Zahradní jezírko krok za krokem, díl pátý: 18 variant koi kaprů i král jeseter

Spolu s karasem, kterého jsme si představili na konci čtvrtého dílu, je nejčastěji chovanou rybou v zahraních jezírcích kapr. Různé formy nám známého kapra obecného jsou na chov jen o málo náročnější než chov karasů. Jde také o všežravce. Stejně jako karas je to ryba dna. V jezírku se velice snadno naučí přijímat potravu z hladiny a často dokonce přímo z ruky.

Kapr dorůstá délky přesahující jeden metr a bez větších problémů se dožívá i 30 let. O tom, že jde o rybu skutečně dlouhověkou svědčí i vědecky doložený příběh samice kapra jménem Hanako. To v překladu z japonštiny znamená „květinová dívka“. Hanako se narodila v roce 1751 v Japonsku. Zažila zrod Spojených států v roce 1776, stavbu Eiffelovy věže v roce 1887, obě světové války, výbuch první atomové bomby v roce 1945 a nebo přistání prvního člověka na Měsíci v roce 1969. I přes úctyhodný věk – 226 let, který určili vědci z odebraných šupin, nedorostla nijak gigantických hodnot – vážila 7,5 kilogramů a měřila 70 centimetrů.

Václav Jícha představuje své jezírko plné kaprů:

Chov kaprů je v Japonsku doslova uměním. I ten, kdo se nezajímá o jezírka a jezírkové ryby, určitě slyšel slovo KOI. KOI znamená v japonštině kapr. To co je u nás kapr, je tedy v Japonsku KOI, a to co zde nazýváme kaprem koi (doslovně v překladu tedy kapr kapr) Japonci označují slovem nishikigoi – „brokátový kapr“.

Nutno zmínit, že i když koi znamená v japonštině kapr, vyslovuje se stejně jako výraz pro „lásku“ nebo „náklonnost“. Japonci tedy vnímají kapry jako symbol lásky a přátelství a chovají je ve velké úctě. Mezinárodní označení KOI se užívá i při určování věku kaprů. Jednoletý kapr je tosai, dvouletý nisai, tříletý sansai a čtyřletý yonsai.

Právě z Japonska jsou do celého světa exportovány různě barevné variety kaprů z rybích farem. Každá barevná variace má svůj japonský název.

Barevné variace kaprů? I bílý Sanke s červenými skvrnami

Kohaku jsou nejstarší a nejznámější variantou koi kaprů. Vyznačují se nepřerušovanou bílou základní barvou a červenými skvrnami. Nejkvalitnější Kohaku pak poznáte podle jasné bílé beze skvrn v kombinaci s hlubokými mocně rudými tóny. Tato barevná varianta se objevuje jako mutace původní černého kapra Magoi již na začátku devatenáctého století, a to v nádržích farmářů rýže v provincii Niigata. Ti se rozhodli si tyto zvláštní bílo červené ryby ze zvědavosti nechat a dál je křížit mezi sebou.

Kapři Taisho Sanke, nebo jen krátce Sanke, jsou spolu s Kohaku kapry jedinými barevnými variantami u nichž dodnes dohledáme původní genetické linie jejich předků. Stejně jako Kohaku mají jako základní barvu jasně bílou, kterou zdobí červené skvrny. K těmto dvěma se ale přidává černá. Říká se, že kvalitní Sanke vzor začíná jako výborný Kohaku, kterého navíc vhodně doplňují černé skvrny. První známý dospělý Sanke byl donesen v roce 1914 na Tokijskou výstavu, což naznačuje jejich výskyt už na konci 19. století.

Kapři Showa Sanshoku, známější jako Showa, se vyznačují bílými a červenými nebo oranžovými skvrnami na černém podkladu. U těchto kaprů černé skvrny tělo zcela obepínají místo toho, aby se objevovaly jen v horní polovině. Na rozdíl od Sanke kaprů, mají Showa kapři černé skvrny i na hlavě. Začátečník si někdy varianty Showa a Sanke snadno splete, ale stačí mít na paměti, že ačkoliv obě mají na sobě červenou, černou a bílou, u Showa kaprů je základní podkladovou barvou černá, nikoliv bílá jako je tomu u varianty Sanke. U nejlepších exemplářů Showa jsou černá, červená i bílá na rybě zastoupeny v rovnováze a se silnými a jistými hranicemi mezi sebou. Showa varianta koi se objevila už v roce 1927.

