Připouští sice, že pro zařazení jím navrhovaného bodu do programu jednání stěží získá potřebnou podporu – to zná už z minulosti – zkusil to nicméně s konkrétní fotkou. S rozeslání snímku asfaltového strupu na silnici II. třídy číslo 111 nedaleko Českého Šternberka na Benešovsku všem zastupitelům.

Předpokládá, že i oni by od radního pro oblast dopravy Františka Petrtýla (ANO) rádi slyšeli, zda je normální, aby silnice po opravě vypadala právě takto. A aby firmě, která práce, zajišťovala, kraj prostřednictvím své správy a údržby silnic zaplatil za zakázku 3,4 milionu korun (což alespoň vyvozuje z registru smluv).

Odpověď je k mání vlastně už dnes. Z vyjádření ředitele krajských silničářů Zdeňka Dvořáka plyne, že vše je o penězích: když jich nebylo dost na důkladnou opravu, padla volba alespoň na takovou, aby se úsekem mezi silničními kilometry 22 a 35,2, jehož podstatná část byla v havarijním stavu, dalo jezdit.

„Oprava takto poškozeného úseku představuje při použití sanace rozpadlých míst, nezbytné vyrovnávky a položení nové obrusné vrstvy v minimálně padesátimilimetrové vrstvě celkových 59 589 400 Kč,“ připomněl Dvořák. S tím, že šedesát milionů navíc kraj ani jeho správa silnic neměly a nemají: ani loni na podzim, ani v současnosti.

Došlo tedy v rámci běžné údržby k uplatnění technologie recyklace na místě za tepla, vysvětlil ředitel silničářů, podle jehož slov byly argumenty prosté: zabránit úplné devastaci silnice a zajistit bezpečný – byť méně komfortní – provoz.

„Při rozhodování jsme si samozřejmě byli vědomi technických omezení této technologie, především v možnostech rovinatosti, předepisované ČSN 73 6175, které na zvlněném povrchu II/111 lze dosáhnout jen obtížně; naopak výhodou této technologie je její bezespárovost a kvalitnější zpracování směsi při jejím spojení s ložnou vrstvou,“ konstatoval Dvořák. Připomněl současně, že v rámci dvouleté záruky má dodavatelská firma z Tábora odstraňovat případné závady – a již loni 30. listopadu byly provedeny „první kroky reklamačního řízení“.

Tohle je opravená silnice. Vážně? Asfaltový strup na silnici II. třídy číslo 111 nedaleko Českého Šternberka.Tohle vysvětlení ale Pánkovi nestačí. „Já dělám ve stavebnictví,“ odkázal na svoji firmu IBS-ROKAL, „a tohle je úplný děs. Jako když si někdo upraví plácek před prasečím chlívkem,“ řekl Deníku. Odmítá také, že by správa silnic o stavu místa dříve věděla a práce reklamovala; tahle slova označil za vymyšlenou reakci na svůj dopis zastupitelům.

Když hovoří o práci krajské správy silnic, nebere si servítky: „Nechávají dělat práce lajdácky, jsou tam machinace se zakázkami, k nimž se cizí firmy nedostanou.“ Tohle mínění prezentuje dlouhodobě. Hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová (ANO) už ho opakovaně na jednání zastupitelů okřikovala; napomínala, aby neplival na práci silničářů, kterou ona sama považuje za velmi dobrou, a pomlouváním do médií nešpinil pověst kraje.

Právě z podnětu Pánka, který před zemětřesením v koalici vládnoucí kraji stál v čele finančního výboru zastupitelstva, byl také zadáván audit ve správě silnic, kolem něhož se mezi středočeskými politiky odehrály spousty půtek a třenic. Na počátku šokoval tím, když ještě v roli předsedy výboru vyčíslil u silničářů hospodařících s miliardami „neúsporu“ (jak sám říká) na 670 milionů za dva roky.

Následný audit jeho podezření neprokázal – konec sporů to však nepřineslo. Pánek s buldočí vytrvalostí trvá na tom, že k prověření, zda se správa silnic chová hospodárně, je potřebná důkladnější kontrola. Audit byl podle jeho slov zadán tak, aby ověřil pouze to, zda zakázky byly zadány podle zákona – hodně zjednodušeně řešeno: zda silničáři obeslali tři firmy a z jejich nabídek vybrali tu nejlevnější – avšak neřešil, zda kraj za rozumné peníze dostává kvalitní práci.

Debaty na tohle téma už jsou na jednáních zastupitelstva evergreenem; na pondělním zasedání lze očekávat další várku. Na Pánkovou stranu se v řadách středočeské opozice staví například Martin Macháček, někdejší radní za STAN.