Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

O tom, jak chlapi milují country. Z jejich slov ta láska přímo čiší

Praha /ROZHOVOR/ - Přišli na minutu přesně. Karel Mrkvička, Antonín Kny a Medard Konopík. Pánové, kteří v muzice zvaná country hodně znamenají. Karel Mrkvička - kytarista, zpěvák a manažer kapely Taxmeni. Antonín Kny - kytarista a manažer Fešáků. Medard Konopík - kytarista skupin Greenhorns a Tučňáci.

3.6.2016
SDÍLEJ:

Muzikanti, kteří milují country: (zleva) Medard Konopík, Antonín Kny a Karel Mrkvička.Foto: DENÍK/Jiří Macek

Sedíme v kavárně kousek od vinohradského divadla v Praze. Pánové právě opustili studio Českého rozhlasu, kde natáčeli rozhovor. Na stole nám voní káva a my si povídáme. O hudbě, jak jinak.

Půlstoletí české country byl obrovský koncert, který v listopadu loňského roku zaplnil velký sál Lucerny k prasknutí. Tehdy tam vystoupily kapely Greenhorns (slavili 50 let), Taxmeni (45 let), Fešáci (40 let pod názvem Fešáci) a Tučňáci (35 let).

Navíc uplynulo dvacet let od smrti Michala Tučného. Vše se točilo právě kolem tohoto nezapomenutelného zpěváka. Mezi hosty na pódiu se objevili například Pavel Zedníček, Michaela Tučná, Rosťa Fišer, Petr Kocman, Marko Čermák, Mirek Řihošek, Petr Třebický.

Pánové, jak vzpomínáte na tenhle velký koncert?

Karel Mrkvička: Dodnes to v sobě mám jako neskutečný zážitek. I když jsem v Lucerně několikrát hrál, ještě teď mi při vzpomínce vyskočí po těle husí kůže. S přípravou byla neskutečná práce, hlavně Tonda Kny si užil s organizací své. My jsme si říkali, že teď už to prostě musí vyjít. A ono to vyšlo. Pravdou ale je, že první tři písničky si nic nepamatuji, byl jsem úplně mimo, nevěděl jsem, kde jsem.

Antonín Kny: Tam v těch zdech v Lucerně prostě „něco" je. Podmínky se stěhováním aparatury a techniky tam nejsou stále na špičkové úrovni, ale každý tam chce hrát. A když tam stojíte, prostě cosi cítíte. Je to tam navěky. Já jsem ten koncert organizoval, mne to baví, je to náplň mého života, žiju s tím. Ale tady jsem byl doslova na prášky. V dokumentu, který nám právě Supraphon na kompletu dvou cédéček a dvou dévédéček vydal, jsem to také řekl. Že jsem věděl, že nejšťastnější budu, až to všechno skončí a budu vědět, že to dobře dopadlo a nikomu se nic nestalo.

Medard Konopík: Jo, dobrej koncert to byl, lidi přišli. To je prostě sen každého muzikanta hrát jednou v Lucerně. Takže si nestěžuji.

Když vše skončilo a seděli jste v šatně, bylo veselí, nebo únava a klid?

Antonín Kny: Seděl jsem v šatně a všichni na mne křičeli, že došlo pivo. Tak jsem ho někde někudy odněkud donesl. Unavení ale bylo veliké, vždyť jsme v tom jeli naostro od oběda – kamerové i zvukové zkoušky, dalších tisíc věcí co, kde, kdy. Pořád se něco vyskytovalo, pořád bylo co řešit. A čas strašně rychle utíkal. Najednou se Lucerna začala plnit a my do toho museli jít. Za sebe mohu říci, že jsem svoje vystoupení přežil ani nevím jak. Teprve pak jsem si začal uvědomovat, jaký ten večer nabral neskutečné otáčky. Úžasný zážitek!

