Takové seznamy mají i ostatní kraje. Středočeský se opírá o v roce 2018 schválenou Koncepci péče o tradiční lidovou kulturu ve Středočeském kraji na období 2019–2023, jež zase navazuje na vládní usnesení z let 2001 a 2011 k účinnější podpoře kultury. Již loni v prosinci nechali vodáctví v metropoli a jejím středočeském okolí zapsat na svůj seznam také představitelé Prahy; hovoří o „kolébce vodáctví v Evropě“.

Unikátní nejsou jen mluva a zvyky

Vodáctví je oceněno jako zajímavý sociokulturní fenomén, který se rozvíjí již od sklonku 19. století; tehdy ještě v souběhu s vorařstvím (to od roku 2017 figuruje na národním seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury). Vodáctví však zůstává stále živé, s předáváním dovedností i tradic z generace na generaci.

Nezahrnuje to jen techniku plavení, ale i folklor v nejrůznějších podobách: pozdravy, slang, rituály, písně, hry… A také mravní hodnoty, vztah ke sportu, přírodě i historii. Unikátní je také usměrňující vliv vodáckých organizací na masu milovníků vodní turistiky; ty současně pomáhají chránit tradici, hájit zájmy všech i řešit problémy.

Ilustrační foto.
Nejdéle žijí Středočeši u Prahy, nejkratší život mají na Kladensku

Unikátní je Muzeum vodáctví v Čechách, které od roku 2015 zřizuje město Zruč nad Sázavou na Kutnohorsku. O zrodu vodáctví (ale třeba i o vodních skautech či o prvních reprezentantech v kanoistice) se zájemci mnohé dozvědí v Muzeu střední Vltavy a balonového létání v Chotilsku na Příbramsku. Poučení o vazbě na tramping nabídne třeba Regionální muzeum v Jílovém u Prahy na Praze-západ.

Doporučení od etnografů

Seznamy nemateriálních statků tradiční lidové kultury mají přispívat k ochraně, zachování a rozvoji nehmotného kulturního dědictví. Ve středních Čechách na něm od roku 2016 figurují spolky Vltavan v Davli a ve Štěchovicích. Nechybějí však ani vybrané tradiční řemeslné dovednosti zosobněné konkrétními mistry rukodělné výroby. Praha takto ještě před vodáctvím ocenila rovněž Vltavan (2015), dále baráčnické obce (také 2015) a tradici loutkářství (2018).

Práce archiváře podle Ondřeje Bastla předpokládá archivní nebo historické vzdělání. A samozřejmostí je i trpělivost, poctivost a chuť stále se vzdělávat.
Práce v archivu je často jako hledání jehly v kupce sena, říká Ondřej Bastl

Ve středních Čechách rozhodují o zapsání na seznam krajští radní, a to základě doporučení odborné komise jmenované regionálním pracovištěm pro péči o tradiční lidovou kulturu působící při Regionálním muzeu Kolín. Aktuálními členy komise jsou etnografové kolínského muzea Tereza Hönigová a Adam Votruba, kolegové etnografové z dalších středočeských muzeí Ivana Kubečková (Roztoky u Prahy), Klára Posekaná (Příbram), Lenka Šmídová (Rakovník), Jan Vinduška (Poděbrady) – a vedoucí odboru kultury a památkové péče krajského úřadu Kateřina Pešatová.