Při hledání, kde jsou šance dostat se na sál nejrychleji, mohou pomoci přehledy čekacích dob, které řada nemocnic zveřejňuje na svých webových stránkách. Ani to však nemusí být pravidlem. Některé z nich do přehledů uvádějí jen případy, kdy se čeká déle: třeba u vyšetření přes tři týdny a u výkonů dva měsíce a více. Někdy jsou navíc k mání pouze údaje vycházející ze situace v předchozím roce. Zástupci oslovených nemocnic však Deníku potvrdili, že zveřejněna jsou nejnovější data.
Čekání na kloub až 104 týdnů
Nejnověji aktualizovala své přehledy Fakultní nemocnice Bulovka v Praze. Tamní vedoucí komunikace Filip Řepa Deníku řekl, že proti dřívějším údajům se nové termíny nijak výrazně neměnily.
„Mírné zkrácení jsme zaznamenali na oddělení oftalmologie, mírné prodloužení u plastické chirurgie a na ortopedii,“ upřesnila mluvčí nemocnice Eva Libigerová. Konkrétně na plastické chirurgii se zde většinou čeká devět měsíců až rok, specifické jsou redukční mammaplastiky, tedy zmenšení prsů, s až dvouletým čekáním. Z ortopedických zákroků zde mají totální endoprotézy kyčle i kolene shodnou lhůtu: 12 až 14 měsíců.

Právě výměny velkých kloubů patří k nejsledovanějším: tradičně se na ně čeká nejdéle, jsou velmi žádané. A právě ortopedické zákroky patřily k těm, jež bylo možné v době covidových omezení nejsnáze odkládat. Obyčejně je třeba počkat zhruba rok.
Rovných 12 měsíců uvádí například Ústřední vojenská nemocnice v Praze; Fakultní nemocnice Motol hlásí 9 až 12 měsíců. „Nemocnice jede na sto procent,“ řekl za Motol k čekacím dobám David Černý.
V Oblastní nemocnici Kladno se podle sdělení mluvčí nemocnice Olgy Oliveriusové čeká na nový kyčelní kloub 104 týdny, dva roky čekání ohlašují i webové stránky nemocnice. „Lhůty se snažíme co nejvíce zkracovat, ale pořád se projevují důsledky útlumu za covidu,“ konstatovala Oliveriusová s tím, že vliv má i nedostatek personálu.

Naopak v Klaudiánově nemocnici v Mladé Boleslavi tyto kloubní náhrady nyní nabízejí za 12 týdnů – jak kyčle, tak kolene. „Termíny se zkrátily a už se příliš nemění,“ řekla Deníku mluvčí nemocnice Hana Kopalová. S tím, že nynější poměry už se zde prakticky rovnají stavu před covidem. „Rozdíly mezi jednotlivými nemocnicemi budou vždycky,“ poznamenal náměstek středočeské hejtmanky s kompetencí pro oblast zdravotnictví Pavel Pavlík (ODS). „Je to dáno spádovostí, velikostí i řadou dalších faktorů,“ vysvětlil.
Třeba v přehledu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze sice totální endoprotézu najdete, s čekací lhůtou 12 měsíců, avšak týká se čelistního kloubu na stomatologické klinice. V případě náhrad kyčelního i kolenního kloubu narazí zájemce na stručné sdělení: neprovádí se. Jinak je ale zdejší přehled čekacích dob, aktualizovaný před měsícem, velmi obsáhlý.
Omezení za covidu čekání prodloužila
Nemocnice Hořovice, kde ročně provádějí na sedm tisíc operačních výkonů, z nichž zhruba patnáct set je neplánovaných, patří k těm, které tabulku s konkrétními lhůtami nevyvěšují. „Čekací doby se prodloužily, obzvláště u ortopedických výkonů, kde jsou nejdelší. Lhůta se pohybuje podle operatéra – a někdy trvá i přes dva roky,“ uvedla mluvčí nemocnice Petra Horáková. S vysvětlením, že se stále projevují dopady omezení z doby koronavirového náporu.
„Pacienti, kteří měli plánovaný výkon během pandemie covid-19, byli většinou odoperováni, pokud se nenaskytl žádný zdravotní důvod, který by operaci odložil. Nicméně to, že se během covidu na některých odděleních neoperovalo, u některých elektivních výkonů čekací doby výrazně prodloužilo. Během pandemie jsme se snažili udržet operativu v co největší možné míře,“ připomněla Horáková i s odkazem na nařízení ministerstva zdravotnictví, stanovující v některých obdobích striktní zákaz.

Konkrétní plánování termínů operací přitom může ovlivnit skutečně leccos – a najdou se souvislosti působící i úsměvně. Deník zaznamenal příběh 53letého Milana, jenž byl na urologii Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze před nedávnem operován s čekáním o něco kratším, než by napovídal údaj, zveřejněný nemocnicí pro všechny urologické operace: 4 až 8 týdnů. Stačilo říci jediné slovo: nevadí. Byla to odpověď na otázku, zda není problém, pokud termín výkonu připadne na třináctého. Zrovna při tomto datu, což pověra označuje za nešťastné číslo, se prý řadě jiných lidí na sál nechtělo – i když nešlo o pátek – a tak bylo ještě volno.