Pavel: Lékaři mi roztroušenou sklerózu našli náhodou, při rutinní prohlídce

Pracoval ve výškách, takže rok co rok chodil pravidelně na pracovní prohlídky. Přestože to nepovažoval za nijak důležité, lékařce při kontrole popsal, že má občas lehce rozostřené vidění. Ale že když si sedne, všechno se hned zlepší.

„Lékařka mi přesto pro jistotu doporučila návštěvu neurologa. A ten mi provedl veškerá vyšetření včetně magnetické rezonance,“ vzpomíná Pavel.

FOTOKVÍZ: Poznáte ulici v hlavním městě?

Neurolog po konzultacích s dalšími specialisty vyslovil podezření na roztroušenou sklerózu. A lumbální punkce už tuto diagnózu jen potvrdila.

Dva roky bez příznaků

„Začal jsem užívat kortikoidy, protože v té době na roztroušenou sklerózu žádné jiné léky dostupné v České republice nebyly. Potíže jsem ale žádné neměl, nemoc se u mě nijak neprojevovala, takže jsem to více neřešil.“

Dva roky byl bez příznaků. A pak to přišlo. Tuhnutí nohou…

Neušel sice tolik jako dříve, ale podle Pavla to stále nebylo nijak dramatické. Stav se mu zhoršoval postupně.

„Tou dobou jsem měnil zaměstnání a na vstupní prohlídce lékař zjistil, že v podstatě nevidím na pravé oko. To pro mě bylo překvapení, vůbec jsem si toho předtím nevšiml.“

Série očních vyšetření odhalila otok v oku. „Ten mi naštěstí lékaři vyléčili, takže nyní vidím normálně. Ale doporučili mi vysadit kortikoidy. Místo nich jsem začal užívat jiné imunosupresivní léky. A před třemi roky jsem se dostal k biologické léčbě, která začala být k dispozici i v České republice a je vhodná pro můj typ roztroušené sklerózy.“

Závodní lyžování musel opustit

Pavel dříve závodně lyžoval, miloval také orientační běh. Toho všeho se musel vzdát. A dnes sportuje spíše sporadicky.

Samotného pohybu se však nevzdal. „Nejvíce mi pomáhá pravidelné domácí cvičení a dvakrát týdně chodím na fyzioterapii. Jednou za rok jedu do lázní, což mě vždycky taky pořádně ‚nakopne‘, a to nejen fyzicky. Cvičení mě nabíjí i po psychické stránce,“ vysvětluje Pavel.

Ceny hejtmanky: slavnostní večer měl letos o jedno ocenění navíc

To ale v posledních měsících nebylo moc možné. „Dvakrát jsem chytnul covid. A i když jsem měl mírný průběh, dlouhou dobu pro prodělání nemoci jsem byl hodně unavený a trpěl bolestmi zad. To mě limitovalo ve cvičení. Dostat se zpátky do fyzické i psychické pohody tedy nebylo vůbec snadné,“ říká Pavel, který je v invalidním důchodu. A na půl úvazku pracuje jako elektro projektant v Temelíně.

Vozík mi přinesl svobodu

I když má zaměstnání, které by mohl dělat z domova, do práce poctivě dochází. „Nejen kvůli sebekázni, ale jsem rád mezi lidmi,“ popisuje Pavel, který se netají tím, že na delší vzdálenosti využívá mechanický vozík.

„Mohl bych to ujít, ale vložil bych do toho nepoměrně mnoho úsilí,“ vypráví a přidává k dobru příhodu, jak poprvé usedl na vozík.

„Asi jako každý jsem se tomu ze začátku bránil. Já a vozík? Ale pak jsem byl šťastný jak blecha! Najezdil jsem ten den asi čtyři kilometry! Jel jsem si, kam jsem chtěl, ujel jsem to, co bych už neušel. Vozík mi přinesl svobodu.“