokud má někdo pocit, že ho nikdo nemá rád, nereagujeme tím, že jeho pocit vyvrátíme. Ale naopak se zeptáme, proč to tak daný člověk cítí nebo alespoň uznáme, že v této situaci neumíme poradit. Nikdy ale pocity druhého člověka neshazujeme. Žádného. Natož vysoce citlivého, který odmítnutí vnímá mnohonásobně silněji,“ uzavírá téma terapeutka Alena Wehle.

TEST: Jste vysoce citliví?

Pokud máte pocit, že by mohla být vysoká citlivost vysvětlením vašich životních postojů i každodenních prožitků, zkuste si udělat krátký orientační test. Jedná se o část testu psycholožky Elaine Aron, ze kterého vychází i Alena Wehle. Zapisujte si, kolikrát jste odpověděli ANO a kolikrát NE. Odpovídejte podle pravdy.

  • Ovlivňují mě nálady, pocity a emoce jiných lidí.
  • Jsem citlivý na zvuky, pachy a ty silné mě ruší.
  • Rozčiluje mě, když mám hodně práce v krátkém čase.
  • Když se lidé okolo mě cítí nekomfortně, mám tendence jim zařídit větší pohodlí.
  • Nedělá mi dobře sledování filmů, kde se objevuje násilí nebo strach.
  • Nedělá mi dobře chaos.
  • Slýchám od ostatních, že mám příliš bujnou fantazii.
  • Nemám rád/a konflikty. Když se blíží, snažím se jim vyhnout.
  • Některé věci „prostě vím“ a když dám na svůj pocit, často se mi to vyplatí.
  • Vnímám každou nespravedlnost, i když se mě přímo netýká.

Celý test sdílí Alena Wehle na svém blogu. Čím vícekrát s tvrzením souhlasíte, tím více pravděpodobně patříte do skupiny vysoce citlivých neboli hypersenzitivních lidí.