Kliknutím zvětšíteStanislav Štech je vědec a vysokoškolský pedagog, dvanáct let byl prorektorem Univerzity Karlovy. Svou kariéru před dvěma roky přerušil, aby dělal náměstka na ministerstvu školství a pomohl dořešit letité problémy. Poté, co Kateřina Valachová podala demisi, si ho premiér Bohuslav Sobotka vybral za jejího nástupce. Zatím ale k jeho jmenování nedojde. Prezident Miloš Zeman dal ministryni ještě deset dní na rozmyšlenou.
Ať už to dopadne jakkoli, Stanislav Štech je jedním z důležitých tvůrců současné vzdělávací politiky státu, a proto jsme s ním hovořili. Postavení ředitelů škol bylo jedním ze stěžejních témat rozhovoru:
Václav Klaus ml. z ODS, ale třeba i senátor Jiří Růžička, bývalý a současný gymnaziální ředitel, míní, že stát by měl ředitelům, kteří zodpovídají za kvalitu výuky, víc věřit a do práce jim příliš nezasahovat. Proč to neděláte?
Není to tak, že by ředitelé škol neměli autonomii a o ničem nerozhodovali. Opak je pravdou. Tak vyzněl i závěr publikace New Public Management, kde jsme srovnávali osm zemí. Problémem je, že v našich školách neexistuje pestrá paleta nepedagogických manažerských pozic, které by ředitelům uvolnily ruce. Ředitel má vnímat pedagogickou činnost ve škole, usměrňovat ji, doplňovat učitelský sbor, starat se o postavení školy v dané lokalitě. Pokud je ale zavalen administrativou, nemá na to čas, což vyvolává dojem, že mu chybí prostor pro autonomní rozhodování. Nejsem ochoten připustit, že školní vzdělávací program jako klíčový nástroj někdo diktuje shora.
Máme školy s jedinečnými, velmi originálními programy. Naopak moje idea je, že bychom se měli vrátit ke konceptu jádrového učiva. V každém předmětu existuje základ, který je společný všem, patříme do jedné kultury, jedné společnosti. To není žádná regulace. Pocit frustrace ředitelů tedy nepramení z jejich malé autonomie, ale z toho, že jsou zavaleni úkoly, které by měl dělat někdo jiný.
Více v sobotním obsáhlém rozhovoru
7
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
