Řekl to organizátor Petr Steklý. „Počasí letos hodně přálo, je dobře, že nebyla ta parna, jako na začátku týdne," řekl.
Zájem byl podle jeho slov jak o hlavní scénu na náměstí, tak i o další program. „Synagoga byla plná, Bartoloměj na Nocturno taky, lidé přišli i na videomapping a ohňostroj," popsal.
Letošní Kmochův Kolín také vsadil na známá jména, vystoupil například Petr Spálený a Petra Janů, která přilákala fanoušky i dalších hudebních žánrů, než jenom dechovky.
Že ale není dechovka jako dechovka, to dokázal Rockový dechový orchestr, který zahrál známé melodie v podání dechového orchestru, například známou skladbu Countdown.
Oproti minulým ročníkům se ale Monstrkoncert odehrál již v sobotu, což některé návštěvníky zmátlo. „Musela jsem to říct všem kamarádkám, protože to vždy bylo v neděli," řekla nám jedna ze seniorek, která se na Kmochův Kolín chodí dívat každý rok.
Velkou akcí sobotního programu byl také průvod městem. Jak se muzikantům pochodovalo?
Kapely i mažoretky letos netrápilo slunce, při průvodu naopak pršelo a bylo chladno
close
zoom_in
Jaké bude počasí na průvod městem? To je snad nejklasičtější otázka, co se týká sobotního programu Kmochova Kolína, kdy je tradiční průvod městem.
Parné dny minulých let se však neopakovaly, naopak při formování průvodu se nebe zatáhlo a černé mraky dávaly tušit, že z horka letos kolabovat nikdo nebude.
Chladno však nikoho ze sledujících neodradilo. Podél trasy průvodu se objevovaly židle, křesílka i rybářské stoličky, aby návštěvníci vydrželi průvod sledovat. Situace se až změnila v momentě, kdy průvod téměř došel do svého cíle na Karlově náměstí, kdy se hodně rozpršelo a lidé se schovávali po kavárnách a restauracích na náměstí. Jakmile déšť ale povolil, přišli znovu sledovat přehlídku mažoretek i orchestrů.
Jak jednotliví muzikanti prožili zhruba jeden a půl kilometru dlouhý pochod, kterému počasí tentokrát nepřálo?
Vyjít se musí, i kdyby trakaře padaly, dělali si legraci kolínští muzikanti
close
zoom_in
Jít se musí, i kdyby trakaře padaly. Takový názor na nepříznivé počasí před průvodem města měli členové kapely Městská Hudba Františka Kmocha, kde hraje i Tomáš Smutný.
Ten má úctyhodně ohromný dechový žesťový nástroj, tuba váží jedenáct kilogramů. Aby se s nástrojem dalo pochodovat, musí mít na sobě speciální postroj, který je však schovaný pod košilí. „Postroj vůbec nevadí, je to dobré, člověk si zvykne," vysvětlil. Co se týká počasí pod mrakem, pochvaloval si ho. „Letos to je dobré, slunce nepálí, déšť není horší než slunce," odpověděl na náš dotaz, zda není déšť druhý extrém. Jeho kolegové už tak optimističtí ale nebyli. „Zatím je to dobré, hlavně, aby se nerozpršelo," říkal Michal Janovský, jeho kolega z orchestru.
Třebaže se to stalo, Kmocháci došli do cíle. Vždyť, jak sami řekli, ani padající trakaře by to nezměnily… Kolínské muzikantky Marcely Mádlíkové jsme se zeptali, jak to vidí ze svého pohledu. „Nesvítí slunce, takže se bude pochodovat určitě dobře," souhlasila s názorem dalších muzikantů. A jak člověk zvládne pochodovat a hrát najednou? „Jakmile člověk pochoduje do rytmu, tak nemusí nad ničím dalším přemýšlet," řekla.
Muzikanti nacvičují před Kmochovým Kolínem chůzi ve formaci, aby ji udrželi
close
zoom_in
Lukáš Bořek vyměnil druhý den dirigentskou hůlku za klarinet a vyrazil do průvodu. V pátek totiž dirigoval kolínský Mládežnický orchestr ZUŠ Kolín. „V průvodu jsem pokaždé, co jsem se zúčastnil Kmochova Kolína," řekl.
Zeptali jsme se ho, jak se vůbec trénuje pochodování s nástroji. Vyráží snad muzikanti před Kmochovým Kolínem do polí, kde nacvičují pochodování? „To ne, ale vyrazíme trénovat pochodování kvůli formaci, je důležité se to naučit tak, abychom ji udrželi," vysvětlil.
A kde to muzikanti nacvičují? „Většinou vyrážíme do areálu kolínského zámku, spodní část parkoviště bývá celkem prázdná, takže tam to jde," řekl. A jestli člověka nebolí nohy po dlouhém státní a pochodování? „Nohy člověka bolí i když dlouho chodí, v tom to není nijak rozdílné," řekl se smíchem.
Žije ve Švýcarsku. Kmochův Kolín si ale nenechá posledních deset let utéct
Jiří Holub žije ve Švýcarsku už dlouhých pětačtyřicet let. Že by ale kvůli tomu přestal být kolínským patriotem, to se rozhodně říci nedá. „Na Kmochův Kolín vyrážím posledních deset let pravidelně," říká.
close
zoom_in
A k tomu vyráží i do průvodu. „Kvůli zdravotním problémům se připojím až před náměstím, jindy jsem s Harmonií 1872 chodil celou trasu," řekl nám. Do průvodu se tak připojil v Kouřimské ulici, kde nesl sokolskou vlajku.
Jak řekl, poslední roky je Kmochův Kolín trochu jiný. „Sice to je trošku jiné, ale hezké," pochvaloval si festival při sledování průvodu, jak mířil na Karlovo náměstí. „Mažoretky a další orchestry třeba tolik neznám, ale líbí se mi to. Jsem přeci Čech, ne?" řekl.
Zeptali jsme se ho, jestli ve Švýcarsku, kde žije, je podobná tradice jako náš Kmochův Kolín. „Podobná tradice tu je, ve Švýcarsku je hodně takových festivalu. Každá hudba, která tam chce být dobrá, částečně hraje i české skladby," řekl.
