Desítka dopředu přihlášených věkově i genderově pestrých účastníků si užila tři hodiny výuky základů pohybu, reakcí a improvizace z rukou těch nejpovolanějších lektorů.

První představení na náměstí začalo originálně a přesně dle jeho názvu – členové souboru Sacra Circus v rámci inscenace PRA x CHY rozdávali divákům v hledišti filmové dolary, za korunu prodávali programy společenského domu ležící na bedně a k tomu zněly písničky skupin Pink Floyd a ABBA opěvující peníze. A okolo nich se točilo celé dění na pódiu, krmila se jimi obří kamna, aby topila, točily se v kole štěstí i se o ně hrály obří skořápky. Velkou radost z jedné strany vytištěných pětitisícovek měly především děti, které ty spadlé z pódia sbíraly.

Klasický Don Quijote v podání Divadla Rozmanitostí oživil na náměstí velké loutky, přidal nějakou tu akrobacii a muziku, v závěru hrála celá kapela a první dětské řady tančily.

Stejně jako vloni, i letos uvedla hlavní organizátorka Jitka Hermová filmové okénko malých filmařů z kolínské 5. základní školy v Mnichovické ulici, kteří pod vedením učitelky Markéty Rosenkrancové natočili tentokrát hold mimovi Marcelu Marceauovi, jehož stému výročí narození byla letošní Gasparáda věnována. A coby hosta na ojedinělém školním workshopu přivítali herce a mima Martina Sochora, který v pátek nadchl hrou o Davidu a Goliášovi.

Pravidelný účastník festivalu, vedoucí Katedry nonverbálního divadla HAMU, pedagog, mim a choreograf Adam Halaš přivezl v rámci Hamu Mime Evening současné mladé talenty pantomimy, z nichž někteří se svými etudami nechali inspirovat známými díly právě Marcela Marceaua. Což potvrdil hned první vystupující, Lukáš Šimon s Kavárničkou. Ivana Kalová, Marie Krobová, Tereza Hromádková a Adriana Vlčková sehrály hříčku Lovec, Lukáš Klíma nazval svoje představení Srdce a Tereza Hromádková navázala na v Kolíně z festivalu Otevřeno dobře známý brněnský soubor neslyšících Pantomima S.I. s jejím vedoucím a na náměstí přítomným Jindřichem Zemánkem etudou nazvanou Nová krev.

Známé Stvoření světa pod názvem Evoluce přetvořila Kateřina Vernerová a jak vypadá Jeden den číšníka předvedla Olesya Sydorenko. I když se samozřejmě jednalo o klasickou pantomimu, i malé přítomné diváky celkem bavila.

Ovšem, co to bylo proti následujícímu uragánu jménem Trygve Wakenshaw, který nalákal půlhodinovou pozvánkou už v pátek a třeba zhruba desetiletý hoch v první řadě už se na některá čísla těšil znovu a netrpělivě je vyhlížel. Novozélandský obr předváděl mimo jiné kočku, slepici, lovce, ptáky, striptýz, vraždu i sebevraždu, a to vše jasně, občas nekorektně, zato perfektně a tak, že se bavili všichni napříč generacemi. „Seděl jsem u zvukařského pultu a smál se tak, že mě identifikovali v první řadě. On byl opravdu perfektní, kontroloval jsem ho při jeho čísle s tancem u tyče a on tu tyč opravdu pevně svíral pořád na stejném místě, fakt neuhnul,“ byl u vytržení dramaturg kolínského městského divadla Martin Drahovzal. „Když sundával imaginární rukavici, vypadalo to, jako když se svléká z kůže,“ dodal další z diváků.

Celý den na náměstí stavělo své obří rekvizity známé V.O.S.A. Theatre, aby o desáté večerní jeho členové rozsvítili obří květiny, pod kterými živě hráli i zpívali, prováděli artistická vystoupení či tančili, nad diváky přelétávali ptáci nebo obří nafukovací ryba plnící přání, nechyběly ohňové a světelné efekty, to vše se odehrávající v imaginární Fénixové zahradě.

Krásný závěr dvou dnů plných perfektních zážitků před slušnou návštěvou a až na krátký drobný páteční déšť odehrávající se v ideálním festivalovém počasí. A se vstupem zdarma.