K poslednímu září sice hlavně ze zdravotních důvodů skončila ve funkci ředitelky oblastního spolku, ale na dohodu bude pro kladenský Červený kříž na částečný úvazek pracovat dál. Je tedy pravděpodobné, že k uvedené době ještě nějaký ten rok přidá.

Za desetiletí práce v organizaci získala Stanislava Klicmanová zcela mimořádné zkušenosti, že i když nebude ředitelkou, tak nejplatnější pracovnicí zůstane i nadále.

Za hranice povinností

Stanislava Klicmanová zasvětila Červenému kříži celý svůj život a stále v organizaci pracuje, i když je už téměř 20 let ve starobním důchodu.

Již v 60. letech byla velitelkou družiny ČČK, následně i zástupkyní ředitele kladenské organizace. V roce 1967 absolvovala odborný kurs a poté stála jako vedoucí v čele azylového domu, který je součástí kladenského ČČK dodnes.

Od roku 1969 působila Stanislava Klicmanová ve funkci předsedkyně Dozorčí rady ČČK Praha pro celou republiku. V této významné funkci pracovala tři volební období, tedy dlouhých dvanáct let.

Ředitelkou po revoluci

Ředitelkou oblastního spolku Kladno se stala v roce 1990. Hned na počátku této funkce stála u přestavby a rozšíření již zmíněného azylového domu, který je určen pro matky s dětmi bez bydlení.

Ke konci své ředitelské funkce se zase významnou měrou zasloužila o zřízení a otevření jiného azylového domu - Krizového centra pro bezdomovce.

Pracovala víc, než musela

Ač paní Klicmanová zastávala řadu vysokých funkcí, vždy byla ochotná dělat jakékoli práce, které náležely správně jejím podřízeným. Pro Červený kříž doslova žila a pracovala daleko za hranicemi svých skutečných pracovních povinností. Mnohokrát působila v oblastním spolku v době svého volna nebo dovolené.

Byla organizátorkou i spolupořadatelem mnoha akcí. Dlouhých pětadvacet let jezdila s nemocnými dětmi na letní tábory. Mimo jiné učila v kladenské střední zdravotnické škole předmět - zdravotní příprava, který byl maturitním. Jeden ročník také po čtyřech letech výuky přivedla až k maturitě. V Červeném kříži pracují také její manžel a dcera.

Mnohá ocenění

Za svou mnohaletou práci byla paní Stanislava Klicmanová nesčetněkrát oceněna a vyznamenána. Vyjmenovat všechna ocenění, kterých je více než čtyřicet, není dost dobře možné. Uveďme alespoň ta nejvýznamnější.

Jsou to Poděkování Magistrátu statutárního města Kladna, Řád za pomoc při povodních od primátora města Mělníka z roku 2013, Senior roku 2013 Od Charty 77, dále obdržela Pamětní list od Parlamentu ČR z roku 2015.

Jednoho ocenění si ale Stanislava Klicmanová cení nejvíce. Je jím vyznamenání pro celostátní Český červený kříž vůbec nejvyšší možné - Řád Alice Masarykové. Ten získala v roce 2008 jako první v České republice.

Stěží nahraditelná

Přes vysoká ocenění a vyznamenání zůstala Stanislava Klicmanová skromnou ženou, vždy maximálně zapálenou pro svoji práci. Přesvědčivě to dokazují její slova: "Více než řády a medaile mě těší, že jsem se snažila pomáhat lidem kolem sebe, zvláště těm kteří to opravdu potřebovali. Navíc jsem prakticky vždy měla kolem sebe kolektiv opravdově zanícených spolupracovníků, kteří své práci dávali srdce. Nešlo jim jen o odpracované hodiny a finanční ohodnocení. Vždy jsem ráda pracovala s lidmi, na které bylo spolehnutí. Tuto práci jsem dělala zejména proto, že mě bavila a těšilo mě, že mohu pomáhat jiným.“ 


Za řadu let ve funkci ředitelky se samozřejmě nejednou objevovaly problémy, hlavně finanční. „Jedním z nejhorších bylo odkoupení naší základny do vlastnictví kladenského spolku Červeného kříže a především pak splácení půjčky. Hodně nám v tomto pomohl magistrát s primátorem Kladna Milanem Volfem, kterému bych tímto chtěla moc poděkovat. Půjčku se tak podařilo do poslední koruny splatit,“ uzavřela Stanislava Klicmanová, která pomoci jiným věnovala téměř celý svůj život.

Mozková příhoda

V červenci letošního roku prodělala mozkovou příhodu a strávila deset dní v nemocnici. Po propuštění z ní ale odmítla pokračovat v domácím léčení a hned se vrátila do zaměstnání. Přesto od 1. října letošního roku už není ředitelkou oblastního spolku Kladno, ale pracovat na zkrácený úvazek v kladenském spolku zůstává.

Svému mnohem mladšímu nástupci ve funkci ředitele bude nejen velkým vzorem ale i potřebným pomocníkem. Vždyť nahradit člověka tak nadšeného, obětavého a vždy ochotného pomoci na místě ředitele je prakticky nemožné.

Čtěte také: Červený kříž ocenil další obětavé, kteří pomáhají zachraňovat životy

Luboš Hora