Je tomu něco málo přes rok od chvíle, kdy vznikl opět samostatný Včelařský spolek pro Mladou Boleslav a okolí (VSMBO). Jak tento akt zpětně hodnotíte?

Jednoznačně převažují klady. Za zápor lze snad uvést jen počáteční svízele při výplatě dotace na zazimovaná včelstva, na kterou má nárok každý včelař. I přes prvopočáteční dohodu s ČSV, jsme museli vstoupit do jednání s ministerstvem zemědělství, které v podstatě ČSV nařídilo tuto výplatu provést. My jsme byli připraveni vše udělat sami, bez cizí účasti, toho se však ministerstvo zaleklo.

Promítl se odchod ze svazu na členské základně nového spolku?

Těžko říci. Spolek se rozhodně rozrostl, a to i přesto, že někteří včelaři včelařit přestali a někteří zemřeli. Dnes máme přes 130 členů, a co je podstatné, „mládneme".

Mladoboleslavští včelaři se na podzim dočkali kontroly včelstev. Vnímáte tuto prohlídku ze strany nadřízených orgánů jako známku toho, že je spolek pod drobnohledem ČSV? Musíte si dávat „majzla"?

Ne, podobné kontroly provádíme interně i sami. Navíc preventivně odebíráme a anonymně odevzdáváme k vyšetření vzorky, které procházejí laboratorními testy na mor včelího plodu. ČSV své návštěvy asi chápe jako nástroj jisté nadřazenosti. S tím my ovšem nemáme problém. Chápeme ty kontroly tak, že za nás někdo udělá práci, která může být ve výsledku i objektivnější. Celkem prošlo kontrolou 130 včelstev a nedostatek nebyl zaznamenán. Také jsme si ověřili, jak jsou usnesení a doporučení našeho spolku realizována v praxi samotnými členy. Bylo by samozřejmě správné, kdyby ČSV byl stejně náročný i vůči svým členům, to bych byl ale příliš velký optimista. Ve své podstatě mi to je ale zcela jedno.

VSMBO nyní vyvíjí poměrně velkou aktivitu směrem k ministerstvu zemědělství. O co spolek usiluje?

K tomu jsme byli spíše donuceni, protože informační filtr, který představuje ČSV přináší na ministerstvo zemědělství zkreslené údaje. To se děje například ve spojitosti s úhyny včelstev na varroázu. Záměrně se zatajuje, že čistě na varroázu u nás dnes hyne asi třetina včelstev. Zbytek připadá na jiné patogeny, například je důsledkem nosemy ceranae (původce střevního onemocnění včel, pozn. red.) nebo používání pesticidů a neonikotinoidů. Celý svět se tím zabývá, jen u nás někdo demagogicky tvrdí, že za úhyny může pouze kleštík včelí (parazit, který se přisává na těla dospělých včel i jejich larev, pozn red.). To není pravda. Dnes máme větší možnost o dění v oboru ministerstvo informovat. Jak s těmi informacemi naloží, to je jiná věc.

Je nyní, když delimitace VSMBO proběhla, opět čas na rozvíjení spolkové činnosti?

Ona delimitace vlastně neproběhla. To má na svědomí minulé vedení ČSV, které se na nás vlastně dopustilo podvodu. Kdyby proběhla delimitace, odnesli by si boleslavští včelaři do nového spolku část svého podílu na majetku ČSV. To se nestalo. Vytvořili jsme si tedy samostatný včelařský spolek, který sice navazuje na tradici našich předků, z pohledu práva je však spolkem novým. Není bez zajímavosti, že do tohoto nového spolku nevstoupil z původní organizace ČSV jen jediný člen.

Pořádáte tedy nějaké pravidelné akce, například pro začínající včelaře?

Spolková činnost se opět rozjíždí. Proběhlo několik přednášek, včelařský zájezd, seminář pro začínající včelaře, členové spolku dostávají v digitální podobě odborné i historické včelařské texty. Nový časopis Moderní včelař, který členové odebírají místo svazem vydávaného Včelařství, byl finančně náročnější, ale vypomohli jsme si z rezerv. Spousta věcí je samozřejmě v běhu. Snad se dostaneme k setkáním nad medovinou a medovým pečivem, o kterém hovoříme už dlouho. Jako největší úkol do budoucna však vidím předání funkcí mladým členům. V příštím roce oslavíme své 105. výročí založení, které hodláme využít k propagaci směrem ke školám a nevčelařské veřejnosti.

Snaha mladoboleslavských včelařů osamostatnit se byla republikovým unikátem. Vznik dalších samostatných spolků však následoval, že?

Ano, další spolky vznikají, a v různých regionech tak zůstanou bílá místa, která budou bez pokrytí strukturou svazu. My sami jsme iniciovali vytvoření jakéhosi včelařského spolku spolků v ČR, na jehož rozběhnutí spolupracujeme třeba s Pracovní společností nástavkových včelařů nebo Včelařským spolkem pro Moravskoslezský kraj. První setkání se již uskutečnilo začátkem října v Praze a nyní se projednávají závěrečné dokumenty k registraci v rejstříku. Předpokládáme, že od příštího roku začne spolek fungovat, a to na zcela jiných principech spolupráce, než na jakých funguje ČSV. Další nezávislé včelařské organizace už se hlásí. První krok byl učiněn a vydáváme se na cestu.

Konec roku se blíží a ten včelařský skončil už dávno. Je tedy čas bilancovat. Jaká byla letošní sezóna?

Včelaření je závislé na mnoha faktorech, počasím počínaje a snůškovými podmínkami konče. Někde bylo proto medu hodně, jinde méně a někde dokonce málo. U nás jsme zaznamenali průměr. Pro místní obyvatele jsme ale kvalitní med vyprodukovali. A právě pro místní má konzumace místního medu zvláštní význam, především z alergologického hlediska.

A co boj proti varroáze. Koncem léta a na podzim bylo z mnoha stran slyšet, že včelaři se letos setkávají s výrazně vyšším počtem kleštíků ve včelstvech.

Šíření kleštíka probíhá v časových a prostorových vlnách. O tom je třeba včelaře včas informovat. U nás máme vytyčena dlouhodobě dvě pásma. V tom červeném, v okolí toku Jizery, je tento stav prakticky každoroční. Nejde však jen o kleštíka. Vyšší škody způsobuje i nosema ceranae, nosema apis nebo glyfosáty, které jsou v přípravcích jako je roundup a další. Nudit se tedy nebudeme ani v dalších letech. Ne nadarmo se říká, že včely jsou ukazatel ekologie. Kde nemůžou žit včely, je to nebezpečné i člověku.

Čtěte také: Osmdesátiletý včelař z Berouna: Píchnutí od včely je velmi zdravé