Řada věřících se vypravuje na poutní místa, ať už ve Svatém týdnu, či spíše velikonočním období. Hodně z nich míří i ke svátosti smíření, tedy ke zpovědi. A jedno takové poutní místo je Svatá Hora na Příbramsku.

Vůbec první zázrak se tam přihodil v roce 1632, tehdy šlo o uzdravení slepce Jana Procházky z Nymburka, kdy prohlédl, vypráví kněz David Horáček. „To je první zázrak, který se zmiňuje. Po krátké době se stala Svatá Hora velmi známou, nastal rozkvět poutí, až místo navštívil císařpán, poté se začal stavět poutní areál, kdy sem byli pozváni jezuité,“ uvedl.

A potom zázraky přicházely, je jich zaznamenáno několik tisíc. „I dnes se stávají takové zázraky, třeba i v osobní rovině, které nejsou lékařsky doložené; ale jsou to případy, kdy lidé přijdou a sdělí nám, že si tady vyprosili narození zdravého dítěte, přestože jim lékaři nedávali šanci na to, že se vůbec narodí živé. Nebo přijde dopis, v němž nám paní sděluje, jak její přítel byl na přístrojích v nemocnici a lékaři jim oznámili, že do několika dní zemře. V den, kdy se sem přijela se svou maminkou se za něj modlit a byla za něj sloužena mše svatá, se přesně v tu hodinu jeho stav začal obracet k dobrému, až se uzdravil,“ řekl kněz.

Lidé chodí na poutě od pradávna, je to starý náboženský zvyk. „Lidé putovali k hrobům apoštolů, mučedníků, na místa Kristova utrpení. Nebo právě na místa, kde se stal nějaký zázrak, třeba uzdravení. Přicházejí na tato místa, jako na místa zvláštních milostí. Přítomnost, nebo modlitba na tomto místě, může vnést do života člověka hodně požehnání. Na spoustě poutních míst, i na Svaté Hoře, se zázraky staly a stávají, lidé si vyprosili a vyprošují uzdravení, milost, obrácení, a to nejen pro sebe,“ vysvětlil kněz, proč se lidé vydávají na poutě.

Pašijový týden na poutním místě si ale není třeba představovat tak, že by na místo zamířily davy poutníků. „Poutníci začínají více přicházet většinou až v době Velikonoc. Svatý týden je časem ztišení, zklidnění. Lidé se na dlouhé cesty moc nevydávají,“ sdělil. Cestu najdou poutníci na Svatou Horu třeba až ke svátosti smíření: ke zpovědi.

„Máme na to zpovědní službu, lidí přichází dost. Svátost smíření se sice může slavit kdykoliv v průběhu roku, ale v této době před Velikonoci chodí nejvíce lidí, ostatně jako vždy před velkými svátky. Lidé chtějí být na svátky i vnitřně připraveni, mít čisto nejen doma, ale i na duši,“ řekl David Horáček.

Člověk při svátosti smíření s lítostí vyzná své hříchy, před Bohem přizná, že je slabý, projeví odhodlání k polepšení či nápravě. Kněz je potom zprostředkovatel odpuštění a Boží milosti, vysvětluje David Horáček. „Každý člověk nadělá nějaké přešlapy, chyby. Je to velmi zodpovědná role, být zpovědníkem, ale i kněz je člověk, i ten chodí ke zpovědi,“ podotkl. Nejideálnější je podle něj mít stálého zpovědníka, tedy někoho, kdo člověka dobře zná.

Významné dny Velikonoc

Zelený čtvrtek

Křesťané si připomínají ustanovení dvou svátostí: kněžství a eucharistie. Jak vysvětluje kněz David Horáček, na Zelený čtvrtek slavil Ježíš poslední večeři se svými učedníky. „Připomínání si svátosti kněžství se slaví při mši Chrismatis, což znamená, že v každé katedrále se sejde místní biskup s kněžími i věřícími, a společně se svými kněžími slaví dopoledne mši svatou. To se bratři v Kristu, tedy v kněžské službě sejdeme u oltáře se svým biskupem,“ vysvětlil.

Při této mši jsou posvěceny nádoby s oleji, které se pak používají při bohoslužbách. „Je to olej, kterým se provádí pomazání nemocných, olej křtěnců se používá při pomazání při křtech, dále Křižmo, čili olej slavnostní“ popsal. Oleje se světí každoročně na zelený čtvrtek a ve službě se používají celý rok.

Večerní mše je potom připomínka památky poslední večeře, při které Ježíš ustanovil svátost eucharistie, slavil tak prakticky první mši svatou. „Tehdy utichají zvony, lidově se říká, že odlétají do Říma. Utichnou i varhany. Eucharistie se odnáší mimo svatostánek na boční oltář, tím se připomíná Ježíšův odchod po poslední večeři do Getsemanské zahrady, kde se v modlitbě za lidi potí krví a poznává, co ho ještě čeká,“ vysvětlil kněz.

Velký pátek

Na Velký pátek se neslaví mše svatá, jen památka umučení. Varhany nehrají, zvony nejsou slyšet. Při památce umučení se znovu čtou, nebo zpívají pašije, koná se uctívání kříže. „Na Svaté Hoře tu budeme mít pobožnost křížové cesty od 15 hodin, od 17 hodin památku umučení,“ podotkl David Horáček.

Bílá sobota

Na Bílou sobotu je opět ticho, nekonají se žádné obřady, žádná mše svatá. „Po celý den je otevřen Boží hrob, to je vyzdobené místo v kostele, kde leží socha pohřbeného Krista. Lidé se sem mohou po celý den přijít pomodlit, ztišit,“ vysvětluje kněz David Horáček. Večer po setmění začíná velikonoční vigilie, kdy se slaví zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Ta se na Svaté Hoře odehrává v sobotu od osmi večer.

„Po bohoslužbě jsou pokřtěni dospělí, kteří se celý rok připravovali na křest,“ podotýká. Letos to bude na Svaté Hoře šest dospělých. „Je to bohoslužba, která začíná mimo kostel, na Svatohorském náměstí. Bude posvěcen oheň, od něj se rozsvítí takzvaný paškál, tedy velikonoční svíce a koná se průvod do kostela. Lidé mají svíce v rukou a ty se v průvodu zapalují,“ vysvětlil kněz.

Po příchodu do kostela následuje velikonoční chvalozpěv, po něm bohoslužba slova. „Při té zní sedm čtení ze Starého zákona, potom se čte z Nového zákona epištola, poté evangelium o Ježíšově zmrtvýchvstání,“ uvedl David Horáček. Při bohoslužbě postupně znovu začínají znít varhany a zvony, atmosféra je radostnější. „Po pokřtění dospělých se pokračuje ve slavení mše svaté,“ řekl kněz.

Velikonoční neděle

A následuje Boží hod velikonoční. „Slavíme největší svátek pro křesťany. Zmrtvýchvstání nám otevřelo nebe, přineslo nám možnost získat život věčný. Kristus je pravý Bůh a pravý člověk, a tím, že zemřel a vstal z mrtvých, přenesl lidství přes práh smrti, a tím smrt přemohl. Všichni, kdo jsou v Krista pokřtěni, vstali s ním k novému životu. To je ohromná radost, totiž vědomí života věčného pro nás pro všechny,“ dodal David Horáček.