Karel Mrkvička: Když se skončilo, obrovsky mne překvapilo, že se vypilo sto piv a shánělo se další. A taky že jsem vybavení tahal po schodech, protože výtah byl rozbitý. 

Koncert skončil a začalo se pracovat na zvukových záznamech, tedy na DVD a CD. Nakonec z toho je dvojcédéčko a dvojdévédéčko v jednom kompletu za 399 korun.

Antonín Kny: Přesně tak, komplet se jmenuje Půlstoletí české country. Dvě cédéčka čítají 40 skladeb, DVD navíc nabízí i píseň Lojza a Líza v podání Fešáků a instrumentálku Foggy Mountain Breakdown. Kromě obligátního živáku, tedy živého záznamu, obsahuje komplet i několik zajímavých bonusů. Na druhém DVD jsou dokumenty zasazující fenomén country i tohoto koncertu do uceleného obrazu, v němž se s oslavami snoubí historie české country formou vzpomínkových rozhovorů s řadou pamětníků i účastníků večera, ale i pohledem do zákulisí příprav této jedinečné akce. Třešinkami na dortu je již zmíněná instrumentálka Foggy Mountain Breakdown v podání dvanácti banjistů se vzpomínkou na nedávno zesnulého Pavla Brümera a závěrečná píseň Rovnou, tady rovnou, kterou si společně zazpívali všichni zúčastnění.

Kdy začaly práce na tomhle kompletu?

Antonín Kny: Vlastně brzy po koncertu. Byly to hodiny a hodiny poslouchání, úprav. Začali jsme už v listopadu a táhlo se to nějak do konce dubna.

Jste s výsledkem spokojeni?

Medard Konopík: Dva týdny před dokončením jsem už nenáviděl všechno kolem hudby. Říkal jsem, že to klidně hodíme celé do koše, oželíme peníze. Už toho všeho byla nad hlavu. Mraky chyb, opravy, změny. To si nikdo neumí představit, co to bylo za šílenost.

Antonín Kny: Tady se prostě nesmělo stát, že tam zůstane chyba. Bylo to ve fázi, že opravdu jsme to nenáviděli. Přesně jsme věděli, co bude ve které vteřině následovat, a jen jsme hledali co vylepšit, poslouchali jsme chyby. Prostě šílené!

Medard Konopík: My tohle ale máme rádi. A zároveň to taky nenávidíme. Doma tě taky nenáviděj, protože tam nejsi. Co jdeš dělat? Do studia. Kam jdeš? Do studia. Můžeš mi říct, co tam budete dělat? Dávat dohromady cédéčko!

Byly doma pochybnosti, zda studio není jen zástěrka pro návštěvy čehokoliv či kohokoliv jiného?

Medard Konopík: Samozřejmě. Pořád jen odcházíte do studia. Nic jiného v podstatě neznáte, ale druhá strana si možná myslí své. Pak přinesete domů nahrávky v nějakém stádiu, poslechnete si je a berou vás mdloby, protože najednou vidíte a slyšíte miliony chyb. A napadají vás myšlenky, že tohle dohromady nemůžete nikdy dát. A když si to doma poslechnou, tak řeknou: Bezvadný! Co tam na tom pořád děláte? Zítra odpoledne jsi doma, že? A vy odpovíte: Ne, jdu do studia!

Antonín Kny: Každá kapela hraje trochu jinak, má jiné obsazení nástrojů, ale je důležité, aby konečný výstup kapel byl zvukově plus minus stejný. Nesmí tam být zvukové výkyvy, jinak by to neladilo, něco by tam vyčnívalo. Rádi bychom tímto poděkovali i všem sponzorům a vydavateli, bez jejichž pomoci by takto náročný projekt nemohl vůbec vzniknout.

Co doma partnerky na vaše studio?

Medard Konopík: Tak bylo to v klidu, prostě jsem pořád chodil do studia.

Karel Mrkvička: My jsme spolu 42 let. Takže klasika, je jí úplně jedno, kam jdu.

