Dieta? Klidně si dejte gumové medvídky, ale ne celý sáček, radí odborník

RADA: Desatero pro zdravé vaření

Moje tělo by třeba teď chtělo gumové medvídky, ale je mi jasné, že to není úplně vhodná strava.
Martin Pávek: To jste řekla hezky, mozek vám říká, že byste je neměla jíst, ale chuť je silnější. Je důležité najít balanc. Každý člověk má chutě, ale právě rozum vám má napovědět, jak by strava měla vypadat. Změna nemá být dramatická, abychom se nedostali do stavu diety. Když vám někdo nadiktuje, co máte jíst, ale vám to nebude příjemné, bude vás to omezovat, časem toho necháte. Do vašeho režimu je potřeba vpašovat to, co by tam být mělo, ale zároveň vám to musí vyhovovat. Klidně si tam nechat i gumové medvídky, ale nesníst celý pytlík.

Takže lidem doporučujete, aby jedli vše, ale v omezené míře? Nemáte žádné zakázané potraviny jako u různých typů diet?
Hana Pávková Málková: Nezakazujeme žádné potraviny, pokud k tomu není zdravotní důvod, ale ty méně vhodné doporučujeme jíst v menším množství.

Iva Málková: Máme potraviny rozdělené na časté a příležitostné. Když si vezmete něco, co není nutričně výhodné, není to hřích, ale vybočení. Plánované, nebo neplánované.

Co když je vždy neplánované?
Iva Málková: I to patří k životu. Zaměřujeme se na kognitivně-behaviorální terapii, na myšlení daného člověka. Pokud neplánovaně vybočí jednou, je to úplně jedno, pokud ovšem kvůli tomu nemá pocity viny a nepovažuje to za nějaký hřích. V opačném případě totiž může usoudit, že změna nemá smysl, začne se přejídat dlouhodobě a přibírá ještě víc.

JÍDELNÍČEK: Co je nepřítelem každého dietáře? Nuda!

Zaujalo mě, že když sníme, co nemáme, máme pocit provinění. Kde se v nás bere, že jídlo považujeme za něco tak špatného?
Iva Málková: Dříve jídlo sloužilo k uspokojení hladu, dnes i vlivem diet je symbolem něčeho jiného. Nejčastější je emoční jezení, kdy tím řešíme například stres. Pokud pak společnost vyvíjí tlak na to, že máme být štíhlí, a zároveň tu máme tolik možností, co sníst, tak nevíme, co dřív. Během kognitivně-behaviorální terapie dělíme myšlenky na funkční, které nám prospívají, a dysfunkční, které škodí. Každý člověk posuzuje svět skrz filtr svých myšlenek. Když si kupujete třeba nové auto, budete si kolem sebe všímat aut, když držíte dietu, budete zase řešit hlavně jídlo. Jednak je to dané vaší současnou situací, ale také geneticky a výchovou. Někdo má dysfunkční myšlenky úzkostné, jiný depresivní, někdo zase musí být stoprocentně dokonalý a váha je pro něj známkou kvality osobnosti. To bývá třeba tehdy, když odmala poslouchá: „Nejez tolik, budeš tlustá a nevdáš se.“ Pak si v sobě nesete to, že váha koreluje s úspěšností a uplatněním v životě. Pokud jste navíc obézní, už to samotné je pro vás trauma, a když chcete být dokonalá a porušíte nějakou svou dietu, přichází pocit viny. Prostě bludný kruh.

Jak se z něj dostat?
Iva Málková: Kognitivní terapie pracuje s chováním – řeší, co a proč jíte, kvůli jakým myšlenkám a emocím. Dokáže snížit sílu vašich dysfunkčních myšlenek. Dám vám příklad. Vy si řeknete, že od 1. ledna nebudete jíst cukroví, ale za dva dny si jeden kousek dáte, nicméně vám to bude připadat úplně v pořádku. Ale tihle lidé, hubnoucí recidivisté, si okamžitě řeknou, že zase selhali a jako lidé jsou bezcenní. Opravdu tomu věří. S tím psychicky pracujeme.

Jak dlouho trvá, než začnou o jídle přemýšlet jinak?
Martin Pávek: Jak kdy. Někdo se nějakou dobu drží a pak selže, ale snažíme se klienty učit, že tohle nevadí. Lidé nejsou stroje, aby byli dokonalí. Důležité je si uvědomit, jestli prožívám například těžkou životní situaci, proč najednou zase přemýšlím o jídle v negativním slova smyslu a vyčítám si ho, a pak se vrátit k tomu, co se naučili.

Iva Málková: Jestli vám navíc chybí vnitřní motivace, opravdový důvod, proč chcete zhubnout, a jde jen o vnější vlivy, například že to tak po novém roce dělají všichni, má taková „změna“ krátkodobé trvání.

Nestáváme se až otroky jídla? Hlídáme, co jíst, čteme etikety, aby v tom nebylo nic špatného nebo nakupujeme superpotraviny.
Martin Pávek: Žijeme v takovém blahobytu, že máme čas se zaobírat tím, jaká je naše strava. Před sto lety bylo jídlo opravdu jen prostředek k tomu, aby tělo fungovalo, když jsme měli hlad.

Iva Málková: Dokonce už existuje i porucha příjmu potravy – ortorexie, kdy se lidé přehnaně zabývají svým jídlem, jedná se až o patologickou závislost na zdravém stravování a jídlech, která nesmí obsahovat žádnou chemii, musí mít dané nutriční složení a splňují řadu dalších pravidel, která si daný jedinec určí.

JÍDELNÍČEK: Zastrčte pánev a otevřete troubu!

Celý leden běžela výzva (Z)hubněte s Deníkem. Co byste čtenářům poradili, aby ve výzvě pokračovali dál a udrželi si svou vysněnou váhu?
Iva Málková: Přečtěte si znovu všechny naše společné výzvy na Denik.cz a zamyslete se nad tím, které jsou pro vás nejsnazší. Když je zvládnete, nabalujte na to další. Něco vám bude připadat snadné, něco bude „velkým soustem“. Vždy se ale zpětně podívejte, co už se vám podařilo splnit. A dejte si za úkol, že během dalšího půl roku splníte další, pro tuto chvíli nesplnitelné. Takhle postupně změníte svůj život.

Hana Pávková Málková: Člověk by si měl uvědomit, že nejde jen o těch třicet dnů, kdy se snažil něco změnit, ale že změna by měla být trvalá. Nejtěžší totiž není zhubnout, ale svou váhu si udržet.