Klíčový svědek zmizel z města
Byl to také on, od něhož vzešel podnět k tomu, že rozjelo policejní vyšetřování: když měl zranění v obličeji, dostal se do kontaktu s terénním pracovníkem spolku Luma MB – a netajil se tím, že k úrazu přišel při zákroku městské policie. Po výsleších na kriminálce ale z Mladé Boleslavi zmizel, aniž se komukoli svěřil, kam má namířeno; jen dohady hovořily o tom, že se možná chtěl vrátit na rodné Slovensko. A útržkovité náznaky hovořily o tom, že se snad měl obávat pomsty. Dokonce se prý strachoval o život v souvislosti s tím, že se v minulosti našla v Jizeře těla utonulých bezdomovců – o čemž se v rámci komunity debatovalo v různých souvislostech. Přičemž nebyla řeč jen o tom, že se kamarádi opili a v tomto stavu je postihla nehoda…
I soudce má své vlastní zkušenosti
Nyní však není čas na drby, klepy a spekulace. Je třeba odhalit fakta. Po čtvrtroce se k soudu vrací kauza dvou strážníků středního věku, jimž obžaloba klade za vinu, že se k lidem bez domova nechovali pěkně. Nejenom nezdvořile či hrubě, ale v přímém rozporu s ustanoveními trestního zákoníku.
Hlavní líčení, jehož termíny předseda senátu Rudolf Havelka naplánoval na čtvrtek a pátek, zřejmě spěje k závěru. Ať už se klíčového svědka podaří vyslechnout, či nikoli. Vyloučena ovšem nejsou ani možná překvapení – včetně možných požadavků na přímé výslechy nejvyšších představitelů města.
Už při prvním jednacím dnu na počátku listopadu navíc soudce Havelka překvapil nečekaným komentářem: výpovědi čtyř svědků vystupujících v roli poškozených zhodnotil slovy, že situace zřejmě nebyla tak závažná, jak se píše v obžalobě. Navíc opakovaně zmiňoval své osobní zkušenosti s bezdomovci ve městě a problémovými lokalitami, kde se tito lidé zdržují – až se v řadách reportérů sledujících jednání objevila domněnka, zda se rozhodování v této kauze nechce zbavit s odkazem na svou podjatost.
Soudce také připomněl výroky primátora Raduana Nwelatiho zveřejněné v Boleslavském deníku. Odvodil z nich, že strážníci mohli plnit zadání představitelů města: snažit se očistit Mladou Boleslav od osob obtěžujících pokojné občany – a tvrdým přístupem se lidi žijící poněkud alternativně přimět k odchodu z města. Něco takového ovšem odmítli jak oba souzení strážníci středního věku, tak jejich nadřízená: vedoucí směny slyšená v roli svědkyně.
Obžaloba zmiňuje tři trestné činy
Soudce se také opakovaně strážníků dotazoval, zda nepociťovali beznaděj a marnost, když vypověděli, že vlastně s opilými osobami budícími pohoršení nemohli udělat o moc víc než je vykázat z místa a předat složenku na pokutu (u níž bylo předem jasné, že ji nikdo nezaplatí). A zítra případně zas – pokud ne už za hodinu. K tomu jak Jaroslav B., tak i Martin R. poznamenali, že nemohli postupovat jinak než podle zákona.
Státní zastupitelství to ale vidí jinak. Hovoří o třech trestných činech: vedle zneužití pravomoci také o vydírání – a dokonce o mučení. V případě odsouzení by mohly být ve hře tresty odnětí svobody od tří do deseti let. Obžaloba zmiňuje sedm skutků, z nichž noční razie v opuštěném statku spojené s nastříkáním dráždivé látky do obličeje spících lidí a následným bitím měly být ještě tím mírnějším jednáním. Jako horší vylíčili svědci situace, kdy si strážníci podle nich „vytáhli“ jednotlivce, jehož prý fackovali nebo bili pěstí a kopali, i když ležel na zemi. Dokonce mělo dojít i na vyvážení bezdomovců za město, kde měli být tito lidé ponecháni svému osudu – a to i bosí, po odebrání bot; navzdory tomu, že bylo chladno.
Obžalovaní trvají na své nevině
Že by k něčemu takovému docházelo, oba obžalovaní odmítli. Upozornili, že na některé ze zásahů, které mají vysvětlovat soudu, si pamatují – s tím, že kolem byla spousta přihlížejících, kteří by si jistě všimli, kdyby se dělo něco nepatřičného. A bylo to jinak: žádné mlácení a kopání, ale opilého pobudu ležícího na zemi se snažili upravit, aby nebudil pohoršení, a pak „rozchodit“. Jízdu „do polí“ ovšem nepopřeli – avšak nabídli vysvětlení, že vlastně šlo o jejich dobrou vůli. Bezdomovce svezli kus cesty k jeho útočišti, když bylo chladno a on neměl na autobus. Dopravit ho až na místo však nemohli, aby neopustili svůj rajon – a tak ho vysadili na hranici svěřeného území. Že daným směrem opravdu vede cesta k jeho provizornímu příbytku, jeden svědků u soudu potvrdil. Jiný však trval na tom, že opravdu byl ponechán bez obuvi na místě, kde to neznal. Dokonce opakovaně; ne jen jednou, jak stojí v obžalobě.
Souzení strážníci ovšem uváděli, že brát bezdomovce do služebního vozidla se snažili co neméně – kvůli znečištění a úporně přetrvávajícímu zápachu. Pokud někoho z nich nakládali, zpravidla šlo o jízdy na policejní služebnu kvůli zjištění totožnosti nebo na cizineckou policii kvůli vyřízení chybějících dokladů. Obhajoba navíc upozornila, že první z údajných útoků, jež jim obžaloba klade za vinu, se měl odehrát na podzim roku 2013: v době, kdy spolu ještě ani nesloužili.
Boleslavskou kauzu uzavře až Praha
To, že oba strážníci (kteří kvůli trestnímu stíháni byli staženi z přímého výkonu služby a plní úkoly třeba při dohledu na kamerový systém) jsou dobře hodnoceni, potvrdila nejen jejich nadřízená. Jeden ze souzených mužů byl na podzim dokonce odměněn v rámci oceňování příslušníků městské policie za desetileté působení v uniformě. Tu z něj, jak poznamenal v jednací síni, zřejmě chce nyní někdo „svléct“ – což ostatně bývá nejčastější hrozba, kterou nejen v Mladé Boleslavi slýchají příslušníci ozbrojených sborů od osob, proti nimž zasahují.
Soud bude rozhodovat nejen o vině a případném trestu, ale také o nároku na odškodnění. Požadavek zní: milion korun pro každého z mužů, kteří vystupují v roli poškozených. Ať však bude verdikt jakýkoli, dá se předpokládat, že v Mladé Boleslavi kauza neskončí – a pravomocný verdikt vyřkne až odvolací senát Krajského soudu v Praze.