Základní barvou varianty Utsuri je černá, kterou doplňuje bílá (Shiro Utsuri), nebo tmavě oranžová (Hi Utsuri), a nebo žlutá (Ki Utsuri). Stejně jako u varianty Showa je důležité si uvědomit, že základní barvou Utsuri kaprů je černá, jinak může dojít na záměnu s variantou Bekko, která má obrácené schéma, tedy černou na bílé. Původ varianty Utsuri je nejasný, někdo tvrdí, že jde o potomky Showa kaprů, kteří přišli o svou červenou, jiní uvádějí jako původ Utsuri kaprů legendární linii Magoi vyvinutou v roce 1925 Kazuem Minemurou. Kapři Asagi mají šupiny po celém těle a jejich barvy nemívají “kovovou kvalitu” jako je tomu u jiných variant. Proto je někteří chovatelé považují za nepříliš vzdálené původnímu černému kapru a tedy za poněkud nevyvinuté.

Kapři varianty Asagi mají tendenci narůstat do obřích velikostí. Vyznačují se modrým vzorem na zádech, podobným síti, doplněným červenou nebo oranžovou na břiše, žábrách, ploutvích a těle. Červené nebo oranžové prvky se u kapra vyvíjí postupně od břicha výš s přibývajícím věkem. U nejlepších Asagi se červené prvky neobjevují v horní polovině těla. Asagi se objevili v jezírcích náhodnou mutací mezi prvními variantami, ale věnovat se jim jako cílené variantě se začalo až mnohem později.

Má-li KOI dostatek potravy, je jeho růst poměrně rychlý, a proto musíme mít na paměti, že v případě malého jezírka by měl brzy nedostatek místa.

Život v zahradním jezírku u Tomáše Marka:

Zlatý jesen je atraktivní v hejnu

Vedle koi a karasů je nejrozšířenější rybou jezírek zlatý jesen. Jde o oranžovou či modrou varietu u nás domácího jesena jelce. Jde o velmi hbitou rybku se štíhlým, protáhlým tělem pokrytým drobnými šupinami. Velice atraktivní je hlavně v hejnu, kdy neustále v horním sloupci brázdí vodu a hledá potravu, dopadající na hladinu, nebo dokonce loví hmyz prolétající těsně nad ní.

Tato velice aktivní rybka nezklame žádného majitele. Jelec se dožívá maximálně 10 let a dorůstá délky okolo 40 cm.

Lín? Překvapí vás dlouhověkostí

Další „domácí“ druh rybky vhodné do jezírka v našich klimatických podmínkách je lín. Konkrétně jeho zlatá (oranžová) varianta. Lín je charakteristický oblými ploutvemi, přičemž ocasní ploutev se může zdát seseknutá.

Zahradní jezírko krok za krokem, díl první: Výběr správného místa

Tento druh kaprovité ryby má silnou slizovou vrstvu, pod kterou se nacházejí drobné šupiny, které jsou hluboce zarostlé ve velmi silné kůži. Tyto silné vrstvy slouží línovi k bezpečnému pronikání vegetací. Samec lína dosahuje maximální délky 70 cm a hmotnosti 7,5 kg. Průměrná délka je však 20 cm. Dožívá se až 20 let.  Ačkoliv jde o typickou rybu dna, stejně jako karas či kapr se v jezírku snadno naučí přijímat potravu z hladiny.

