I třetí srpnový čtvrtek byly stoly před hospodou dlouho dopředu rezervovány, další davy nadšenců si přinesly vlastní rozkládací židle, na kolečku přivezli dokonce celé lavice.

Petr Janda dorazil s kytarou na zádech a zesilovače přivezl na rudlíku. Loňský pouhý plátěný přístřešek nad kapelou letos nahradilo malé zakryté dřevěné pódiu. Ale pořád se tu nehraje na nějaké světelné efekty, kapela dopředu nezkouší, muzikanti hrají z not, znát je i improvizace v sólech především Petra Jandy a Zdeňka Vlče. Kromě mnoha cover verzí světových kapel došlo pochopitelně i na repertoár Olympiku, mimo jiné zazněly Dědečkův duch, Okno mé lásky, Taky jsem se narodil bos nebo Želva, Otázky si zazpívala Petrova dcera, zpěvačka Marta Jandová. „Usíná mi tu dcera,“ omluvila se z případného dalšího účinkování.

Před jedenáctou George Kozel ve vtipné písničce představil všechny zúčastněné, nadšení fanoušci si vytleskali ještě jeden přídavek v podobě legendárního hitu Má drahá dej mi víc své lásky, a když ani poté potlesk a křik neutichaly, se slovy „já mám měkké srdce,“ přišel sám Petr Janda, aby se definitivně rozloučil sólově zazpívanou a zahranou skladbou od Olympiku Vlak, co nikde nestaví.

Poslední letošní sousedské setkání se Souseďankou se koná 23. srpna před hospodou Na Propasti, začíná se třicet minut po devatenácté hodině a dobrovolné vstupné se vybírá do klobouku.