Váš název je hodně úderný. Jste opravdu fanatici?

Vymyslel ho Jan Burian úplně na začátku, když klub před patnácti lety zakládal. Pak jsme o tom hodně diskutovali, protože je pravda, že když jsem přišla do banky, abych pro islandské fanatiky založila účet, tak na mě koukali trošku divně.

Za jakým účelem byl klub založený?

Za patnáct let se jeho význam změnil, jelikož se změnila i společnost. Dříve lidé ani nevěděli, jak Island vypadá. Proto jsme ho představovali. Před osmi lety ostrov ale negativně proslavila ekonomická krize a o dva roky později tam pro změnu bouchla sopka. Teď je populární tak, že jen těžko zvládá davy turistů.

Dá se tedy říci, že mu ta negativní reklama pomohla?

V jistém slova smyslu ano. Po krizi se rychle Island vzpamatoval a ceny šly hodně nahoru. Rozvoj cestovního ruchu je proto na jednu stranu problém. Od roku 2010 se o dvě stě procent zvýšil počet turistů a oni toho chtějí využít. Je to pro ně business. Nasadili ceny v hotelích neskutečně vysoko. Velký nápor lidí má také vliv na přírodu a musejí se zavádět různá opatření. O tom hodně diskutují majitelé pozemků, stát a ochránci přírody.

O čem spolu například diskutují?

Například na některých turistických místech zavedli majitelé pozemků vstupné. Pak je ale stát donutil, aby to zrušili, protože vstupné mohou podle něj zavést teprve ve chvíli, kdy bude na místě pro turisty udělaná určitá infrastruktura. Nejde dát jen plot a pokladnu Jak jsem říkala, je z toho business.

Zavedla se nějaká další opatření?

Ano. Když jsem tam byla poprvé, mohla jsem se jít podívat kamkoli. Nyní je spousta omezení právě kvůli velkému množství turistů, kteří se navíc nechovají tak, jak mají. Mně se ta omezení sice moc nelíbí, ale nic s tím neudělám.

Řešíte podobná témata na Islandských dnech, které váš klub pořádá?

Trochu ano. Zaměřujeme na cestování po ostrově autem, pěšky, na kole, možnosti kempování a trekování. Protože to vše se dá na ostrově podnikat. Současně chceme představit islandskou kulturu, především literaturu a hudbu.

Čím si získal Island vaši přízeň?

Krásnou přírodou. Navíc je mi blízká severská mentalita. Buď si vás to získá, nebo ne. Turisté se zbytečně bojí zimy. Léta jsou sice chladnější, ale v zimních měsících jsou díky Golfskému proudu podmínky podobné jako u nás. Pro mě je nejkrásnější podzim, kdy je slunce nízko a můžete vidět polární záři.

Zvažovala jste možnost žít na ostrově natrvalo?

Byla by to pro mě výzva. Jak bych například zvládala to, že je v zimě jen tři hodiny světlo. Jednou jsem se ptala kamaráda, který tam studoval, jestli neměl deprese. Odpověděl, že deprese na něj přišly až po návratu do Čech.

Je tedy něco, co vám na tamních poměrech vadí?

Například se tam staví hliníkárny, které potřebují hodně vody a energie. Tyto zdroje sice na Islandu jsou, ale jsou to kroky proti ekologii, protože ničí životní prostředí. Dalším velkým problémem je alkohol. Jako v ostatních severských zemích je zde částečná prohibice. Alkohol se prodává pouze ve speciálních obchodech, například jen od pěti do sedmi večer. Islanďané totiž velmi špatně odbrourávají alkohol. Já tu situaci nezažila, ale říká se, že páteční a sobotní večery ve velkých městech jsou plné opilých lidí.

Jaké rady byste dala lidem, kteří zvažují cestu na Island?

Radila bych vyrazit na podzim. Je méně turistů a ceny jsou přívětivější. Akorát do vnitrozemí se dá jezdit jen v létě, protože mimo toto období jsou kvůli podmínkám a bezpečí cesty uzavřené. Také by lidé měli dělat to, co se má. Přírodu je totiž potřeba respektovat.

Čtěte také: Cestovatelé, dobrodruzi a milovníci cizích kultur se sešli na Smíchově