Antonín Kny: Obrovskou výhodou mám v tom, že manželka country neposlouchá, ona má ráda reggae. Takže moje country neřeší. Je tolerantní a chápavá. Moc dobře ví, že muzika je můj život, že muziku miluju a nic jiného neumím. Já v podstatě na pódiu u muziky asi i umřu.

Ještě k těm bandjistům. Kolik jich na tom koncertě bylo a jak se tam objevili?

Antonín Kny: Banjista Fešáků Pavel Brümer hrál v této kapele 35 let a byla to prostě persona. Pan Někdo! Koncertu se ale nedožil, zemřel vloni v září. A objevil se nápad vzdát mu hold partou banjistů, která vystoupí. Podařilo se jich do Lucerny nalákat dvanáct a byl to úžasný zážitek. Pavel by nás snad i pochválil. Hráli jsme instrumentálku Foggy Mountain Breakdown. Teď mne napadlo, že jste se ptal, kdy jsem měl v rámci koncertu největší obavy, strach. To tam bylo pořád, ale kámen ze mne spadl ve chvíli, kdy tahle parta dohrála a odešla do zákulisí. Bylo to technicky dost náročné. Najednou jsem se po jejich výkonu nějak uvolnil a věděl jsem, že tenhle večer dopadne parádně.

Karel Mrkvička: Mě ještě napadlo, že jsem po koncertu zaslechl řadu výtek, že se mělo na pódiu vystřídat ještě více kapel. Jenže to nešlo, kapacita Lucerny je nějaká, časový harmonogram není natahovací. Navíc tyhle kapely měly vztah k Michalu Tučnému a měly výročí. Vím, že to mnohým bylo líto, ale nešlo to. Já jsem na ten hudební nosič byl taky naštvaný, co to bylo za práci. Teď už to ale je jiné, protože na třech vystoupeních s Taxmeny jsme prodali 175 nosičů. Tenhle zájem beru jako dobrý počin. My jsme si ještě před vydáním s klukama říkali, že i kdyby se to neprodalo, tak budeme mít doma v polici úžasnou památku na to, co jsme provedli a vyvedli.

Co teď, chlapi, děláte?

Karel Mrkvička: Až tady dopijeme kafe, tak zajdu s Tondou vedle ještě na jedno pivko.

Medard Konopík: Já už musím domů.

Antonín Kny: Já už zase jedu v obvyklých kolejích. Fešáci mají příští rok padesátiny. Takže chystáme nové album a šňůru koncertů po republice. No a ten náš loňský koncert čtyř kapel k 50 letům country bychom chtěli zopakovat ve velkých městech – Brno, Ostrava, Bratislava. Navíc mám doma malé studio, točím denně demo snímky jak pro Fešáky, tak pro mou kapelu Double Eagle.

Medard Konopík: Kromě hraní mne nyní pohltilo amatérského divadlo ve Vraném nad Vltavou, kde bydlím. Zkoušíme hru o dvou manželských párech "S tvojí dcerou ne".

Horor?

Medard Konopík: Ale kdepak, konverzační komedie to je.

Herec. To je nějaký tajný sen?

Medard Konopík: No jasně. Já jako malej jsem chtěl být herec, muzikant nebo pilot dopravního letadla. Letadlo se nepovedlo, herectví jsem nezvládnul, stal jsem se hudebníkem. Ale to herectví tam někdo ve skrytu duše pořád šmrdlalo. A najednou je to tady. Ale jinak nemám vysněnou roli. Já jsem amatér jako hrom, hlavně nesmím zapomenout text. Jo a premiéra bude u nás už v prosinci. Ale my jste tu hru už jednou hráli.

V předpremiéře?

Medard Konopík: Jo, u nás v sokolovně. 350 lidí!

Kolikrát šla opona nahoru?

