Přednáška je velice nestandardní, spíše depresivní, v každém případě však zajímavá. Je o ní velký zájem, což dokazuje i to, že měla již více jak padesát repríz.

Cestovatel Milan Bureš tam skutečně byl a bude vyprávět o Severní Koreji, zemi, do které se jen tak nedostanete. Proto jsme se ho zeptali na pár otázek.

Co vás vedlo podívat se do této země?
Důvodů bylo více. Tím hlavním byla skutečnost, že jsem tam ještě nebyl. Je to jedna z nejhůře dostupných zemí světa. O KLDR se toho moc neví, ani nepíše a našinců tam bylo velmi málo. Rizika spojená s návštěvou Severní Koreje jsou značná a málokdo si je vůbec dokáže představit. Chtěl jsem to zkrátka poznat na vlastní kůži.

Jak to tam vypadá?
Na první dojem je to naprosto čistá, moderní, bezpečná země, kde se člověku nemůže nic stát. Při bližším pozorování vám však přijde minimálně zvláštní chování tamních lidí. Jako turista se s místními obyčejnými lidmi setkat nesmíte. Jdete-li po ulici, automaticky přecházejí na druhý chodník, ani oční kontakt s nimi není možný. Stále se dívají do země, neusmívají se, jsou jakoby bez ducha, zkrátka úplně odevzdáni režimu. Že by vás někdo přepadl nebo okradl je téměř nemožné.

V Severní Koreji se setkáte pouze s prověřenými lidmi loajálními k režimu, kteří vás neustále hlídají a zodpovídají za vás. Vy musíte zase dodržovat zásadní pravidla, jako že musíte vzdávat hold vůdcům, fotit dle jejich pokynů, nesmíte např. přeložit noviny, kde jsou fotky velkých vůdců, a mnoho dalších. Dostanete se pouze do míst, která oni určí, celý program je fakticky naplánován a určen přesně na minuty. Pokud toto dodržujete, nemělo by se vám nic stát.

Dalším rizikem je zdravotnictví. Pokud třeba zakopnete na schodech a narazíte si nebo zlomíte žebro, musíte to v bolestech přetrpět na brufenech a ibalginech, které si s sebou vezete. Postihne-li Vás však nějaká vážnější nemoc, např. zánět slepého střeva, kýla apod., kde potřebujete okamžitou lékařskou pomoc, je to pro vás skoro konečná. Zdravotnictví je v Severní Koreji na téměř nulové úrovni a pak s kartičkou pojišťovny si můžete leda tak utřít čelo.

Je něco, co vás tam zaujalo?
Těch věcí je mnoho, například jsme bydleli v hotelu, který měl více jak padesát pater. Říkalo se mu Alcatraz. V kabince výtahu jsme si všimli, že na škále tlačítek chybí páté patro. No a při odjezdu jsme se dozvěděli, že všechny pokoje jsou odposlouchávány a na pátém patře se jednotlivé záznamy analyzují. Přijďte na přednášku a dozvíte se mnohem více zajímavostí. 

Vrátil byste se tam znovu?
Ještě loni na jaře jsem přemýšlel se tam znovu vrátit, prohlédnout si pečlivěji některá místa, kterým jsem měl věnovat více pozornosti a měl být důslednější. To si člověk uvědomí až po návratu. Když jsem si však přečetl aktuální vývoj politických událostí, rozhodl jsem se od toho upustit. Ale kdo ví.

Co chystáte do budoucna?
Mám dokonale projetý Vietnam a letos se tam chystám již po šesté. O zážitcích z Vietnamu dopisuju knihu a spolu s touto knihou přípravuju ke konci roku další přednášky - jednu o severním Vietnamu a druhou o Vietnamu jižním.