„Některé koláže mají jednoduchý příběh, kdy si stačí přečíst její název a jít dál, jiné mají několik vrstev a jejich příběh je košatý,“ dodal.
Spousty jeho pláten zdobí mnoho hřebíků nebo klíčů, i k tomu měl historku o vykoupení ze špatností vlastní i kamarádů právě pomocí rezavých hřebů, které potom zasekával do obrazů. Překvapivě žádný z vystavených obrazů není na prodej.
„Když jsem je neprodal v časech, kdy jsem na tom byl finančně velice špatně, tak nyní už je prodávat nebudu. Ale uvažuji o nějakých číslovaných autorských tiscích,“ odpověděl Ivo Vacík na přímý dotaz.
Vernisáž, kterou zvednutím telefonu v obraze, v němž se ozval pohodový hlas, zahájila Jitka Němečková, zpestřil třemi písničkami Vladimír Merta, jenž později ve stejných místech odehrál regulérní koncert. Před ním vystoupila kolínská kapela Los Utřinos, její lídr a organizátor Jaroslav „Gumák“ Dvořák zahrál a zazpíval také o vernisáži.