Medard Konopík: Ani jednou, my ji máme rozbitou. Ale kdyby fungovala, tak by šla asi šestkrát. Na amatéry slušný výkon. Počkejte v prosinci, to bude palba!

Karel Mrkvička: Hraju a pak zase hraju. Bydlím sice na Spořilově, ale v Běchovicích jsem spolu se synem spolumajitelem restaurace a provozuju tam hudební klub. Mám zahradu a taky ročního vnoučka. Napadá mě, že se vážně nenudím.

Antonín Kny: Já nemám chalupu, nemám hospodu a divadlo nehraju. Bydlím v Dejvicích. Mám ženu a dceru. A náplní mého života je vážně muzika. Dodělal jsem tuhle čtyřdesku a byl jsem psychicky i fyzicky tak vyčerpaný, že jsem si říkal, že je to konečná, že už mi zvoní hrana. Jenže jedu dál, k tomu mám doma to malé studio. A těším se na příští rok na narozky Fešáků. To bude další palba!

Antonín Kny (1962)Antonín Kny, kytarista a manažer Fešáků.Pochází ze severočeského Děčína. Z kolébky české country. Vystudoval střední strojnickou školu. Na lidové škole umění studoval bicí nástroje a poté na lidové konzervatoři obor kytara. V letech 1978 - 1980 hraje na bicí nástroje s rockovou skupinou Triton. Country muzikou se začal zabývat až v roce 1980. Začínal spolu s Iljou Herainem (ex Greenhorns) ve skupině Honáci.

První profesionální dráha přišla se skupinou Kamion (1984 - 1986). V září roku 1986 nastoupil k legendárním Fešákům jako kytarista, kde je dodnes. V roce 1988 zakládá spolu s Pavlem Brümerem a Milošem Slezákem (oba také Fešáci) skupinu Cadillac se zaměřením na moderní americkou country. Ta ukončí svou činnost v roce 2002 odchodem Pavla Brümera ze zdravotních důvodů.

Téhož roku spolu s Petrem Kocmanem a Pavlem Kaiserem zakládají skupinu Double Eagle (country rock), která působí dodnes. Po odchodu Petra Novotného od Fešáků v roce 1994 se stává manažerem Fešáků, kde je od roku 1992 zároveň i kapelníkem. Od roku 2011 je také kytarista, kapelník a manažer skupiny Přímá linka Tomáše Linky.

Vlastní více než 20 let uměleckou agenturu a malé nahrávací studio. Zprodukoval více než 50 hudebních alb, DVD a hudebních videoklipů. Zrealizoval stovky koncertů a známých kulturních akcí.

Medard Konopík (1959)Medard Konopík, kytarista skupin Greenhorns a Tučňáci.Pochází z Prahy. Hudbě se začal věnovat v šesti letech, studiem na lidové škole umění - obor akordeon, který však v deseti letech vyměnil za banjo a kytaru. O pět let později zakládá bluegrassovou skupinu Chomouti, dva roky poté C Tendr, kde již hraje na elektrickou kytaru, které zůstal věrný dodnes.

Profesionální dráhu začal ve skupině Nova Milana Drobného, poté následovala skupina Tučňáci Michala Tučného, Věra Martinová a Gram, Whiskey Band, President, Newyjou, muzikál Benzín a Mejkap, Karel Černoch a Tranzit. Jeho sólovými projekty jsou skupiny El Paso a Crazy Dogs, je členem divadelního spolku SOS ve Vraném nad Vltavou.

Působí také jako studiový hráč, který spolupracoval například s Rattlesnake Annie, Michaelem Lee Pickernem, Moody Brothers, Georgem Hamiltonem IV., švédskou skupinou Country Minstrels, Allanem Mikuškem, Lenkou Filipovou, Denisou Markovou, Hankou Horeckou, Mirkem Hoffmanem a řadou dalších. Od srpna 2006 se stal členem skupiny Greenhorns.

