Jejím cílem bylo vyzkoušet delší pobyt v sedlech i vybavení. Přes Polsko a Pobaltí zamířili do Skandinávie a odtud se přes Dánsko a Německo vraceli zpět do vlasti. Na snímku pózovali kdesi ve Finsku u přehrady s vodní elektrárnou z 19. století.

V rozhovoru člen výpravy Adam Kout odpovídal také na nejzajímavější momenty cesty, například na setkání se hřbitovem automobilů.

Váš expediční tým je zpět. Vrátili jste se ve zdraví?

Ano, už nějakou dobu jsme zpět. Momentálně všichni doháníme resty, které se nám za ty tři týdny nahromadily. Rád bych se proto za celý náš tým touto cestou omluvil, že jsme ještě neprezentovali žádné kloudné výsledky. Už se pomalu vzpamatováváme a chystáme velké věci. Z cesty jsme se vrátili zdraví, alespoň po fyzické stránce. Nechybělo však mnoho a tato věta by zaznít nemohla.

Jak to? Konalo se nějaké drama?

Nehoda bohužel potkala Ondřeje hned druhý den za hranicemi Polska. Chvíli to dokonce vypadalo, že budeme muset dojet pouze ve dvou. Během nekonečného lijáku a po marném shánění pláštěnek v obchodech Ondřej před jedním z nich uklouzl a pád měl fatální následky. Kromě pošramocené motorky a natažených vazů v rameni se z Ondřeje stal pravý motorkář, který má na kontě „dramatický" pád. A co že to bylo takřka v nulové rychlosti.

A jak se cesta podepsala na vaší psychice?

Na sobě samém duševní újmu nepozoruji, nemohu však mluvit za své společníky, na kterých je těžké rozlišit pokročilou duševní chorobu od momentálního psychického selhání.

Stroje žádná „zdravotní" újma nepotkala? Jely čezety spolehlivě celou dobu?

Spolehlivost našich strojů pro nás byla obrovským překvapením. Kromě několika běžných oprav v podobě prasklých pojistek, výměny duše a čištění usazenin z nadměrného mazání olejem jsme jeli bez sebemenšího zaškobrtnutí, co se technického stavu týče. Lidský faktor už bohužel ani perfektně šlapající motorky ovlivnit nemohou. Za svou vynikající službu jsme mašiny „odměnili" několika pády ze stojánků v rozměklém či jinak nestabilním terénu a drobnými oděrkami z moc těsné jízdy za sebou.

A jak je to s tím mozolem na sedací části těla, který se má po mnohahodinové jízdě na motorce údajně vytvořit a o kterém jsme mluvili před cestou?

Oné inkriminované partie lidského těla se právě týkalo jedno z velkých zjištění našeho tréninku. K velkému údivu všech to bylo zjištění pozitivní. Naše zadky sice nezažily největší komfort svého života, ale rovněž si neprošly peklem. Nejvíce bolestivými se ve skutečnosti ukázala být záda, která se v nepřirozené poloze za řídítky motocyklu začala nepříjemně kroutit a deformovat, následná rekonvalescence bude tedy nutná. Významnější přestávku jsme si udělali přibližně v polovině naší cesty na malebném místě na břehu finského jezera. Dokonalost naší odpolední zastávky rušilo jen nachlazení, kvůli kterému jsme museli odmítnout pozvání do pravé finské sauny.

Co jste cestou viděli?

Kromě Ondřeje válejícího se na polském chodníku vše avizované v minulém rozhovoru a mnoho dalšího. Naprosto nejhlubším zážitkem z míst, která jsme navštívili, bylo opuštěné vrakoviště na pomezí Švédka a Norska. Neuvěřitelnou atmosféru zašlého lesku starých automobilů již navždy uvězněných v neúprosných pařátech severského lesa dokreslovalo ponuré počasí a hororově vyhlížející opuštěné budovy. Z ponuré atmosféry nás vytrhlo až Kubovo volání o pomoc a následné zjištění, že není zavalen starým Volvem, ale je uvízlý po pás v bažině ze starého oleje a benzínu. Nutno podotknout, že bažinu navštívil po dvoudenním sušení bot… Viděli jsme samozřejmě úchvatné cesty a naprosto dechberoucí krajinu, historické památky a pamětihodnosti, navštívili jsme několik hlavních měst a také několik otřesných dálnic, které byly naším největším riskem. Jednou z top záležitostí, znásobenou cestujete-li na starém stroji, jsou lidé, jež jsme na cestě potkali. Potěšila nás jak jejich dobrosrdečnost (děkujeme za přespání a posíláme pozdravy do Polska), tak neskrývané nadšení z naší pro ně bláznivé cesty.

Kudy vedla ve výsledku vaše trasa? A vraceli jste se stejnou cestou?

Navštívili jsme úspěšně všechny státy, které byly součástí našeho prvotního plánu. Cesta vedla přes Polsko, Litvu, Lotyšsko, Estonsko, Švédsko, Norsko, Dánsko, Německo zpět do Mladé Boleslavi. V půlce se otočit a jet stejnou trasou směr domov by byl hřích. Najeli jsme celkem pět tisíc kilometrů na motorkách a dalších pár kilometrů na nutných trajektech.

Jaké zkušenosti jste si ze severu přivezli? Co podstatného z toho, co jste se dozvěděli, využijete napřesrok během cesty z České republiky do Singapuru?

Zkušeností jsme nasbírali opravdu obrovskou spoustu. V první řadě třeba to, že chodníky kloužou a je možné na nich upadnout i s motorkou vybavenou přívěsným vozíkem. Získali jsme velice důležité poznatky, které budeme na naší další cestě reflektovat. Malé doporučení pro vás, kteří se chystáte na podobnou cestu: pláštěnku nechť má každý v batůžku, s přívěsným vozíkem jeďte maximálně na nikterak vzdálené koupaliště, pumpičku s sebou berte jen osvědčenou a funkční, olej řeďte jen v přiměřeném množství… Samozřejmě jsme se dozvěděli ještě celou řadu dalších a neméně podstatných drobností.

Čtěte také: Trabantový cestovatel: Svět neni tak nebezpečný, jak vypadá