Záhadná a zdánlivě neohrabaná tamasaba

V posledních letech se mezi chovateli objevuje rybka se záhadným jménem – tamasaba. Jde o zajímavou vyšlechtěnou verzi karase. Pro jednoduchou představu je to vlastně „obyčejná“ závojnatka, tedy karas s vyšším tělem, vypouklým břichem a závojovým ocasem. Typickým znakem tamasaby je však oproti závojnatce jednoduchý ocas. Při plavání v jezírku působí tato rybka milým, neohrabaným pohybem nevelké rychlosti. Stejně jako KOI i karas je shopna sbírat potravu z hladiny.

Život v zahradním jezírku u Tomáše Marka:

Jeseter jako žijící fosílie

Pro majitele větších a hlubších jezírek je atraktivní rybkou, či vzhledem k délce rybou, jeseter. Jde o doslova žijící fosílii, protože první jeseteři brouzdali vody svrchní jury, což je asi 80 milionů let zpět.

Tyto chrupavčité ryby na první pohled upoutají vaši pozornost. Jejich protáhlé štíhlé tělo je pokryto kostěnými štítky. Na spodku protáhlého, zašpičatělého rypce najdeme spodní ústa s vousky – proto vzdáleně připomíná myš. V přírodě se živí hlavně měkkýši, bentosem (živou potravou dna), některými druhy ryb či larvami vodního hmyzu. Potravu přijímají tak, že výsuvnými ústy nasávají horní vrstvu povrchu dna, ponechají si drobné živočichy žijící v této vrstvě a nevyužitelný zbytek vyplivnou. Stejným způsobem přijímají potravu i v jezírku.

Chová i vzácného jesetera a pálii. Rybář Radek Slavík ze Žumberka si plní sen

Oproti výše popsaným druhům ryb je pro pozorovatele tedy rozdíl v tom, že jeseter tráví drtivou většinu času u dna. Tam neustále plave a vyhledává potravu. Jde o rybu, která se bez problémů naučí přijímat granule z ruky. Není bojácná, což se jim však často stane osudným a i větší jedince snadno z jezírka vytáhne například kočka.

Jeseter je poměrně náročný na prostor, proto se k jejich chovu nedoporučuje jezírko menší než 10 m3. Chov jeseterů je náročnější než chov kaprovitých ryb, protože přijímá potravu i v zimě, kdy na rozdíl od KOI nehybernuje u dna. Poměrně problematické je i jejich krmení, pokud jsou v jezírku kapři.Zdroj: Deník/Tomáš Marek

Jak jsme si již řekli, jeseter přijímá potravu ze dna a krmíme jej proto potápivými granulemi. Ty jsou však při dopadu na hladinu velkým lákadlem pro KOI. Krmení je možné provádět tak, že nejdříve zasypeme osádku přijímající potravu z hladiny a teprve pak přijdou na řadu jeseteři. Další variantou je použití trubky. Ta musí od hladiny sahat až na dno a granule se tak vyhnout hladovým kaprům.

Veslonos a kaprovec. To je něco pro fajnšmekry 

Pro fajnšmekry se nabízí chov v našich končinách neobvyklých druhů jako veslonos americký či kaprovec čínský. První jmenovaný – veslonos - je prazvláštní, vzezřením velice zajímavá jeseterovitá ryba. Její vzhled by se bez nadsázky dal popsat jako kříženec jesetera a ptakopyska. Jde o jesetera se zploštělým, protáhlým rypcem.

Zahradní jezírko krok za krokem, díl třetí: Filtrujeme, čerpáme a svítíme

Jejich chov se doporučuje ve velkých nádržích bez ostrých stěn, protože pak často dochází ke zranění právě onoho zmíněného protaženého čumáku. Dalším oříškem je jejich krmení. Veslonos přijímá potravu z vodního sloupce, takže se zajímá pouze o potravu, která pozvolna klesá ke dnu.

Kaprovec čínský je kaprovitým zástupcem rybí říše. Má protáhlé tělo s charakteristickým obloukovým hřbetem a výrazně vysokou a dlouhou hřbetní ploutví. Barva těla je většinou světle hnědá, někdy až oranžová, se třemi svislými pásy černé barvy. Životní cyklus těchto ryb v přírodě není podrobně popsán, chybí přesné údaje o délce života, potravě i rozmnožování.