Karel Mrkvička (1950)Karel Mrkvička, kytarista, zpěvák a manažer kapely Taxmeni.Pochází z Chotěboře. V dětství studoval hru na klavír zhruba 12 let u profesorky Mocové. Zde se jako mladík potkával s takovými velikány, jako byl například Jan Zrzavý. Mimo to navštěvoval hudební školou na heligón a tubu a několik let vystupoval v dechovém orchestru Josefa Pinkavy. V té době zde hrál i básník Jaroslav Holoubek.

Ještě před vojnou se stává členem skupiny Crossing over pod vedením Jaroslava Hovorky (dnes televizní režisér) a Oldou Tomkem (bývalý člen televizní rady). Absolvoval mnoho festivalů a získal spoustu cen. Po vojně se odstěhoval do Prahy a založil zde rodinu. Tehdy musela jít muzika stranou.

Vrátil se k ní až o několik let později, když byl vlákán do osadní kapely Dubáci (chatová osada ve Vidovicích). Tam se potkal s basistou Vyškovským (Biskupem) a založil první tehdy "trampgrassovou" kapelu Torzo. V této kapele hrál na mandolínu i jeho syn David. Po čase do kapely přizval další skvělé mladé muzikanty a natočili u Michala Davida a ve studiu Largo dvě CD.

Poté se stal spolumajitelem vydavatelství a nahrávacího studia (AB studio), kde se poznal s pěveckými a hráčskými velikány při natáčení hudebních projektů. Mimo jiné se tady seznámil i s Tondou Knym, Tomášem Linkou, Pavlem Brümerem, ale napřéklad i s Karlem Gottem, Lucií Bílou a spoustou dalších známých osobností.

Zde takzvaně natvrdo přičichnul k profesionální country muzice. Vznikla zde šestiletá spolupráce s Tomášem Linkou a jeho Přímou Linkou. Poté v roce 2005 odchází k Taxmenům. U Taxmenů působí od roku 2005 jako kytarista, zpěvák, manažer a producent.

Čtěte také: Sedmdesátník Tomáš Linka touží po Austrálii

Autor: Jiří Macek

3.6.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Volební místnost Radim, Kolínsko.
39

Radimští mohou do volební místnosti výtahem

Volby v obci Dobřichov, Kolínsko
25

Dobřichovští vydali pět volebních průkazů

Nedočkavci čekali venku před otevřením volební místnosti

Pečky - Volební komise 4. okrsku v Pečkách se začala ve zdejší sokolovně scházet v půl druhé. Bylo potřeba připravit obálky a zapečetit urny. Už pár minut před druhou hodinou stáli venku první nedočkavci.

AUTOMIX.CZ

Absurdní šikana? Český řidič platil pokutu za překročení rychlosti o 1 km/h

Doby, kdy čeští řidiči mohli nad postihy za dopravní prohřešky spáchané v zahraničí v podstatě mávnout rukou, jsou dávno pryč. Dnes totiž existuje velká šance, že si vás "najdou" i po navrátu do České republiky. Oznámení o pokutě vám přitom může přijít i po několika měsících. A co je mnohem důležitější, pokutu můžete dostat i za naprostou banalitu.

Od volební urny s kočárkem za příbuznými

Kolín – Alespoň na chvíli vzdálen od politických třenic zůstane po dobu voleb lídr středočeské kandidátky STAN Vít Rakušan. Volit bude čtyři hodiny po poledni v Kolíně, kde působí jako neuvolněný starosta – a do volební místnosti ve školce v Bachmačské ulici to má jen kousek; bydlí totiž ve stejné ulici. Jinak se ale jeho světem stanou návštěvy příbuzných – a kočárek.

Volit se bude ve školách, na zimním stadionu či v hostinci

Kolínsko - Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky jsou za dveřmi. Zjistili jsme pro vás, na kolik místech na Kolínsku přijdou voliči k volebním urnám a přinášíme vám také přehled nejnetradičnějších volebních místností. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení